Sloka 10

Text 10

Verš

Text

teṣu tad-riktha-hāreṣu
gṛha-kośānujīviṣu
nirūḍhena mamatvena
viṣayeṣv anvabadhyata

Synonyma

Synonyms

teṣu — k nim; tat-riktha-hāreṣu — ti, kdo plenili jeho peníze; gṛha — domov; kośa — pokladnice; anujīviṣu — k následovníkům; nirūḍhena — hluboce zakořeněnou; mamatvena — připoutaností; viṣayeṣu — ke smyslovým předmětům; anvabadhyata — byl poután.

teṣu — to them; tat-riktha-hāreṣu — the plunderers of his money; gṛha — home; kośa — treasury; anujīviṣu — to the followers; nirūḍhena — deep-rooted; mamatvena — by attachment; viṣayeṣu — to sense objects; anvabadhyata — became bound.

Překlad

Translation

Tito synové a vnuci ve skutečnosti drancovali bohatství krále Purañjany — zneužívali jeho domu, pokladnice, služebníků, sekretářů a všeho ostatního příslušenství, ke kterému Purañjana cítil hluboce zakořeněnou připoutanost.

These sons and grandsons were virtually plunderers of King Purañjana’s riches, including his home, treasury, servants, secretaries and all other paraphernalia. Purañjana’s attachment for these things was very deep-rooted.

Význam

Purport

V tomto verši je velice důležité slovo riktha-hāreṣu, “ti, kdo plení bohatství”. Synové, vnuci a další potomci jsou z konečného hlediska těmi, kdo plení bohatství. Je mnoho známých obchodníků a průmyslníků, kteří hromadí velké bohatství a jsou veřejností velice uznávaní, ale o všechny peníze je nakonec připraví jejich synové a vnuci. V Indii jsme se přímo setkali s jedním průmyslníkem, který byl velmi sexuálně založený, podobně jako král Purañjana, a měl půl tuctu manželek. Každá z jeho žen měla samostatnou domácnost, která si vyžadovala náklady několika tisíc rupií. Když jsem s ním hovořil, viděl jsem, že má mnoho práce se zajišťováním peněz, aby každý z jeho mnoha synů a dcer dostal alespoň pět set tisíc rupií. Proto jsou v śāstrách tito průmyslníci, obchodníci či karmī nazváni “mūḍhové”. Usilovně pracují, hromadí peníze a potom se spokojeně dívají, jak tyto peníze jejich synové a vnuci plení. Takoví lidé nechtějí vrátit své bohatství jeho skutečnému vlastníkovi. V Bhagavad-gītě (5.29) stojí: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram — skutečným vlastníkem veškerého bohatství je Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Pán je skutečný poživatel. Lidé, kteří takzvaně vydělávají peníze, jsou obyčejní podvodníci, jež dovedou pod rouškou obchodu či průmyslu krást peníze patřící Bohu. Poté, co je nahromadí, radují se z pohledu na to, jak je drancují jejich synové a vnuci. To je materialistický způsob života. Živá bytost je uvězněna v těle a oklamána falešným egem si myslí: “Jsem toto tělo.” “Jsem lidská bytost.” “Jsem Američan.” “Jsem Ind.” Toto tělesné pojetí pochází z falešného ega. Člověk oklamaný falešným egem se ztotožňuje s určitou rodinou, národem či společností, a tak se čím dál více prohlubuje jeho připoutanost k hmotnému světu. Pro živou bytost je potom velice obtížné vyprostit se ze svého zapletení. Takové lidi názorně popisuje Bhagavad-gītā (16.13-15):

In this verse the word riktha-hāreṣu, meaning “plunderers of wealth,” is very significant. One’s sons, grandsons and other descendants are ultimately plunderers of one’s accumulated wealth. There are many celebrated businessmen and industrialists who produce great wealth and are highly praised by the public, but all their money is ultimately plundered by their sons and grandsons. In India we have actually seen one industrialist who, like King Purañjana, was very much sexually inclined and had a half dozen wives. Each of these wives had a separate establishment that necessitated the expenditure of several thousands of rupees. When I was engaged in talking with him, I saw that he was very busy trying to secure money so that all his sons and daughters would get at least five hundred thousand rupees each. Thus such industrialists, businessmen or karmīs are called mūḍhas in the śāstras. They work very hard, accumulate money, and are satisfied to see that this money is plundered by their sons and grandsons. Such people do not want to return their wealth to its actual owner. As stated in Bhagavad-gītā (5.29), bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram: the real proprietor of all wealth is the Supreme Personality of Godhead. He is the actual enjoyer. So-called earners of money are those who simply know tricks by which they can take away God’s money under the guise of business and industry. After accumulating this money, they enjoy seeing it plundered by their sons and grandsons. This is the materialistic way of life. In materialistic life one is encaged within the body and deluded by false egoism. Thus one thinks, “I am this body,” “I am a human being,” “I am an American,” “I am an Indian.” This bodily conception is due to false ego. Being deluded by false ego, one identifies himself with a certain family, nation or community. In this way one’s attachment for the material world grows deeper and deeper. Thus it becomes very difficult for the living entity to extricate himself from his entanglement. Such people are graphically described in the Sixteenth Chapter of Bhagavad-gītā (16.13-15) in this way:

idam adya mayā labdham
imaṁ prāpsye manoratham
idam astīdam api me
bhaviṣyati punar dhanam

asau mayā hataḥ śatrur
haniṣye cāparān api
īśvaro ’ham ahaṁ bhogī
siddho ’haṁ balavān sukhī

āḍhyo ’bhijanavān asmi
ko ’nyo ’sti sadṛśo mayā
yakṣye dāsyāmi modiṣya
ity ajñāna-vimohitāḥ

“Démonský člověk uvažuje: ,Takové bohatství mám dnes a podle mého plánu získám ještě více. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude víc a víc. On je můj nepřítel a já jsem ho zabil; své další nepřátele také zabiji. Jsem pán všeho, jsem poživatel, jsem dokonalý, mocný a šťastný. Jsem nejbohatší a mám aristokratické příbuzné. Nikdo se mi nevyrovná. Budu vykonávat oběti, rozdávat milodary, a díky tomu si budu užívat radosti.’ Tak jsou tito lidé ošáleni nevědomostí.”

“The demoniac person thinks: ‘So much wealth do I have today, and I will gain more according to my schemes. So much is mine now, and it will increase in the future, more and more. He is my enemy, and I have killed him; and my other enemy will also be killed. I am the lord of everything, I am the enjoyer, I am perfect, powerful and happy. I am the richest man, surrounded by aristocratic relatives. There is none so powerful and happy as I am. I shall perform sacrifices, I shall give some charity, and thus I shall rejoice.’ In this way, such persons are deluded by ignorance.”

Tímto způsobem se člověk zabývá různými pracnými činnostmi a jeho připoutanost k tělu, domovu, rodině, národu a společnosti se zakořeňuje čím dál hlouběji.

In this way people engage in various laborious activities, and their attachment for body, home, family, nation and community becomes more and more deep-rooted.