Skip to main content

Sloka 50

Text 50

Verš

Texto

citiṁ dārumayīṁ citvā
tasyāṁ patyuḥ kalevaram
ādīpya cānumaraṇe
vilapantī mano dadhe
citiṁ dārumayīṁ citvā
tasyāṁ patyuḥ kalevaram
ādīpya cānumaraṇe
vilapantī mano dadhe

Synonyma

Palabra por palabra

citim — pohřební hranici; dāru-mayīm — ze dřeva; citvā — navršila; tasyām — na ni; patyuḥ — manželovo; kalevaram — tělo; ādīpya — po zažehnutí; ca — také; anumaraṇe — zemřít společně s ním; vilapantī — s nářkem; manaḥ — svoji mysl; dadhe — upnula.

citim — pira funeraria; dāru-mayīm — hecha con madera; citvā — habiendo amontonado; tasyām — sobre ella; patyuḥ — del esposo; kalevaram — el cuerpo; ādīpya — después de encender; ca — también; anumaraṇe — para morir con él; vilapantī — lamentarse; manaḥ — su mente; dadhe — fijó.

Překlad

Traducción

Poté navršila hranici ze dřeva a položila na ni tělo svého mrtvého manžela. Když skončila, žalostně naříkala a připravila se zahynout v ohni společně s ním.

Entonces reunió leña y preparó una pira ardiente sobre la cual puso el cadáver de su esposo. Cuando terminó, se lamentó con gran dolor y se dispuso a morir en el fuego con su esposo.

Význam

Significado

To, že věrná manželka umírá společně se svým manželem, je dávná védská tradice, která se nazývá saha-maraṇa. V Indii to bylo běžné až do doby britské nadvlády. Tehdy se ovšem někdy stávalo, že manželka nechtěla zemřít se svým mužem, ale příbuzní ji k tomu donutili. Dříve tomu tak nebylo. Manželka do ohně vstupovala dobrovolně. Britská vláda toto počínání ukončila, neboť ho pokládala za nelidské. V raných dějinách Indie však vidíme, že když zemřel Mahārāja Pāṇḍu, zůstaly po něm dvě manželky — Mādrī a Kuntī — a otázkou bylo, zda mají zemřít obě, nebo jen jedna. Po smrti Mahārāje Pāṇḍua se jeho manželky dohodly, že jedna zůstane a druhá půjde s ním. Bylo rozhodnuto, že Mādrī zahyne se svým manželem v ohni a Kuntī zůstane, aby se postarala o pět dětí, o Pāṇḍuovce. Dokonce ještě v roce 1936 jsme viděli oddanou manželku dobrovolně vstoupit do ohně, který spaloval jejího manžela.

Según la antigua tradición védica, la esposa fiel muere con su esposo. Eso se denomina saha-maraṇa. En la India esa tradición se mantuvo en vigor hasta la dominación británica. Sin embargo, en aquella época, cuando una viuda no quería morir con su esposo, a veces sus familiares la obligaban. En el pasado eso no era así. La viuda entraba en el fuego por voluntad propia. El gobierno británico acabó con esa práctica, considerándola inhumana. Sin embargo, en la historia antigua de la India vemos que Mahārāja Pāṇḍu, al morir, dejó dos viudas, Mādrī y Kuntī, ante quienes se planteó el dilema de si debían morir las dos o una sóla. Mādrī y Kuntī acordaron que una debía quedarse y la otra debía irse. Mādrī moriría con su esposo en el fuego, y Kuntī se quedaría para cuidar de los cinco niños Pāṇḍavas. Incluso en una fecha tan reciente como 1936, hemos visto a una mujer consagrada a su marido entrar voluntariamente en la pira funeraria del esposo.

To naznačuje, že manželka oddaného musí být připravena jednat tímto způsobem. Stejně tak oddaný žák duchovního mistra raději zemře se svým guruem, než aby zklamal při vykonávání jeho mise. Stejně jako Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestupuje na tuto Zemi, aby znovu ustanovil zásady náboženství, tak i Jeho zástupce, duchovní mistr, přichází znovu ustanovit náboženské zásady. Povinností žáků je převzít misi duchovního mistra a řádně ji vykonávat. Jinak by se měl žák rozhodnout zemřít s duchovním mistrem. Jinými slovy, za vykonání vůle duchovního mistra má být žák připraven položit svůj život a zapomenout na všechny vlastní plány.

Esto indica que la esposa de un devoto debe estar dispuesta a actuar de ese modo. De la misma manera, un discípulo consagrado a su maestro espiritual debe preferir morir con el maestro espiritual antes que fracasar en el cumplimiento de la misión del maestro espiritual. Tal como la Suprema Personalidad de Dios, que desciende a la Tierra para restablecer los principios de la religión, Su representante, el maestro espiritual, también viene para restablecer los principios religiosos. Los discípulos tienen el deber de asumir la misión del maestro espiritual y ponerla debidamente en práctica. De lo contrario, el discípulo debe tomar la decisión de morir junto con el maestro espiritual. En otras palabras, para ejecutar la voluntad del maestro espiritual, el discípulo debe estar dispuesto a dar su vida y abandonar todas las consideraciones de tipo personal.