Sloka 71

Text 71

Verš

Text

supti-mūrcchopatāpeṣu
prāṇāyana-vighātataḥ
nehate ’ham iti jñānaṁ
mṛtyu-prajvārayor api

Synonyma

Synonyms

supti — v hlubokém spánku; mūrccha — v mdlobách; upatāpeṣu — nebo při velkém šoku; prāṇa-ayana — pohybu životního vzduchu; vighātataḥ — kvůli zabránění; na — ne; īhate — myslí na; aham — já; iti — takto; jñānam — poznání; mṛtyu — při umírání; prajvārayoḥ — nebo při vysoké horečce; api — také.

supti — in deep sleep; mūrccha — fainting; upatāpeṣu — or in great shock; prāṇa-ayana — of the movement of the life air; vighātataḥ — from prevention; na — not; īhate — thinks of; aham — I; iti — thus; jñānam — knowledge; mṛtyu — while dying; prajvārayoḥ — or during high fever; api — also.

Překlad

Translation

V hlubokém spánku, v mdlobách, při velkém šoku z nějaké těžké ztráty, v okamžiku smrti nebo při vysoké horečce se zastaví pohyb životního vzduchu. Tehdy živá bytost přestává ztotožňovat své tělo se svým vlastním já.

When the living entity is in deep sleep, when he faints, when there is some great shock on account of severe loss, at the time of death, or when the body temperature is very high, the movement of the life air is arrested. At that time the living entity loses knowledge of identifying the body with the self.

Význam

Purport

Hloupí lidé popírají existenci duše, ale skutečností je, že když spíme, zapomínáme na totožnost hmotného těla, a když jsme vzhůru, zapomínáme na totožnost jemného těla. Jinými slovy, při spánku zapomínáme na činnosti hrubého těla, a když jsme činní v hrubém těle, zapomínáme na činnosti ve spánku. Oba stavy — spánek i bdění — jsou ve skutečnosti výtvory iluzorní energie. Samotná živá bytost nemá nic společného ani s činnostmi spánku, ani s činnostmi takzvaného bdění. Když člověk hluboce spí nebo když omdlí, zapomene na své hrubé tělo. Stejná situace nastává při působení chloroformu nebo jiného uspávacího prostředku, a proto živá bytost při chirurgické operaci necítí bolest ani požitek. Podobně když je člověk náhle šokován nějakou velkou ztrátou, zapomene na své ztotožňování se s hmotným tělem. V okamžiku smrti, kdy teplota těla stoupne na 42 stupňů Celsia, živá bytost upadne do kómatu a nedokáže určit totožnost svého hrubého těla. V těchto případech je životní vzduch, který koluje v těle, zaškrcen a živá bytost zapomíná na své ztotožňování se s hmotným tělem. Kvůli naší neznalosti duchovního těla a jeho činností, která má příčinu v tom, že nemáme v tomto ohledu žádné zkušenosti, v nevědomosti měníme jedno falešné pojetí za druhé. Někdy jednáme ve vztahu k hrubému tělu a někdy ve vztahu k jemnému. Budeme-li Kṛṣṇovou milostí jednat ve svém duchovním těle, budeme moci hrubé i jemné tělo transcendovat. Jinými slovy, postupně se můžeme naučit jednat na úrovni duchovního těla. V Nārada-pañcarātře stojí: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — oddaná služba znamená zaměstnat duchovní tělo a duchovní smysly ve službě Pánu. Potom akce a reakce hrubého a jemného těla ustanou.

Foolish people deny the existence of the soul, but it is a fact that when we sleep we forget the identity of the material body and when we awake we forget the identity of the subtle body. In other words, while sleeping we forget the activities of the gross body, and when active in the gross body we forget the activities of sleeping. Actually both states — sleeping and waking — are creations of the illusory energy. The living entity actually has no connection with either the activities of sleep or the activities of the so-called wakened state. When a person is in deep sleep or when he has fainted, he forgets his gross body. Similarly, under chloroform or some other anesthetic, the living entity forgets his gross body and does not feel pain or pleasure during a surgical operation. Similarly, when a man is suddenly shocked by some great loss, he forgets his identification with the gross body. At the time of death, when the temperature of the body rises to 107 degrees, the living entity falls into a coma and is unable to identify his gross body. In such cases, the life air that moves within the body is choked up, and the living entity forgets his identification with the gross body. Because of our ignorance of the spiritual body, of which we have no experience, we do not know of the activities of the spiritual body, and in ignorance we jump from one false platform to another. We act sometimes in relation to the gross body and sometimes in relation to the subtle body. If, by Kṛṣṇa’s grace, we act in our spiritual body, we can transcend both the gross and subtle bodies. In other words, we can gradually train ourselves to act in terms of the spiritual body. As stated in the Nārada-pañcarātra, hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: devotional service means engaging the spiritual body and spiritual senses in the service of the Lord. When we are engaged in such activities, the actions and reactions of the gross and subtle bodies cease.