Sloka 21

Text 21

Verš

Text

purañjana uvāca
nūnaṁ tv akṛta-puṇyās te
bhṛtyā yeṣv īśvarāḥ śubhe
kṛtāgaḥsv ātmasāt kṛtvā
śikṣā-daṇḍaṁ na yuñjate

Synonyma

Synonyms

purañjanaḥ uvāca — Purañjana řekl; nūnam — jistě; tu — potom; akṛta-puṇyāḥ — ti, kdo nejsou zbožní; te — ti; bhṛtyāḥ — služebníci; yeṣu — jimž; īśvarāḥ — jejich páni; śubhe — ó šťastná; kṛta-āgaḥsu — když se dopustili přestupku; ātmasāt — přijímají za vlastní; kṛtvā — tak činí; śikṣā — poučný; daṇḍam — trest; na yuñjate — nedávají.

purañjanaḥ uvāca — Purañjana said; nūnam — certainly; tu — then; akṛta-puṇyāḥ — those who are not pious; te — such; bhṛtyāḥ — servants; yeṣu — unto whom; īśvarāḥ — the masters; śubhe — O most auspicious one; kṛta-āgaḥsu — having committed an offense; ātmasāt — accepting as their own; kṛtvā — doing so; śikṣā — instructive; daṇḍam — punishment; na yuñjate — do not give.

Překlad

Translation

Král Purañjana řekl: Má drahá krásná ženo, služebník, jehož pán přijímá za svého, ale netrestá ho za jeho přestupky, je v nešťastném postavení.

King Purañjana said: My dear beautiful wife, when a master accepts a servant as his own man, but does not punish him for his offenses, the servant must be considered unfortunate.

Význam

Purport

Ve védské civilizaci se s domácími zvířaty a služebníky zachází stejně jako s vlastními dětmi. Zvířata a děti jsou někdy potrestáni, nikoliv však ze msty, ale z lásky. Stejně tak pán někdy trestá svého služebníka, ne ze msty, ale z lásky, aby ho napravil a ukázal mu správnou cestu. Král Purañjana tedy přijal trest od královny, své manželky, jako milost, kterou mu projevuje. Považoval se za královnina poslušného služebníka. Hněvala se na něho kvůli jeho hříšným činnostem — že odjel do lesa lovit a nechal ji doma samotnou. Král Purañjana tento trest přijal jako projev skutečné lásky své manželky. Stejně tak když člověka trestají zákony přírody, vůle Boha, nemělo by ho to znepokojit. Tak uvažuje skutečný oddaný. Když se oddaný dostane do nepříjemné situace, pokládá to za milost Nejvyššího Pána.

According to Vedic civilization, domestic animals and servants are treated exactly like one’s own children. Animals and children are sometimes punished not out of vengeance but out of love. Similarly, a master sometimes punishes his servant, not out of vengeance but out of love, to correct him and bring him to the right point. Thus King Purañjana took his punishment dealt by his wife, the Queen, as mercy upon him. He considered himself the most obedient servant of the Queen. She was angry at him for his sinful activities, namely hunting in the forest and leaving her at home. King Purañjana accepted the punishment as actual love and affection from his wife. In the same way, when a person is punished by the laws of nature, by the will of God, he should not be disturbed. A real devotee thinks in this way. When a devotee is put into an awkward position, he takes it as the mercy of the Supreme Lord:

tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk

tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk

(Bhāg. 10.14.8)

Tento verš uvádí, že oddaný přijímá všechny zvraty ve svém životě jako požehnání od Pána a vzdává Mu za ně ještě více poklon a modliteb, neboť si myslí, že si trest zaslouží za své minulé špatné činy a že ho Pán trestá velice mírně. Trest, který člověku udělí stát nebo Bůh za jeho provinění, je ve skutečnosti pro jeho dobro. V Manu-saṁhitě je řečeno, že král, který odsoudí vraha k smrti, je velice milostivý, protože trestem v tomto životě se vrah zbaví svých hříšných reakcí a v příštím životě se narodí zbavený všech hříchů. Když člověk přijme trest jako odměnu od svého pána, získá dostatečnou inteligenci, aby již stejnou chybu neopakoval.

This verse states that the devotee accepts a reversal of his position in life as a benediction by the Lord and consequently offers the Lord more obeisances and prayers, thinking that the punishment is due to his past misdeeds and that the Lord is punishing him very mildly. The punishment awarded by the state or by God for one’s own faults is actually for one’s benefit. In the Manu-saṁhitā it is said that the King should be considered merciful when he condemns a murderer to death because a murderer punished in this life becomes freed from his sinful activity and in the next life takes birth cleared of all sins. If one accepts punishment as a reward dealt by the master, he becomes intelligent enough not to commit the same mistake again.