Skip to main content

Sloka 17

Text 17

Verš

Texto

karṇau pidhāya nirayād yad akalpa īśe
dharmāvitary asṛṇibhir nṛbhir asyamāne
chindyāt prasahya ruśatīm asatīṁ prabhuś cej
jihvām asūn api tato visṛjet sa dharmaḥ
karṇau pidhāya nirayād yad akalpa īśe
dharmāvitary asṛṇibhir nṛbhir asyamāne
chindyāt prasahya ruśatīm asatīṁ prabhuś cej
jihvām asūn api tato visṛjet sa dharmaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

karṇau — obě uši; pidhāya — zacpané; nirayāt — měl by odejít; yat — když; akalpaḥ — není schopný; īśe — pán; dharma-avitari — vládce náboženství; asṛṇibhiḥ — nezodpovědnými; nṛbhiḥ — osobami; asyamāne — znevažovaný; chindyāt — měl by vyříznout; prasahya — násilně; ruśatīm — haní; asatīm — provinilce; prabhuḥ — schopný; cet — když; jihvām — jazyk; asūn — (vlastní) život; api — jistě; tataḥ — poté; visṛjet — má se vzdát; saḥ — to; dharmaḥ — je postup.

karṇau — los oídos; pidhāya — tapándose; nirayāt — debe irse; yat — si; akalpaḥ — incapaz; īśe — el amo; dharma-avitari — el controlador de la religión; asṛṇibhiḥ — por irresponsables; nṛbhiḥ — personas; asyamāne — que blasfemen; chindyāt — debe cortar; prasahya — por la fuerza; ruśatīm — difamando; asatīm — del blasfemo; prabhuḥ — uno puede; cet — si; jihvām — lengua; asūn — (su propia) vida; api — ciertamente; tataḥ — entonces; visṛjet — debe abandonar; saḥ — ese; dharmaḥ — es el proceso.

Překlad

Traducción

Satī pokračovala: Slyšíme-li někoho nezodpovědného znevažovat pána a vládce náboženství a nejsme schopni ho potrestat, musíme si zacpat uši a okamžitě odejít. Je-li však člověk schopný zabíjet, měl by hříšníkovi vyříznout jazyk, usmrtit ho a poté si vzít vlastní život.

Satī continuó: Si alguien escucha a un irresponsable blasfemar contra el amo y controlador de la religión, debe taparse los oídos y marcharse, en caso de que no pueda castigarlo. Pero si puede matarlo, entonces debe emplear la violencia, cortarle la lengua al blasfemo y matar al ofensor; después, debe abandonar su propia vida.

Význam

Significado

Satī prohlásila, že ti, kdo urážejí významné osobnosti, patří mezi nejnižší bytosti. Jelikož je Dakṣa Prajāpati, pán mnoha živých tvorů a jeden z nejváženějších představitelů vesmírné vlády, mohl tohoto výroku zneužít proti své dceři s tím, že ona také neměla právo ho napadnout, ale naopak mu měla projevit úctu. Satī ho však nenapadala, jen se snažila bránit Śivovu čest. Kdyby toho byla schopná, měla by Dakṣovi za urážky Pána Śivy vyříznout jazyk. Pán Śiva je strážce náboženství a každého, kdo ho uráží, by měl člověk okamžitě zabít a poté si vzít vlastní život. Takové je pravidlo, ale Dakṣa byl otec Satī, a ona se proto rozhodla, že nezabije jeho, ale sebe. Chtěla tak vyvážit hřích, kterého se dopustila, když poslouchala pomlouvání Pána Śivy. Śrīmad-Bhāgavatam nám takto dává poučení, že bychom za žádných okolností neměli tolerovat urážení a pomlouvání autorit. Je-li někdo brāhmaṇa, neměl by si brát život, neboť by to znamenalo mít na svědomí zabití brāhmaṇy. Brāhmaṇa by měl neprodleně odejít nebo si zacpat uši, aby urážlivá slova neslyšel. Je-li však někdo kṣatriya, pak může trestat. Kṣatriya by měl provinilci ihned vyříznout jazyk a zabít ho. Co se týče vaiśyů a śūdrů, ti by se měli okamžitě vzdát svého těla. Satī, která se řadila do kategorie śūdrů a vaiśyů, se proto rozhodla vzdát se těla. Bhagavad-gītā (9.32) praví: striyo vaiśyās tathā śūdrāḥ. Ženy, dělníci a obchodníci patří do stejné kategorie. Jelikož je řečeno, že když vaiśyové a śūdrové slyší urážení vznešených osobností, jako je Pán Śiva, měli by se okamžitě vzdát svého těla, Satī se rozhodla, že si vezme život.

El argumento de Satī es que el difamador de una gran personalidad es la más baja de todas las criaturas. Pero, valiéndose del mismo argumento, Dakṣa también podría defenderse diciendo que él era un prajāpati y que, como tal, siendo el amo de muchas criaturas vivientes y uno de los grandes funcionarios para los asuntos más importantes del universo, su posición era tan elevada que ella, Satī, en lugar de difamarle, debería considerar sus buenas cualidades. La respuesta a este argumento es que Satī no difamaba, sino que defendía. Si pudiese, debería haberle cortado la lengua, por haber blasfemado contra el Señor Śiva. En otras palabras, el Señor Śiva es el protector de la religión, y por lo tanto, cualquiera que le difame debe recibir muerte inmediatamente. Después de matarle, se debe abandonar la propia vida. Ese es el proceso, pero Satī, como Dakṣa era su padre, decidió no matarle, sino abandonar su propia vida para expiar el gran pecado que había cometido al escuchar blasfemias contra el Señor Śiva. La instrucción enunciada en este verso del Śrīmad-Bhāgavatam es que bajo ningún concepto se deben tolerar las actividades de una persona que difama a una autoridad o blasfema en su contra. En esa situación, un brāhmaṇa no debe abandonar el cuerpo, pues si lo hiciera sería responsable de matar a un brāhmaṇa; por consiguiente, debe irse del lugar o taparse los oídos para no escuchar la blasfemia. Un kṣatriya tiene poder para castigar a cualquier hombre; por lo tanto, un kṣatriya debería cortarle la lengua y matar al ofensor. Pero en lo que respecta a vaiśyas y a śūdras, deben abandonar el cuerpo inmediatamente. Satī decidió abandonar el cuerpo, porque se consideró entre los śūdras y los vaiśyas. Como se afirma en el Bhagavad-gītā (9.32): striyo vaiśyā s tathā śūdrāḥ. Las mujeres, los trabajadores y la clase mercantil están en el mismo nivel. En consecuencia, puesto que a los vaiśyas y śūdras se les recomienda que si escuchan una blasfemia contra una persona gloriosa como el Señor Śiva, deben abandonar el cuerpo inmediatamente, ella decidió abandonar su vida.