Śrīmad-bhāgavatam 4.4.16

Velkou osobnost, jako je Pán Śiva, nelze v žádném případě odsuzovat. To prohlásila jeho manželka Satī, aby tak ustanovila nadřazenost svého manžela. Pravila: “Říkáš, že Pán Śiva je nepříznivý, protože se spolčuje s démony v krematoriích, potírá si tělo popelem z mrtvol a nosí girlandu z lidských lebek. Sám máš tolik špatných vlastností, ale neuvědomuješ si, že jeho postavení je vždy transcendentální. Možná vypadá nepříznivý, ale proč tedy i tak významné osobnosti, jako je Brahmā, uctívají prach z jeho lotosových nohou a girlandy, kterými ty tolik opovrhuješ, si s velkou úctou kladou na své hlavy?” Povinností Satī jakožto počestné ženy a Śivovy manželky bylo prokázat jeho vznešené postavení. Přitom se neodvolávala pouze na svůj cit, ale i na fakta. Védská písma potvrzují, že Pán Śiva není obyčejnou živou bytostí. Není sice na úrovni Nejvyšší Osobnosti Božství, ale současně není ani na úrovni obyčejných živých bytostí. Brahmā je téměř pokaždé obyčejná živá bytost. Stane-li se, že se pro tuto řídící úlohu žádná obyčejná živá bytost nenajde, zaujme Brahmovo postavení osobnost, která je přímou expanzí Viṣṇua. Jinak toto místo zastává velice zbožná živá bytost z tohoto vesmíru. Postavení Pána Śivy je tedy vyšší než postavení Pána Brahmy, přestože se Pán Śiva zjevil jako Brahmův syn. Zde je jasně řečeno, že i významné osobnosti, jako je Brahmā, přijímají údajně nepříznivé květiny a prach z lotosových nohou Pána Śivy. Velcí světci, jako Marīci, Atri, Bhṛgu a ostatní z devíti velkých mudrců, potomků Brahmy, rovněž chovají k Pánu Śivovi velikou úctu, neboť si jsou velmi dobře vědomi toho, že Pán Śiva není obyčejná živá bytost.

Celá řada Purāṇ sice uvádí, že postavení poloboha je tak vysoké, že se téměř vyrovná pozici Nejvyšší Osobnosti Božství, ale to, že Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství, je závěr všech písem. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán Śiva je jako tvaroh nebo jogurt. Tvaroh se od mléka neliší—vzniká přeměnou mléka, a v tom smyslu je tedy také mlékem. Podobně je Pán Śiva Nejvyšší Osobností Božství, avšak současně není, stejně jako je tvaroh mlékem a zároveň obojí nelze zaměňovat. Tyto popisy najdeme ve védské literatuře. Když nějaký polobůh zaujímá zdánlivě vyšší postavení než Nejvyšší Osobnost Božství, je to proto, aby se na něj mohla lépe soustředit pozornost jeho oddaného. V Bhagavad-gītě (9.25) je řečeno, že má-li někdo zájem uctívat určitého poloboha, pak v něm Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, který sídlí v jeho srdci, posílí pouto k danému polobohu, aby se mohl dostat na jeho planetu. Yānti deva-vratā devān. Uctívání polobohů je cestou, která vede na planety polobohů, zatímco uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství je cestou do duchovního království. Védské texty tuto skutečnost na různých místech potvrzují. Pánu Śivovi se zde dostává ze strany Satī uznání nejen proto, že si ho Satī váží jako svého manžela, ale také pro jeho vznešené postavení, které převyšuje postavení kterékoliv obyčejné živé bytosti, dokonce i Pána Brahmy.

Pán Brahmā si je dobře vědom postavení pána Śivy a otec Satī, Dakṣa, by je měl rovněž uznat. To se Satī snažila svému otci vysvětlit. Nepřišla do otcova domu, aby se zúčastnila pořádané slavnosti, i když svému manželovi řekla, že se chce setkat se sestrami a s matkou. Byla to pouhá záminka, neboť ve skutečnosti měla v srdci touhu přesvědčit Dakṣu, že dále závidět Pánu Śivovi je zbytečné. To byl její hlavní záměr. Když si uvědomila, že se jí to nepodaří, rozhodla se vzdát těla, které jí otec dal. O tom se dozvíme v následujících slokách.