Skip to main content

Sloka 63

Text 63

Verš

Texto

yathā puruṣa ātmānam
ekam ādarśa-cakṣuṣoḥ
dvidhābhūtam avekṣeta
tathaivāntaram āvayoḥ
yathā puruṣa ātmānam
ekam ādarśa-cakṣuṣoḥ
dvidhābhūtam avekṣeta
tathaivāntaram āvayoḥ

Synonyma

Palabra por palabra

yathā — jako; puruṣaḥ — živá bytost; ātmānam — své tělo; ekam — jedno; ādarśa — v zrcadle; cakṣuṣoḥ — očima; dvidhā-ābhūtam — jako dvě; avekṣeta — vidí; tathā — takto; eva — jistě; antaram — rozdíl; āvayoḥ — mezi námi.

yathā — como; puruṣaḥ — la entidad viviente; ātmānam — su cuerpo; ekam — uno; ādarśa — en un espejo; cakṣuṣoḥ — con los ojos; dvidhā-ābhūtam — que existe en dos; avekṣeta — ve; tathā — de manera similar; eva — ciertamente; antaram — diferencia; āvayoḥ — entre nosotros.

Překlad

Traducción

Stejně jako člověk vidí odraz svého těla v zrcadle jako totožný se sebou samotným a nelišící se od něho, zatímco druzí vidí dvě těla, tak i v našich hmotných podmínkách, kde živá bytost zároveň je i není podmíněná, existuje rozdíl mezi Bohem a živou bytostí.

Una persona no ve diferencia entre ella misma y su imagen reflejada en un espejo, mientras que otros ven dos cuerpos distintos. De la misma manera, en la posición material, en que la entidad viviente está condicionada y simultáneamente no condicionada, hay una diferencia entre Dios y la entidad viviente.

Význam

Significado

Māyāvādští filozofové, kteří jsou ovlivněni hmotným podmíněním, nevidí rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a živou bytostí. Když se slunce odráží v nádobě s vodou, slunce ví, že mezi ním a sluncem odraženým ve vodě není rozdíl. Ti, kdo jsou v nevědomosti, však vidí mnoho malých sluncí, jak se odrážejí v mnoha nádobách. Jas vychází z původního slunce i z jeho odrazů, ale odrazy jsou malé, zatímco původní slunce je veliké. Závěr vaiṣṇavských filozofů je, že živá bytost není ničím jiným než malým vzorkem původní Nejvyšší Osobnosti Božství. Bůh a živé bytosti jsou kvalitativně totožní, ale kvantitativně jsou živé bytosti malými částečkami Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán je úplný, mocný a má všechny vznešené vlastnosti. V minulém verši Pán říká: “Můj milý příteli, ty a Já se od sebe nelišíme.” Tato neodlišnost se vztahuje na kvalitativní totožnost, neboť Paramātmā, Nejvyšší Osobnost, nemusela podmíněné duši připomínat, že nejsou totožní kvantitou. Seberealizovaná duše si nikdy nemyslí, že je totožná s Nejvyšší Osobností Božství ve všech ohledech. I když je živá bytost kvalitativně totožná s Pánem, má sklon zapomínat na svoji duchovní povahu, zatímco Nejvyšší Osobnost nikdy nezapomíná. To je rozdíl mezi liptou a aliptou. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství je věčně alipta, neznečištěný vnější energií. Podmíněná duše však ve styku s hmotnou přírodou zapomíná na svoji skutečnou povahu, a proto když se na sebe dívá v podmíněném stavu, ztotožňuje se s tělem. U Nejvyšší Osobnosti Božství ovšem neexistuje rozdíl mezi tělem a duší — Pán je zcela duchovní a nemá žádné hmotné tělo. Jak Nadduše, Paramātmā, tak individuální duše jsou uvnitř těla, ale Nadduše nepodléhá žádným označením, zatímco podmíněná duše má označení dané určitým druhem jejího těla. Nadduše se nazývá antaryāmī a je všudypřítomná. To potvrzuje Bhagavad-gītā (13.3): kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata — “Ó potomku Bharaty, věz, že Já jsem také znalcem ve všech tělech.”

