Sloka 10
Text 10
Verš
Text
śiva-dviṣaṁ dhūma-patha-śrama-smayam
sva-tejasā bhūta-gaṇān samutthitān
nigṛhya devī jagato ’bhiśṛṇvataḥ
śiva-dviṣaṁ dhūma-patha-śrama-smayam
sva-tejasā bhūta-gaṇān samutthitān
nigṛhya devī jagato ’bhiśṛṇvataḥ
Synonyma
Synonyms
jagarha — začala odsuzovat; sā — ona; amarṣa-vipannayā — nesrozumitelnými vzhledem k jejímu hněvu; girā — slovy; śiva-dviṣam — nepřítel Pána Śivy; dhūma-patha — v obětech; śrama — nesnázemi; smayam — velmi pyšný; sva-tejasā — svým pokynem; bhūta-gaṇān — duchy; samutthitān — připravené (napadnout Dakṣu); nigṛhya — zastavila; devī — Satī; jagataḥ — v přítomnosti všech; abhiśṛṇvataḥ — slyšeli.
jagarha — began to condemn; sā — she; amarṣa-vipannayā — indistinct through anger; girā — with words; śiva-dviṣam — the enemy of Lord Śiva; dhūma-patha — in sacrifices; śrama — by troubles; smayam — very proud; sva-tejasā — by her order; bhūta-gaṇān — the ghosts; samutthitān — ready (to injure Dakṣa); nigṛhya — stopped; devī — Satī; jagataḥ — in the presence of all; abhiśṛṇvataḥ — being heard.
Překlad
Translation
Duchové, stoupenci Pána Śivy, byli připravení Dakṣu napadnout a zabít, ale Satī je zadržela. Hněvala se a současně byla nešťastná, a v této náladě začala odsuzovat plodonosné obětování a ty, kteří jsou na tak náročné a zbytečné oběti hrdí. Především však v přítomnosti všech odsoudila jednání svého otce.
The followers of Lord Śiva, the ghosts, were ready to injure or kill Dakṣa, but Satī stopped them by her order. She was very angry and sorrowful, and in that mood she began to condemn the process of sacrificial fruitive activities and persons who are very proud of such unnecessary and troublesome sacrifices. She especially condemned her father, speaking against him in the presence of all.
Význam
Purport
Oběť je určená k uspokojení Viṣṇua, Yajñeśi, poživatele výsledků všech obětí. Bhagavad-gītā (5.29) to také potvrzuje, když Pán říká: bhoktāraṁ yajña-tapasām. Kṛṣṇa je skutečným příjemcem všech obětí. Méně inteligentní lidé to nevědí a od vykonávání obětí si slibují hmotný zisk. Pro osoby, jako byl Dakṣa a jeho příznivci, je při vykonávání obětí hmotný zisk ve prospěch vlastního smyslového požitku prvořadým motivem. Podle této sloky jsou však takové oběti zavržené jako velké úsilí, které nepřináší nic užitečného. To dosvědčuje Śrīmad-Bhāgavatam. Můžeme sice následovat védské pokyny a podle nich konat oběti a další plodonosné činnosti, ale pokud nás nevedou k rozvoji připoutanosti k Viṣṇuovi, jsou pouhou ztrátou času. Vyvinout lásku k Viṣṇuovi také znamená vyvinout lásku a úctu k Jeho oddaným. Pán Śiva je považován za nejvýznamnějšího vaiṣṇavu. Vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ. Když tedy Satī viděla, že její otec konal velkou oběť, aniž by poctil Pána Śivu, největšího oddaného, velice ji to rozhněvalo. Hněvala se právem, neboť je-li Viṣṇu či vaiṣṇava napaden, je nutné se rozzlobit. Pán Caitanya, který vždy kázal nenásilí, mírnost a pokoru, se také rozzlobil, když Jagāi a Mādhāi napadli Nityānandu, a chtěl je za to zabít. Když někdo pomlouvá nebo uráží Viṣṇua či vaiṣṇavy, je naší povinností se hněvat. Narottama dāsa Ṭhākura řekl: krodha bhakta-dveṣi jane. Hněv je v každém, a pokud se použije proti těm, kteří závidí Nejvyšší Osobnosti Božství nebo vaiṣṇavům, pak má velkou hodnotu. Tolerovat napadení Viṣṇua nebo vaiṣṇavy není namístě. Skutečnost, že se Satī na svého otce rozzlobila, byla v pořádku. Byl sice jejím otcem, ale současně se snažil zneuctít největšího vaiṣṇavu. Hněv Satī proti němu byl tedy zcela oprávněný.
The process of offering sacrifices is especially meant to satisfy Viṣṇu, who is called Yajñeśa because He is the enjoyer of the fruits of all sacrifice. Bhagavad-gītā (5.29) also confirms this fact. The Lord says, bhoktāraṁ yajña-tapasām: He is the actual beneficiary of all sacrifices. Not knowing this fact, less intelligent men offer sacrifices for some material benefit. To derive personal material benefits for sense gratification is the reason persons like Dakṣa and his followers perform sacrifices. Such sacrifices are condemned here as a labor of love without actual profit. This is confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam. One may prosecute the Vedic injunctions of offering sacrifices and other fruitive activities, but if by such activities one does not develop attraction for Viṣṇu, they are useless labors. One who has developed love for Viṣṇu must develop love and respect for Viṣṇu’s devotees. Lord Śiva is considered the foremost personality amongst the Vaiṣṇavas (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Thus when Satī saw that her father was performing great sacrifices but had no respect for the greatest devotee, Lord Śiva, she was very angry. This is fitting; when Viṣṇu or a Vaiṣṇava is insulted, one should be angry. Lord Caitanya, who always preached nonviolence, meekness and humility, also became angry when Nityānanda was offended by Jagāi and Mādhāi, and He wanted to kill them. When Viṣṇu or a Vaiṣṇava is blasphemed or dishonored, one should be very angry. Narottama dāsa Ṭhākura said, krodha bhakta-dveṣi jane. We have anger, and that anger can be a great quality when directed against a person who is envious of the Supreme Personality of Godhead or His devotee. One should not be tolerant when a person is offensive towards Viṣṇu or a Vaiṣṇava. The anger of Satī towards her father was not objectionable, for although he was her father, he was trying to insult the greatest Vaiṣṇava. Thus Satī’s anger against her father was quite applaudable.