Skip to main content

Sloka 47

Text 47

Verš

Texto

tasmāt karmasu barhiṣmann
ajñānād artha-kāśiṣu
mārtha-dṛṣṭiṁ kṛthāḥ śrotra-
sparśiṣv aspṛṣṭa-vastuṣu
tasmāt karmasu barhiṣmann
ajñānād artha-kāśiṣu
mārtha-dṛṣṭiṁ kṛthāḥ śrotra-
sparśiṣv aspṛṣṭa-vastuṣu

Synonyma

Palabra por palabra

tasmāt — proto; karmasu — plodonosné činnosti; barhiṣman — ó králi Prācīnabarhiṣate; ajñānāt — z nevědomosti; artha-kāśiṣu — s lákavými výsledky; — nikdy; artha-dṛṣṭim — považuj za cíl života; kṛthāḥ — konej; śrotra-sparśiṣu — příjemné sluchu; aspṛṣṭa — které se nedotýkají; vastuṣu — skutečného zájmu.

tasmāt — por lo tanto; karmasu — en actividades fruitivas; barhiṣman — ¡oh, rey Prācīnabarhiṣat!; ajñānāt — por ignorancia; artha-kāśiṣu — en el resplandeciente resultado fruitivo; — nunca; artha-dṛṣṭim — considerar que son el objetivo de la vida; kṛthāḥ — hacer; śrotra-sparśiṣu — agradable al oído; aspṛṣṭa — sin tocar; vastuṣu — verdadero interés.

Překlad

Traducción

Můj milý králi Barhiṣmāne, nikdy bys neměl z nevědomosti vykonávat védské obřady nebo plodonosné činnosti, které jsou možná příjemné sluchu a zdají se být ve vlastním zájmu každého. Nikdy bys je neměl považovat za konečný cíl života.

Mi querido rey Barhiṣmān, nunca, por ignorancia, debes adoptar los rituales védicos ni las actividades fruitivas, aunque sean temas muy agradables de escuchar o parezcan el objetivo del interés personal. Nunca debes considerarlos el objeto supremo de la vida.

Význam

Significado

V Bhagavad-gītě (2.42—43) je řečeno:

En el Bhagavad-gītā (2.42-43) se dice:

yām imāṁ puṣpitāṁ vācaṁ
pravadanty avipaścitaḥ
veda-vāda-ratāḥ pārtha
nānyad astīti vādinaḥ
yām imāṁ puṣpitāṁ vācaṁ
pravadanty avipaścitaḥ
veda-vāda-ratāḥ pārtha
nānyad astīti vādinaḥ
kāmātmānaḥ svarga-parā
janma-karma-phala-pradām
kriyā-viśeṣa-bahulāṁ
bhogaiśvarya-gatiṁ prati
kāmātmānaḥ svarga-parā
janma-karma-phala-pradām
kriyā-viśeṣa-bahulāṁ
bhogaiśvarya-gatiṁ prati

“Lidé s nedostatečným poznáním si libují v květnatých slovech Ved, která doporučují různé plodonosné činnosti vedoucí k dosažení nebeských planet, dobrého zrození, moci a dalších výsad. Jelikož touží po smyslovém požitku a životě v bohatství, říkají, že nic vyššího neexistuje.”

«Hay hombres de escaso conocimiento que están muy apegados a las floridas palabras de los Vedas, que recomiendan diversas actividades fruitivas para elevarse a los planetas celestiales y alcanzar una buena cuna, poder y demás. Como están deseosos de complacer los sentidos y vivir una vida opulenta, dicen que, aparte de eso, no hay nada más».

Obyčejné lidi silně přitahují plodonosné činnosti, jejichž doporučenou podobu představují védské obřady. Člověka může velice lákat dosažení nebeských planet prostřednictvím velkých obětí, jaké pořádal král Barhiṣmān. Śrī Nārada Muni však chtěl krále Barhiṣmāna od těchto činností odradit. Nyní mu proto přímo říká: “Nestarej se o takové věci dočasného prospěchu.” V moderní civilizaci si lidé velice libují v drancování přírodních zdrojů vědeckými metodami, a dokonce se to pokládá za pokrok. Ve skutečnosti to však není pokrok, ale jedná se pouze o věci příjemné sluchu. Děláme sice pokrok podle těchto smyšlených metod, ale zapomínáme přitom na svůj skutečný cíl. Bhaktivinoda Ṭhākura proto říká: jaḍa-vidyā yata māyāra vaibhava tomāra bhajane bādhā — “Materialistické výzkumy nejsou nic víc než záře māyi, protože představují překážku na cestě duchovního pokroku.”

Por lo general, la gente se siente muy atraída a las actividades fruitivas que se aprueban en los rituales védicos. La idea de elevarse a los planetas celestiales con la ejecución de grandes sacrificios, como los que celebraba el rey Barhiṣmān, puede resultar muy atractiva. Śrī Nārada Muni quería que el rey Barhiṣmān dejara de ocuparse en esas actividades fruitivas. Por consiguiente, en este verso le dice directamente: «No te dejes atraer por esos beneficios temporales». En la civilización actual, la gente se siente muy atraída a explotar los recursos de la naturaleza material con los métodos de la ciencia. De hecho, se considera que eso es progreso. Pero en realidad no lo es; se trata simplemente de algo agradable de escuchar. Estamos avanzando conforme a esos métodos inventados, pero olvidamos nuestro verdadero objetivo. Por esa razón, Bhaktivinoda Ṭhākura dice: jaḍa-vidyā yata māyāra vaibhava tomāra bhajane bādhā: «Los estudios materialistas no son más que el resplandor de māyā, pues son un obstáculo en el sendero del progreso espiritual».

Všechny druhy dočasného životního pohodlí na této nebo na jiných planetách je třeba pokládat za iluzorní, protože se netýkají skutečného smyslu života. Skutečným smyslem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Lidé, kteří to nevědí, vykonávají buď hrubé materialistické činnosti, nebo védské obřady. Nārada zde žádá krále Barhiṣmāna, aby na takových činnostech nelpěl. Ve Vedách je řečeno, že vykonávání oběti představuje skutečný smysl života. Jedna skupina indického obyvatelstva, takzvaní Ārya-samājistové, klade přespříliš velký důraz na část Ved týkající se obětí. Tento verš ovšem naznačuje, že takové oběti je třeba pokládat za iluzorní. Skutečným cílem lidského života má být realizace Boha, vědomí Kṛṣṇy. Védské obřady jsou samozřejmě oslnivé a příjemné na poslech, ale nepomáhají naplnit skutečný smysl života.

Las comodidades temporales de la vida que se experimentan en este y en otros planetas deben ser consideradas ilusorias, pues no tienen relación con el verdadero objetivo de la vida, que es ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios. Ignorando el verdadero objetivo de la vida, la gente emprende, o bien la senda de las actividades materialistas, o bien la de las actividades rituales. En este verso, Nārada pide al rey Barhiṣmān que no se apegue a esas actividades. En los Vedas se afirma que el verdadero objetivo de la vida es la celebración de sacrificios. Los ārya-samājistas, una sección importante de la población de la India, hacen demasiado hincapié en la parte de los Vedas que trata de los sacrificios. Este verso, sin embargo, indica que esos sacrificios deben considerarse ilusorios. El verdadero objetivo de la vida humana debe ser la comprensión de Dios, el estado de conciencia de Kṛṣṇa. No cabe duda de que resulta muy agradable escuchar acerca de las deslumbrantes prácticas védicas, pero, con respecto al verdadero objetivo de la vida, no aportan nada.