Skip to main content

Sloka 22

Text 22

Verš

Texto

evaṁ kṛpaṇayā buddhyā
śocantam atad-arhaṇam
grahītuṁ kṛta-dhīr enaṁ
bhaya-nāmābhyapadyata
evaṁ kṛpaṇayā buddhyā
śocantam atad-arhaṇam
grahītuṁ kṛta-dhīr enaṁ
bhaya-nāmābhyapadyata

Synonyma

Palabra por palabra

evam — takto; kṛpaṇayā — lakomou; buddhyā — inteligencí; śocantam — naříkal; a-tat-arhaṇam — nad tím, co nebylo hodno jeho nářku; grahītum — zajmout; kṛta-dhīḥ — odhodlaný král Yavanů; enam — jeho; bhaya-nāmā — jehož jméno je Strach; abhyapadyata — přišel okamžitě.

evam — así; kṛpaṇayā — con una mezquina; buddhyā — inteligencia; śocantam — lamentarse; a-tat-arhaṇam — por lo que no debería haberse lamentado; grahītum — para arrestar; kṛta-dhīḥ — el decidido rey de los yavanas; enam — a él; bhaya-nāmā — cuyo nombre era Temor; abhyapadyata — fue allí inmediatamente.

Překlad

Traducción

Pod vlivem své lakomé inteligenci naříkal král Purañjana nad osudem své manželky a dětí, přestože k tomu nebyl důvod. Yavana-rāja, jehož jméno je Strach samotný, se mezitím přiblížil, aby ho zajal.

El rey Purañjana no debería haberse lamentado por el destino de su esposa e hijos; sin embargo, lo hizo, debido a su inteligencia mezquina. Mientras tanto, Yavana-rāja, cuyo nombre era Temor, se acercó inmediatamente a él para arrestarlo.

Význam

Significado

Hlupáci nevědí, že každá individuální duše je sama zodpovědná za akce a reakce ve svém životě. Dokud je dítětem nebo chlapcem, je nevinná, a povinností otce a matky je vést ji ke správnému pochopení životních hodnot. Když dítě vyroste, je na něm, aby správně plnilo své životní povinnosti. Rodiče po smrti svému dítěti nepomohou. Otec po sobě může zanechat nějaké statky jako bezprostřední pomoc dětem, ale neměl by se příliš zaobírat myšlenkami na to, jak rodina přežije po jeho smrti. To je nemoc podmíněné duše. Nejenže páchá hříšné činnosti pro smyslový požitek, ale také hromadí bohatství, aby se i jeho děti mohly věnovat velkolepému uspokojování smyslů.

Los necios no saben que toda alma individual es responsable de sus propias acciones y reacciones. En la infancia y la niñez, la entidad viviente es inocente, y sus padres tienen el deber de hacerle entender correctamente los valores de la vida. Cuando el niño es adulto, debe dejarse en sus manos la correcta puesta en práctica de los deberes de la vida. Los padres, después de morir, ya no pueden ayudarle. El padre puede dejar a sus hijos algunas propiedades para que resuelvan sus necesidades inmediatas, pero no debe estar demasiado absorto en pensar en cómo se las arreglará su familia después de su muerte. Esa es la enfermedad del alma condicionada. Además de cometer actividades pecaminosas para su propia complacencia sensorial, trata de amasar grandes riquezas para que sus hijos las hereden y puedan llevar una vida suntuosa de complacencia de los sentidos.

V každém případě se všichni bojí smrti, a proto se smrt nazývá bhaya neboli “strach”. Král Purañjana sice myslel na svoji manželku a děti, ale smrt na něho nečekala. Smrt nečeká na nikoho — svoji povinnost plní okamžitě. Jelikož musí odnést živou bytost bez otálení, je konečnou realizací Boha pro ateisty, kteří promarňují život v myšlenkách na zemi, společnost a příbuzné, a zanedbávají tak vědomí Boha. V tomto verši je velice důležité slovo atad-arhaṇam, neboť znamená, že člověk se nemá přehnaně věnovat péči o členy své rodiny, krajany, společnost či spolek. Nic z toho mu nepomůže v duchovním pokroku. Takzvaně vzdělaní lidé v dnešní společnosti bohužel nemají ani zdání, co je to duchovní pokrok. I když k němu mají v lidské životní podobě jedinečnou příležitost, zůstávají lakomci. Používají své životy nesprávným způsobem a promarňují je myšlenkami na hmotné blaho svých příbuzných, krajanů, společnosti a podobně. Skutečnou povinností člověka je naučit se, jak překonat smrt. Pán Kṛṣṇa popisuje způsob překonání smrti v Bhagavad-gītě (4.9):

En todo caso, todo el mundo tiene temor a la muerte, y debido a ello la muerte recibe el nombre de bhaya, temor. Aunque el rey Purañjana estaba ocupado en pensar en su esposa e hijos, la muerte no le esperó. La muerte no espera a nadie, y cumple con su deber inmediatamente. Puesto que debe llevarse a la entidad viviente sin titubear, la muerte es la forma en que al final perciben a Dios los ateos, que desperdician sus vidas pensando en el país, la sociedad y los familiares, y dejando de lado el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. En este verso es muy significativa la palabra atad-arhaṇam, ya que significa que no debemos absorbernos demasiado en actividades dirigidas al bienestar de nuestra familia, patria, país y comunidad. Nada de eso nos ayudará a avanzar espiritualmente. Por desgracia, en la sociedad de hoy en día, los supuestos hombres educados no saben absolutamente nada del progreso espiritual. Aunque en la forma humana de vida tienen la oportunidad de progresar espiritualmente, se comportan como avaros. Utilizan mal su vida y la desperdician pensando en el bienestar material de sus familiares, sus compatriotas, su sociedad, etc. Nuestro verdadero deber es aprender cómo vencer a la muerte. En el Bhagavad-gītā (4.9), el Señor Kṛṣṇa explica el proceso para lograrlo:

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

«¡Oh, Arjuna!, aquel que conoce la naturaleza trascendental de Mi advenimiento y actividades, al abandonar el cuerpo no vuelve a nacer en este mundo material, sino que alcanza Mi morada eterna».

Ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy, nepřijme po opuštění tohoto těla další hmotné tělo, ale vrátí se domů, zpátky k Bohu. Každý by se měl snažit dosáhnout této dokonalosti. Lidé jsou bohužel místo toho pohrouženi v myšlenkách na společnost, přátelství, lásku a příbuzné. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy však vzdělává lidi po celém světě a dává jim informace, jak mohou překonat smrt. Hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti. Nikdo nepřekoná smrt, aniž by přijal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

Después de abandonar el cuerpo, la persona plenamente consciente de Kṛṣṇa no entra en otro cuerpo material, sino que regresa al hogar, de vuelta a Dios. Todo el mundo debe tratar de alcanzar esa perfección. Por desgracia, la gente, en lugar de hacer eso, está absorta en pensar en la sociedad, la amistad, el amor y los familiares. No obstante, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa está educando a la gente de todo el mundo e informándoles acerca de cómo vencer a la muerte. Hariṁ vinā na mṛtiṁ taranti. Nadie puede vencer a la muerte sin refugiarse en la Suprema Personalidad de Dios.