Skip to main content

Sloka 1

Text 1

Verš

Text

maitreya uvāca
tata utpanna-vijñānā
āśv adhokṣaja-bhāṣitam
smaranta ātmaje bhāryāṁ
visṛjya prāvrajan gṛhāt
maitreya uvāca
tata utpanna-vijñānā
āśv adhokṣaja-bhāṣitam
smaranta ātmaje bhāryāṁ
visṛjya prāvrajan gṛhāt

Synonyma

Synonyms

maitreyaḥ uvāca — Maitreya pravil; tataḥ — potom; utpanna — vyvinuli; vijñānāḥ — vlastnili dokonalé poznání; āśu — velice brzy; adhokṣaja — Nejvyšší Osobností Božství; bhāṣitam — co bylo oznámeno; smarantaḥ — vzpomínali; ātma-je — svému synovi; bhāryām — svou manželku; visṛjya — poté, co dali; prāvrajan — odešli; gṛhāt — z domova.

maitreyaḥ uvāca — Maitreya said; tataḥ — thereafter; utpanna — developed; vijñānāḥ — possessing perfect knowledge; āśu — very soon; adhokṣaja — by the Supreme Personality of Godhead; bhāṣitam — what was enunciated; smarantaḥ — remembering; ātma-je — unto their son; bhāryām — their wife; visṛjya — after giving; prāvrajan — left; gṛhāt — from home.

Překlad

Translation

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Poté žili Pracetové tisíce let doma a vyvinuli dokonalé poznání založené na duchovním vědomí. Nakonec si připomněli požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství, svěřili svou manželku do péče dokonalému synovi a odešli z domova.

The great saint Maitreya continued: After that, the Pracetās lived at home for thousands of years and developed perfect knowledge in spiritual consciousness. At last they remembered the blessings of the Supreme Personality of Godhead and left home, putting their wife in charge of a perfect son.

Význam

Purport

Pracetové dostali poté, co dokončili svou askezi, požehnání od Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán jim požehnal slovy, že po skončení jejich rodinného života — až nastane pravý čas — se všichni vrátí domů, zpátky k Bohu. Pracetové žili rodinným životem po tisíce let podle počtu polobohů a poté se rozhodli odejít, když svěřili svou manželku do péče synovi jménem Dakṣa. To je metoda védské civilizace. Na počátku života se má každý jako brahmacārī podrobit přísné askezi, aby získal poznání o duchovních hodnotách. Brahmacārī neboli student se v žádném případě nesmí volně stýkat se ženami a učit se již od začátku života o sexuálním požitku. Hlavním nedostatkem moderní civilizace je, že chlapcům a dívkám se dovoluje volně si užívat během studií sexu. Většina dětí je varṇa-saṅkara — “narození nežádoucím otcům a matkám”. Na celém světě proto vládne chaos. Skutečná lidská civilizace se má zakládat na védských zásadách; to znamená, že začátek života mají chlapci a dívky věnovat askezi. Když dospějí, mají se oženit, po nějaký čas žít doma a mít děti. Jakmile děti vyrostou, má muž z domova odejít a hledat vědomí Kṛṣṇy. Takto může každý dovést svůj život k dokonalosti — vrátit se domů, do království Boha.

After the Pracetās had finished their penances, they were blessed by the Supreme Personality of Godhead. The Lord blessed them by telling them that after finishing their family life they would return home, back to Godhead, in due course of time. After finishing their family life, which lasted thousands of years according to the calculation of the demigods, the Pracetās decided to leave home, putting their wife in the charge of a son named Dakṣa. This is the process of Vedic civilization. In the beginning of life, as a brahmacārī, one has to undergo severe penances and austerities in order to be educated in spiritual values. The brahmacārī, or student, is never allowed to mingle with women and learn from the beginning of life about sex enjoyment. The basic flaw in modern civilization is that boys and girls are given freedom during school and college to enjoy sex life. Most of the children are varṇa-saṅkara, meaning “born of undesirable fathers and mothers.” Consequently, the whole world is in chaos. Actually, human civilization should be based on the Vedic principles. This means that in the beginning of life boys and girls should undergo penances and austerities. When they are grown, they should get married, live for some time at home and beget children. When the children are grown up, the man should leave home and search for Kṛṣṇa consciousness. In this way one can make one’s life perfect by going home to the kingdom of God.

Kdo se během studentského života nepodrobí askezi, nemůže pochopit existenci Boha. A pokud člověk nerealizuje Kṛṣṇu, nemůže v životě dosáhnout dokonalosti. Když tedy děti vyrostou, manželka má zůstat v jejich péči a manžel má odejít z domova, aby rozvíjel vědomí Kṛṣṇy. Vše závisí na rozvoji zralého poznání. Král Prācīnabarhiṣat, otec Pracetů, odešel z domova ještě předtím, než se jeho synové vrátili po ukončení své askeze ve vodě. Jakmile uzraje čas — jakmile člověk vyvine dokonalé vědomí Kṛṣṇy — má odejít z domova, a to i v případě, že ještě nesplnil všechny své povinnosti. Prācīnabarhiṣat nejprve čekal na příchod svých synů, ale poté uposlechl pokynů Nārady, a jakmile byla jeho inteligence na patřičné výši, zanechal synům pouze pokyny u svých ministrů. Nečekal již, až se synové vrátí, a odešel z domova.

Unless one practices penances and austerities in his student life, he cannot understand the existence of God. Without realizing Kṛṣṇa, one cannot make his life perfect. The conclusion is that when the children are grown, the wife should be put in the children’s charge. The husband may then leave home to develop Kṛṣṇa consciousness. Everything depends on the development of mature knowledge. King Prācīnabarhiṣat, the father of the Pracetās, left home before the arrival of his sons, who were engaged in austerity within the water. As soon as the time is ripe, or as soon as one has developed perfect Kṛṣṇa consciousness, he should leave home, even though all his duties may not be fulfilled. Prācīnabarhiṣat was waiting for the arrival of his sons, but following the instructions of Nārada, as soon as his intelligence was properly developed, he simply left instructions for his ministers to impart to his sons. Thus without waiting for their arrival, he left home.

Zříci se pohodlného domova je pro lidské bytosti absolutně nezbytné. Prahlāda Mahārāja to doporučoval: hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam — aby člověk skoncoval s materialistickým životem, musí opustit svůj takzvaný pohodlný domov, který pouze slouží k zabíjení duše (ātma-pātam). Domov je považován za temnou studnu zarostlou trávou, a kdo do této studny spadne, zemře, aniž by tomu někdo věnoval pozornost. Proto je třeba na rodinném životě příliš nelpět, neboť to může zničit rozvoj vědomí Kṛṣṇy.

Giving up a comfortable home life is absolutely necessary for human beings and is advised by Prahlāda Mahārāja. Hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam: to finish the materialistic way of life, one should leave his so-called comfortable home life, which is simply a means for killing the soul (ātma-pātam). The home is considered to be a dark well covered by grass, and if one falls within this well, he simply dies without anyone’s caring. One should therefore not be too much attached to family life, for it will spoil one’s development of Kṛṣṇa consciousness.