Bajo la influencia del condicionamiento material, los filósofos māyāvādīs no pueden ver la diferencia entre el Señor Supremo y la entidad viviente. El Sol, cuando se refleja en un cántaro de agua, sabe que su imagen reflejada en el agua no es diferente de él. Los que están bajo la influencia de la ignorancia, perciben muchos soles pequeños, reflejados uno en cada cántaro. Tanto el Sol original como los reflejos son muy brillantes, pero los reflejos son pequeños, mientras que el Sol original es muy grande. Los filósofos vaiṣṇavas llegan a la conclusión de que la entidad viviente es una pequeña representación de la Suprema Personalidad de Dios original. Cualitativamente, Dios y las entidades vivientes son iguales, pero cuantitativamente, las entidades vivientes son pequeños fragmentos de la Suprema Personalidad de Dios. El Señor Supremo es pleno, poderoso y opulento. En el verso anterior, el Señor dice: «Mi querido amigo, tú y Yo no somos diferentes». Ese no ser diferentes se refiere a la unidad cualitativa, ya que Paramātmā, la Suprema Personalidad de Dios, no tenía entonces necesidad de recordar al alma condicionada la desigualdad cuantitativa que existe entre ambos. El alma autorrealizada nunca se considera igual a la Suprema Personalidad de Dios en todos los aspectos. Cualitativamente son iguales, pero la entidad viviente tiene la tendencia a olvidar su identidad espiritual, mientras que la Suprema Personalidad de Dios nunca olvida. Esa es la diferencia entre lipta y alipta. La Suprema Personalidad de Dios es eternamente alipta, es decir, está libre de la contaminación de la energía externa. El alma condicionada, sin embargo, al estar en contacto con la naturaleza material, olvida su verdadera identidad; por esa razón, cuando se ve en el estado condicionado, se identifica con el cuerpo. Sin embargo, la Suprema Personalidad de Dios no ve diferencia entre el cuerpo y el alma. Todo Él es alma; no tiene cuerpo material. Tanto la Superalma como el alma individual están dentro del cuerpo, pero en la Superalma, Paramātmā, no hay identificaciones falsas, mientras que el alma condicionada se identifica con el cuerpo que posee. La Superalma recibe el nombre de antaryāmī, y Se manifiesta en infinidad de expansiones. Esto se confirma en el Bhagavad-gītā (13.3): kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata: «¡Oh, vástago de Bharata!, debes comprender que Yo soy también el conocedor en todos los cuerpos».

Nadduše je přítomná v těle každého, zatímco individuální duše je podmíněná v určitém druhu těla. Individuální duše neví, co se děje v těle někoho jiného, ale Nadduše velmi dobře ví, co se děje ve všech tělech. Jinými slovy, Nadduše je vždy ve Svém plně duchovním postavení, zatímco individuální duše má sklony na své skutečné postavení zapomenout. Individuální duše také není všude. V podmíněném stavu obvykle nechápe svůj vztah s Nadduší, ale když se osvobodí z podmíněné existence, může vidět skutečný rozdíl mezi Nadduší a sebou samotnou. Když Nadduše říká podmíněné duši: “Ty a Já jsme totožní,” pouze jí tím připomíná její duchovní totožnost, která je kvalitativně stejná. Ve třetím zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (3.28.40) je řečeno:

La Superalma está en todos los cuerpos, mientras que el alma individual está condicionada en un determinado tipo de cuerpo. El alma individual no puede saber lo que está ocurriendo en el cuerpo de otro, pero la Superalma sabe muy bien lo que está ocurriendo en todos los cuerpos. En otras palabras, la Superalma nunca desciende de la plenitud de Su posición espiritual, mientras que el alma individual tiene la tendencia a olvidar. Además de esto, el alma individual no está en todas partes. Por lo general, en el estado condicionado el alma individual no puede entender su relación con la Superalma, pero a veces, cuando está libre de todo rastro de existencia condicionada, puede ver realmente la diferencia que hay entre ella y la Superalma. Cuando la Superalma dice al alma condicionada: «Tú y Yo somos uno y el mismo», está recordándole al alma condicionada que sus identidades, desde el punto de vista cualitativo, son una sola. En el Canto Tercero del Śrīmad-Bhāgavatam (3.28.40), se dice:

yatholmukād visphuliṅgād
dhūmād vāpi sva-sambhavāt
apy ātmatvenābhimatād
yathāgniḥ pṛthag ulmukāt
yatholmukād visphuliṅgād
dhūmād vāpi sva-sambhavāt
apy ātmatvenābhimatād
yathāgniḥ pṛthag ulmukāt

