Skip to main content

Sloka 18

Text 18

Verš

Texto

nārada uvāca
purañjanaḥ sva-mahiṣīṁ
nirīkṣyāvadhutāṁ bhuvi
tat-saṅgonmathita-jñāno
vaiklavyaṁ paramaṁ yayau
nārada uvāca
purañjanaḥ sva-mahiṣīṁ
nirīkṣyāvadhutāṁ bhuvi
tat-saṅgonmathita-jñāno
vaiklavyaṁ paramaṁ yayau

Synonyma

Palabra por palabra

nāradaḥ uvāca — velký mudrc Nārada pravil; purañjanaḥ — král Purañjana; sva-mahiṣīm — svoji královnu; nirīkṣya — když uviděl; avadhutām — která vypadala jako potulný mnich; bhuvi — na zemi; tat — ji; saṅga — společností; unmathita — povzbuzené; jñānaḥ — jehož poznání; vaiklavyam — zmatenost; paramam — nejvyšší; yayau — získal.

nāradaḥ uvāca — el gran sabio Nārada habló; purañjanaḥ — el rey Purañjana; sva-mahiṣīm — a su reina; nirīkṣya — después de ver; avadhutām — con el aspecto de una mendiga; bhuvi — en el suelo; tat — su; saṅga — con compañía; unmathita — animó; jñānaḥ — cuyo conocimiento; vaiklavyam — desconcierto; paramam — supremo; yayau — obtuvo.

Překlad

Traducción

Velký mudrc Nārada pokračoval: Můj milý králi Prācīnabarhi, jakmile král Purañjana uviděl svoji královnu, jak leží na zemi jako potulný mnich, byl z toho velice zmatený.

El gran sabio Nārada continuó: Mi querido rey Prācīnabarhi, cuando el rey Purañjana vio a la reina tendida en el suelo, como si fuera una mendiga, quedó muy desconcertado.

Význam

Significado

V tomto verši je zvláště důležité slovo avadhutām, neboť označuje potulného mnicha, který se nestará o své tělo. Krále Purañjanu velice zarmoutilo, že královna ležela na zemi bez matrací a náležitého oděvu. Litoval, že zanedbal svoji inteligenci a oddával se zabíjení zvířat v lese. Jinými slovy, když člověk zanedbá svoji dobrou inteligenci, propadne hříšným činnostem. Zanedbání dobré inteligence neboli vědomí Kṛṣṇy vede k tomu, že je člověk zmatený a vykonává hříšné činnosti. Když si to uvědomí, začne se kát. Toto pokání popsal Narottama dāsa Ṭhākura:

En este verso es especialmente significativa la palabra avadhutām, pues se refiere al mendigo que no se preocupa por el cuerpo. El rey Purañjana, al ver a la reina mal vestida y tendida en el duro suelo, se sintió muy afligido. En otras palabras, se arrepintió de no haber sido más considerado con su inteligencia y haberse ocupado en matar animales en el bosque. En otras palabras, quien deja de lado su propia inteligencia y no le da la consideración debida, se ocupa en actividades completamente pecaminosas. Quien hace caso omiso a su propia inteligencia, es decir, a su propia conciencia de Kṛṣṇa, queda confuso y se ocupa en actividades pecaminosas. Al cobrar conciencia de su actitud, se siente arrepentido. Ese arrepentimiento lo describe Narottama dāsa Ṭhākura:

hari hari viphale janama goṅāinu
manuṣya-janama pāiyā,

rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu
hari hari viphale janama goṅāinu
manuṣya-janama pāiyā, rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu

Narottama dāsa Ṭhākura zde říká, že lituje toho, jak promarnil svůj lidský život a vědomě pil jed. Pokud člověk nežije ve vědomí Kṛṣṇy, vědomě pije jed materialistického života. Význam je takový, že když člověk přijde o svoji počestnou manželku neboli když ztratí zdravý rozum a nerozvíjí vědomí Kṛṣṇy, jistě propadne hříšným činnostem.

Narottama dāsa Ṭhākura dice en este verso que se arrepiente de haber echado a perder su vida humana y haber bebido veneno a sabiendas. No ser consciente de Kṛṣṇa es beber voluntariamente el veneno de la vida material. Esto significa que quien pierde a su casta esposa, es decir, quien pierde el buen juicio y no sigue el sendero consciente de Kṛṣṇa, se convierte, sin duda alguna, en un adicto a las actividades pecaminosas.