Skip to main content

Sloka 22

Text 22

Verš

Text

evaṁ kṛpaṇayā buddhyā
śocantam atad-arhaṇam
grahītuṁ kṛta-dhīr enaṁ
bhaya-nāmābhyapadyata
evaṁ kṛpaṇayā buddhyā
śocantam atad-arhaṇam
grahītuṁ kṛta-dhīr enaṁ
bhaya-nāmābhyapadyata

Synonyma

Synonyms

evam — takto; kṛpaṇayā — lakomou; buddhyā — inteligencí; śocantam — naříkal; a-tat-arhaṇam — nad tím, co nebylo hodno jeho nářku; grahītum — zajmout; kṛta-dhīḥ — odhodlaný král Yavanů; enam — jeho; bhaya-nāmā — jehož jméno je Strach; abhyapadyata — přišel okamžitě.

evam — thus; kṛpaṇayā — by miserly; buddhyā — intelligence; śocantam — lamenting; a-tat-arhaṇam — on which he should not have lamented; grahītum — in order to arrest; kṛta-dhīḥ — the determined King of the Yavanas; enam — him; bhaya-nāmā — whose name was fear; abhyapadyata — came there immediately.

Překlad

Translation

Pod vlivem své lakomé inteligenci naříkal král Purañjana nad osudem své manželky a dětí, přestože k tomu nebyl důvod. Yavana-rāja, jehož jméno je Strach samotný, se mezitím přiblížil, aby ho zajal.

Although King Purañjana should not have lamented over the fate of his wife and children, he nonetheless did so due to his miserly intelligence. In the meantime, Yavana-rāja, whose name was fear itself, immediately drew near to arrest him.

Význam

Purport

Hlupáci nevědí, že každá individuální duše je sama zodpovědná za akce a reakce ve svém životě. Dokud je dítětem nebo chlapcem, je nevinná, a povinností otce a matky je vést ji ke správnému pochopení životních hodnot. Když dítě vyroste, je na něm, aby správně plnilo své životní povinnosti. Rodiče po smrti svému dítěti nepomohou. Otec po sobě může zanechat nějaké statky jako bezprostřední pomoc dětem, ale neměl by se příliš zaobírat myšlenkami na to, jak rodina přežije po jeho smrti. To je nemoc podmíněné duše. Nejenže páchá hříšné činnosti pro smyslový požitek, ale také hromadí bohatství, aby se i jeho děti mohly věnovat velkolepému uspokojování smyslů.

Foolish people do not know that every individual soul is responsible for his own actions and reactions in life. As long as a living entity in the form of a child or boy is innocent, it is the duty of the father and mother to lead him into a proper understanding of the values of life. When a child is grown, it should be left up to him to execute the duties of life properly. The parent, after his death, cannot help his child. A father may leave some estate for his children’s immediate help, but he should not be overly absorbed in thoughts of how his family will survive after his death. This is the disease of the conditioned soul. Not only does he commit sinful activities for his own sense gratification, but he accumulates great wealth to leave behind so that his children may also gorgeously arrange for sense gratification.

V každém případě se všichni bojí smrti, a proto se smrt nazývá bhaya neboli “strach”. Král Purañjana sice myslel na svoji manželku a děti, ale smrt na něho nečekala. Smrt nečeká na nikoho — svoji povinnost plní okamžitě. Jelikož musí odnést živou bytost bez otálení, je konečnou realizací Boha pro ateisty, kteří promarňují život v myšlenkách na zemi, společnost a příbuzné, a zanedbávají tak vědomí Boha. V tomto verši je velice důležité slovo atad-arhaṇam, neboť znamená, že člověk se nemá přehnaně věnovat péči o členy své rodiny, krajany, společnost či spolek. Nic z toho mu nepomůže v duchovním pokroku. Takzvaně vzdělaní lidé v dnešní společnosti bohužel nemají ani zdání, co je to duchovní pokrok. I když k němu mají v lidské životní podobě jedinečnou příležitost, zůstávají lakomci. Používají své životy nesprávným způsobem a promarňují je myšlenkami na hmotné blaho svých příbuzných, krajanů, společnosti a podobně. Skutečnou povinností člověka je naučit se, jak překonat smrt. Pán Kṛṣṇa popisuje způsob překonání smrti v Bhagavad-gītě (4.9):

In any case, everyone is afraid of death, and therefore death is called bhaya, or fear. Although King Purañjana was engaged in thinking of his wife and children, death did not wait for him. Death does not wait for any man; it will immediately carry out its duty. Since death must take away the living entity without hesitation, it is the ultimate God realization of the atheists, who spoil their lives thinking of country, society and relatives, to the neglect of God consciousness. In this verse the word atad-arhaṇam is very significant, for it means that one should not be overly engaged in welfare activities for one’s family members, countrymen, society and community. None of these will help a person to advance spiritually. Unfortunately, in present-day society so-called educated men have no idea what spiritual progress is. Although they have the opportunity in the human form of life to make spiritual progress, they remain misers. They use their lives improperly and simply waste them thinking about the material welfare of their relatives, countrymen, society and so on. One’s actual duty is to learn how to conquer death. Lord Kṛṣṇa states the process of conquering death in Bhagavad-gītā (4.9):

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

“One who knows the transcendental nature of My appearance and activities does not, upon leaving the body, take his birth again in this material world, but attains My eternal abode, O Arjuna.”

Ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy, nepřijme po opuštění tohoto těla další hmotné tělo, ale vrátí se domů, zpátky k Bohu. Každý by se měl snažit dosáhnout této dokonalosti. Lidé jsou bohužel místo toho pohrouženi v myšlenkách na společnost, přátelství, lásku a příbuzné. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy však vzdělává lidi po celém světě a dává jim informace, jak mohou překonat smrt. Hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti. Nikdo nepřekoná smrt, aniž by přijal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

After giving up this body, one who is fully Kṛṣṇa conscious does not accept another material body but returns home, back to Godhead. Everyone should try to attain this perfection. Unfortunately, instead of doing so, people are absorbed in thoughts of society, friendship, love and relatives. This Kṛṣṇa consciousness movement, however, is educating people throughout the world and informing them how to conquer death. Hariṁ vinā na mṛtiṁ taranti: one cannot conquer death without taking shelter of the Supreme Personality of Godhead.