Oheň má různé projevy — plameny, jiskry, kouř. Kvalitou jsou totožné, ale přesto je mezi ohněm, plameny, jiskrami a kouřem rozdíl. Živá bytost může být podmíněná, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jiný — není nikdy podmíněný. Ve Vedách je řečeno: ātmā tathā pṛthag draṣṭā bhagavān brahma-saṁjñitaḥ. Ātmā je individuální duše i Nejvyšší Osobnost Božství, pozorovatel všeho. I když jsou oba duchovní, je mezi nimi vždy rozdíl. Ve smṛti se také praví: yathā gneḥ kṣudrā visphuliṅgā vyuccaranti. Stejně jako jiskry existují ve velkém ohni, tak i malé individuální duše existují ve velkém duchovním plameni. V Bhagavad-gītě (9.4) Pán Kṛṣṇa říká: mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ — “Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” I když všechny živé bytosti v Pánu spočívají jako malé ohnivé jiskry ve velkém plameni, mají odlišné postavení. Viṣṇu Purāṇa udává:

El fuego presenta distintos aspectos: las llamas, las chispas y el humo. Cualitativamente, son una misma cosa, pero entre el fuego, las llamas, las chispas y el humo, hay diferencias. La entidad viviente queda condicionada, pero la Suprema Personalidad de Dios es distinta, pues nunca queda condicionada. En los Vedas se afirma: ātmā tathā pṛthag draṣṭā bhagavān brahma-saṁjñitaḥ. Tanto el alma individual como la Suprema Personalidad de Dios, que es el observador de todo, son ātmā. Ambos son espíritu, pero siempre hay una diferencia. En el smṛti se dice también: yathāgneḥ kṣudrā visphuliṅgā vyuccaranti. Las pequeñas almas individuales están en la gran llama espiritual tal como las chispas en la hoguera. En el Bhagavad-gītā (9.4), el Señor Kṛṣṇa dice: mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ: «Todos los seres están en Mí, pero Yo no estoy en ellos». Aunque todos los seres vivos reposan en Él, como las diminutas chispas ardientes que dependen de una llama más grande, sus respectivas posiciones son distintas. De manera similar, en el Viṣṇu Purāṇa se dice:

eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat
eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat

“Oheň se nachází na jednom místě, ale šíří teplo a světlo. Stejně tak Nejvyšší Osobnost Božství šíří Své energie různými způsoby.” Živá bytost je pouze jednou z těchto energií (okrajovou energií). Energie a energetický zdroj jsou v jednom smyslu totožní, ale zároveň se jejich postavení od sebe liší. Stejně tak podoba sac-cid-ānanda, o níž mluví také Brahma-saṁhitā (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ), je jiná než podoba živé bytosti jak v podmíněném, tak v osvobozeném stavu. Jedině ateisté si myslí, že živá bytost a Osobnost Božství jsou rovnocenné ve všech ohledech. Caitanya Mahāprabhu proto říká: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa — “Pokud se člověk řídí pokyny māyāvādských filozofů a věří, že Nejvyšší Osobnost Božství a individuální duše se od sebe v ničem neliší, nikdy nebude moci pochopit skutečnou filozofii.”

«El fuego está en un lugar determinado, desde el que reparte luz y calor. De manera similar, la Suprema Personalidad de Dios distribuye Sus energías de diversas maneras». La entidad viviente no es más que una de esas energías (energía marginal). En un sentido, la energía y la fuente de la energía son una misma cosa, pero sus posiciones, como energía y fuente de la energía, son distintas. Del mismo modo, la forma sac-cid-ānanda que se confirma en la Brahma-saṁhitā (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ) y la forma de la entidad viviente son distintas tanto en el estado condicionado como en el estado liberado. Solo los ateos consideran que la entidad viviente y la Suprema Personalidad de Dios son iguales en todo aspecto. Por esa razón, Caitanya Mahāprabhu dice: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa: «Quien siga las instrucciones de los filósofos māyāvādīs y crea que la Suprema Personalidad de Dios y el alma individual son iguales, perderá para siempre la posibilidad de comprender la verdadera filosofía».