Sloka 13

Text 13

Verš

Texto

dakṣa uvāca
bhūyān anugraha aho bhavatā kṛto me
daṇḍas tvayā mayi bhṛto yad api pralabdhaḥ
na brahma-bandhuṣu ca vāṁ bhagavann avajñā
tubhyaṁ hareś ca kuta eva dhṛta-vrateṣu

Synonyma

Palabra por palabra

dakṣaḥ — král Dakṣa; uvāca — řekl; bhūyān — nesmírně velká; anugrahaḥ — laskavost; aho — běda; bhavatā — tebou; kṛtaḥ — učiněný; me — mně; daṇḍaḥ — trest; tvayā — tebou; mayi — mně; bhṛtaḥ — učinil; yat api — ačkoliv; pralabdhaḥ — poražený; na — ne; brahma-bandhuṣu — nekvalifikovanému brāhmaṇovi; ca — také; vām — vy oba; bhagavan — můj pane; avajñā — opomenutí; tubhyam — ty; hareḥ ca — Pán Viṣṇu; kutaḥ — kde; eva — jistě; dhṛta-vrateṣu — ten, kdo provádí oběť.

dakṣaḥ — el rey Dakṣa; uvāca — dijo; bhūyān — muy grande; anugrahaḥ — favor; aho — ¡ay!; bhavatā — por ti; kṛtaḥ — hecho; me — a mí; daṇḍaḥ — castigo; tvayā — por ti; mayi — a mí; bhṛtaḥ — hecho; yat api — aunque; pralabdhaḥ — derrotado; na — ni; brahma-bandhuṣu — a un brāhmaṇa incompetente; ca — también; vām — ustedes dos; bhagavan — mi señor; avajñā — abandono; tubhyam — de ustedes; hareḥ ca — del Señor Viṣṇu; kutaḥ — donde; eva — ciertamente; dhṛta-vrateṣu — el que celebra un sacrificio.

Překlad

Traducción

Král Dakṣa pravil: Můj drahý Pane Śivo, spáchal jsem proti tobě velký přestupek. Ty jsi však natolik laskavý, že místo abys mi upřel svoji milost, prokázal jsi mi svým trestem velkou přízeň. Ty a Pán Viṣṇu nikdy neopomíjíte dokonce ani neužitečné a nekvalifikované brāhmaṇy. Proč bych tedy já, který konám oběti, měl být výjimkou?

El rey Dakṣa dijo: Mi querido Señor Śiva, he cometido una gran ofensa contra ti, pero tú eres tan bondadoso que, en lugar de privarme de tu misericordia, me has hecho un gran favor, castigándome. Tú y el Señor Viṣṇu nunca dejan de lado a los brāhmaṇas, ni siquiera si somos inútiles e incompetentes. Nunca me habrías abandonado, pues estoy dedicado a la celebración de sacrificios.

Význam

Significado

Přestože byl Dakṣa poražen, věděl, že jeho potrestání byla velká milost Pána Śivy. Uvědomil si, že Pán Śiva i Pán Viṣṇu neustále projevují svoji přízeň brāhmaṇům, třebaže brāhmaṇové nejsou pokaždé kvalifikovaní. Ve védské civilizaci nebyl potomek brāhmaṇy nikdy tvrdě trestán. O tom svědčí i Arjunovo jednání s Aśvatthāmou, jehož otcem byl velký brāhmaṇa Droṇācārya. Aśvatthāmā se dopustil ohavného zločinu, když zabil spící syny Pāṇḍuovců. Dokonce i Pán Kṛṣṇa ho za to zatratil, ale Arjuna mu prominul, protože Aśvatthāmā byl synem brāhmaṇy. V této souvislosti je významné slovo brahma-bandhuṣu. Brahma-bandhu je ten, kdo má sice otce brāhmaṇu, ale sám nejedná na bráhmanské úrovni. Takovému člověku se neříká brāhmaṇa, ale brahma-bandhu. Dakṣa svým chováním ukázal, že odpovídá této definici. Jeho otcem byl velký brāhmaṇa, Pán Brahmā, ale jeho chování vůči Pánu Śivovi příliš bráhmanské nebylo. Sám proto uznal, že není dokonalým brāhmaṇou. Pán Śiva je však spolu s Pánem Viṣṇuem příznivě nakloněný i nedokonalým brāhmaṇům. Pán Śiva Dakṣu netrestal jako nepřítele; pouze chtěl, aby se vzpamatoval a uvědomil si svoji chybu. Dakṣa to pochopil, a proto poděkoval Pánu Kṛṣṇovi i Pánu Śivovi za jejich velkou milost vůči pokleslým brāhmaṇům, včetně jeho samotného. Ačkoliv byl pokleslý, zavázal se vykonat oběť, což je jednou z povinností brāhmaṇů, a proto se začal k Pánu Śivovi modlit.

Although Dakṣa felt defeated, he knew that his punishment was simply the great mercy of Lord Śiva. He remembered that Lord Śiva and Lord Viṣṇu are never neglectful of the brāhmaṇas, even though the brāhmaṇas are sometimes unqualified. According to Vedic civilization, a descendant of a brāhmaṇa family should never be heavily punished. This was exemplified in Arjuna’s treatment of Aśvatthāmā. Aśvatthāmā was the son of a great brāhmaṇa, Droṇācārya, and in spite of his having committed the great offense of killing all the sleeping sons of the Pāṇḍavas, for which he was condemned even by Lord Kṛṣṇa, Arjuna excused him by not killing him because he happened to be the son of a brāhmaṇa. The word brahma-bandhuṣu used here is significant. Brahma-bandhu means a person who is born of a brāhmaṇa father but whose activities are not up to the standard of the brāhmaṇas. Such a person is not a brāhmaṇa but a brahma-bandhu. Dakṣa proved himself to be a brahma-bandhu. He was born of a great brāhmaṇa father, Lord Brahmā, but his treatment of Lord Śiva was not exactly brahminical; therefore he admitted that he was not a perfect brāhmaṇa. Lord Śiva and Lord Viṣṇu, however, are affectionate even to an imperfect brāhmaṇa. Lord Śiva punished Dakṣa not as one does his enemy; rather, he punished Dakṣa just to bring him to his senses, so that he would know that he had done wrong. Dakṣa could understand this, and he acknowledged the great mercy of Lord Kṛṣṇa and Lord Śiva towards the fallen brāhmaṇas, including even himself. Although he was fallen, his vow was to execute the sacrifice, as is the duty of brāhmaṇas, and thus he began his prayers to Lord Śiva.