Skip to main content

Sloka 27

Text 27

Verš

Texto

kāla-kanyodita-vaco
niśamya yavaneśvaraḥ
cikīrṣur deva-guhyaṁ sa
sasmitaṁ tām abhāṣata
kāla-kanyodita-vaco
niśamya yavaneśvaraḥ
cikīrṣur deva-guhyaṁ sa
sasmitaṁ tām abhāṣata

Synonyma

Palabra por palabra

kāla-kanyā — dcerou Času; udita — vyjádřená; vacaḥ — slova; niśamya — slyšel; yavana-īśvaraḥ — král Yavanů; cikīrṣuḥ — chtěl vykonat; deva — prozřetelnosti; guhyam — důvěrnou povinnost; saḥ — on; sa-smitam — s úsměvem; tām — ji; abhāṣata — oslovil.

kāla-kanyā — por la hija del Tiempo; udita — expresadas; vacaḥ — palabras; niśamya — escuchar; yavana-īśvaraḥ — el rey de los yavanas; cikīrṣuḥ — deseoso de cumplir; deva — de la providencia; guhyam — deber confidencial; saḥ — él; sa-smitam — sonriendo; tām — a ella; abhāṣata — se dirigió.

Překlad

Traducción

Když král Yavanů vyslechl slova Kālakanyi, dcery Času, usmál se a začal přemýšlet, jak vyplnit svoji důvěrnou povinnost ve jménu prozřetelnosti. Potom Kālakanyu oslovil tímto způsobem.

Después de escuchar la afirmación de Kālakanyā, la hija del Tiempo, el rey de los yavanas sonrió, mientras imaginaba una forma de cumplir con el deber confidencial que la providencia le tenía asignado. Entonces se dirigió a Kālakanyā con las siguientes palabras.

Význam

Significado

V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) je řečeno:

En el Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.142), se dice:

ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya
yāre yaiche nācāya, se taiche kare nṛtya
ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya
yāre yaiche nācāya, se taiche kare nṛtya

Nejvyšší vládce je ve skutečnosti Osobnost Božství, Kṛṣṇa, a každý je Jeho služebník. Yavana-rāja, král Yavanů, byl také služebník Kṛṣṇy, a chtěl proto prostřednictvím Kālakanyi uskutečnit Kṛṣṇův záměr. Přestože Kālakanyā znamená neschopnost a stáří, Yavana-rāja chtěl sloužit Kṛṣṇovi tím, že uvede Kālakanyu do všech míst. Proto se zdravě uvažující člověk ve stáří začne bát smrti. Hlupáci se věnují hmotným činnostem, jako kdyby měli žít věčně a užívat si hmotného pokroku, ale ve skutečnosti žádný hmotný pokrok neexistuje. Pod vlivem iluze si lidé myslí, že je bohatství zachrání, ale přes veškerý rozvoj materialistické vědy zůstávají problémy lidské společnosti — zrození, smrt, stáří a nemoc — stále nevyřešené. Pošetilí vědci si však přesto myslí, že udělali hmotný pokrok. Když je napadne Kālakanyā, neschopnost stáří, začnou se bát smrti—pokud ovšem mají zdravý rozum. Ti, kdo ho nemají, se o smrt nestarají a ani nevědí, co po ní bude následovat. Mylně se domnívají, že smrtí vše končí, a proto jednají v tomto životě velice nezodpovědně a užívají si neomezeného smyslového požitku. Pro inteligentního člověka je příchod stáří podnětem k duchovnímu životu. Lidé se přirozeně bojí, když se blíží smrt, a pro tento účel se král Yavanů snažil Kālakanyi využít.

El verdadero controlador supremo es la Personalidad de Dios, Kṛṣṇa; todos los demás somos Sus sirvientes. Yavana-rāja, el rey de los yavanas, también era un sirviente de Kṛṣṇa. Por esa razón, quería cumplir el propósito de Kṛṣṇa por intermedio de Kālakanyā. Aunque Kālakanyā significa incapacidad física o vejez, Yavana-rāja quería servir a Kṛṣṇa llevando a Kālakanyā a todas partes. De esa forma, las personas sensatas, al llegar a la vejez, sentirían temor de la muerte. Los necios se ocupan en actividades materiales como si fueran a vivir para siempre, disfrutando de sus progresos materiales; pero, en realidad, el progreso material no existe. Bajo la influencia de la ilusión, la gente piensa que la opulencia material les salvará; sin embargo, aunque la ciencia material ha hecho muchos progresos, los problemas de la sociedad humana, es decir, el nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades, siguen sin solución. Los necios científicos, no obstante, creen que han progresado en lo material. El ataque de Kālakanyā, la incapacidad física de la vejez, les hace sentir miedo de la muerte, si están lo suficientemente cuerdos. A los locos, la muerte simplemente no les preocupa, ni saben qué ocurrirá después de la muerte. Llevados por la errónea impresión de que no hay vida después de la muerte, actúan como irresponsables durante toda la vida y disfrutan de la complacencia de los sentidos sin ninguna restricción. Para la persona inteligente, la aparición de la vejez es un estímulo hacia la vida espiritual. Por naturaleza, la gente tiene miedo de una muerte inminente. El rey de los yavanas trató de servirse de Kālakanyā con esa finalidad.