Skip to main content

Sloka 12

Text 12

Verš

Texto

yukteṣv evaṁ pramattasya
kuṭumbāsakta-cetasaḥ
āsasāda sa vai kālo
yo ’priyaḥ priya-yoṣitām
yukteṣv evaṁ pramattasya
kuṭumbāsakta-cetasaḥ
āsasāda sa vai kālo
yo ’priyaḥ priya-yoṣitām

Synonyma

Palabra por palabra

yukteṣu — k prospěšným činnostem; evam — takto; pramattasya — netečný; kuṭumba — k přátelům a příbuzným; āsakta — připoutaný; cetasaḥ — vědomí; āsasāda — přišel; saḥ — ten; vai — jistě; kālaḥ — čas; yaḥ — který; apriyaḥ — nepříliš příjemný; priya-yoṣitām — pro ty, kdo lpí na ženách.

yukteṣu — a las actividades beneficiosas; evam — así; pramattasya — sin prestar atención; kuṭumba — a amigos y parientes; āsakta — apegada; cetasaḥ — conciencia; āsasāda — llegó; saḥ — ese; vai — ciertamente; kālaḥ — momento; yaḥ — que; apriyaḥ — no muy agradable; priya-yoṣitām — para las personas apegadas a las mujeres.

Překlad

Traducción

Takto nakonec král Purañjana, který byl připoutaný k plodonosným činnostem (karma-kāṇḍīya), jakož i svým přátelům a příbuzným, a měl znečištěné vědomí, dospěl do bodu, který není příjemný těm, kdo přehnaně lpí na hmotných věcech.

En esas circunstancias, apegado a las actividades fruitivas [karma-kāṇḍīya] y a las amistades y parientes, y con las obsesiones de la conciencia contaminada, al rey Purañjana acabó por llegarle el momento que tan poco les gusta a los que están demasiado apegados a las cosas materiales.

Význam

Significado

V tomto verši jsou velice významná slova priya-yoṣitām a apriyaḥ. Yoṣit znamená “žena” a priya znamená “drahý” nebo “příjemný”. Smrt není příliš vítaná pro lidi, kteří příliš lpí na hmotném požitku, jenž vrcholí v sexu. V této souvislosti existuje poučný příběh. Jeden světec se kdysi na své cestě setkal s princem, synem krále, a požehnal mu: “Můj milý princi, žij věčně.” Dále se mudrc setkal s jiným světcem a tomu řekl: “Ty žij či zemři.” Později se mudrc setkal s oddaným brahmacārīnem a požehnal mu slovy: “Můj milý oddaný, ty zemři okamžitě.” Nakonec se setkal s lovcem a jemu požehnal slovy: “Ty nežij ani neumírej.” Význam je ten, že lidé příliš smyslní a holdující smyslovému požitku nechtějí zemřít. Princ má obvykle spoustu peněz na uspokojování svých smyslů, a proto mu velký mudrc řekl, aby žil věčně, neboť pokud bude žít, bude si moci užívat, ale jakmile zemře, půjde do pekla. Jelikož oddaný brahmacārī vedl život naplněný askezí a pokáním, aby se dostal zpátky do duchovního světa, mudrc mu řekl, že má okamžitě zemřít, aby nemusel pokračovat ve své těžké námaze, a mohl se místo toho vrátit domů, zpátky k Bohu. Světec může jak žít, tak zemřít, protože dokud žije, slouží Pánu, a po smrti v tom bude pokračovat. Neexistuje pro něho rozdíl mezi tímto a příštím životem, neboť v obou dvou slouží Pánu. Lovec žije příšerným životem, jelikož zabíjí zvířata, a když zemře, půjde do pekla. Proto dostal radu, aby ani nežil, ani neumíral.

En este verso son muy significativas las palabras priya-yoṣitām y apriyaḥ. La palabra yoṣit significa «mujer», y priya significa «querida», o «agradable». Los que están demasiado apegados al disfrute material, que culmina en la vida sexual, no reciben a la muerte con los brazos abiertos. A este respecto se cuenta una historia muy instructiva: Un día, mientras caminaba, una persona santa se encontró con un príncipe, el hijo de un rey, y le bendijo diciendo: «Mi querido príncipe, que vivas para siempre». Después el sabio se encontró con otra persona santa, y le dijo: «Puedes vivir o morir». Más tarde, se encontró con un devoto brahmacārī, y le bendijo diciendo: «Mi querido devoto, tú puedes morir inmediatamente». Por último, el sabio encontró a un cazador, y le bendijo diciendo: «Ni vivas, ni mueras». Lo que se quiere decir es que los que son muy sensuales y se ocupan en la complacencia de los sentidos, no desean morir. Un príncipe, por lo general, tiene dinero más que suficiente para disfrutar de los sentidos; por esa razón, el gran sabio le dijo que debería vivir para siempre, pues, mientras viviese, podría disfrutar de la vida, pero cuando muriese iría al infierno. El devoto brahmacārī estaba llevando una vida de rigurosas austeridades y penitencias para elevarse e ir de regreso a Dios; por consiguiente, el sabio le dijo que debería morir inmediatamente, pues así no tendría necesidad de continuar con su ardua labor, y podría, en cambio, ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios. Un sabio puede vivir o morir, pues durante su vida está ocupado en servir al Señor, y, después de morir, continúa sirviéndole. Para ese devoto santo, esta vida y la siguiente son iguales, ya que en ambas sirve al Señor. El cazador lleva una vida horrible, pues vive matando animales; cuando muera, irá al infierno. Por eso, se le aconseja que no viva y que no muera.

Král Purañjana nakonec zestárl. Smysly ve stáří ztrácejí svoji sílu, a přestože si jich chce starý člověk užívat (a zvláště si chce užívat sexu), je velice nešťastný, protože jeho nástroje pro požitek nefungují. Tito smyslní lidé nejsou nikdy připraveni na smrt. Chtějí žít dále a dále a prodloužit si život za pomoci takzvaného vědeckého rozvoje. V Rusku několik pošetilých vědců dokonce prohlašuje, že vědeckým rozvojem dosáhnou toho, aby byl člověk nesmrtelný. Civilizace je nyní pod vedením takovýchto bláznů, ale krutá smrt přijde a všechny si je vezme, bez ohledu na jejich touhu žít věčně. Takovou mentalitu projevil Hiraṇyakaśipu, ale když dozrál čas, Pán ho během okamžiku Osobně zabil.

El rey Purañjana llegó, finalmente, a la vejez. A esa edad, los sentidos pierden fuerza, y aunque el deseo de disfrutar de los sentidos, y especialmente de la vida sexual, permanece, el anciano sufre mucho, pues sus instrumentos de disfrute han dejado de funcionar. Esos disfrutadores de los sentidos nunca están dispuestos a morir. Quieren vivir más y más, y aumentar la duración de su vida con los supuestos adelantos de la ciencia. En Rusia, unos científicos necios proclaman que van a hacer inmortal al hombre mediante los adelantos científicos. ¡Y semejantes locos son quienes dirigen la marcha de la civilización! La muerte cruel, sin embargo, viene, y se los lleva a todos a pesar de sus deseos de vivir para siempre. Esa es la mentalidad que mostraba Hiraṇyakaśipu; sin embargo, cuando llegó su hora, el Señor le mató personalmente en menos de un segundo.