Skip to main content

Sloka 63

Text 63

Verš

Texto

tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ supta-śaktis
tayā rajaḥ-sattva-tamo vibhidyate
mahān ahaṁ khaṁ marud agni-vār-dharāḥ
surarṣayo bhūta-gaṇā idaṁ yataḥ
tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ supta-śaktis
tayā rajaḥ-sattva-tamo vibhidyate
mahān ahaṁ khaṁ marud agni-vār-dharāḥ
surarṣayo bhūta-gaṇā idaṁ yataḥ

Synonyma

Palabra por palabra

tvam — Ty, Pane; ekaḥ — jediná; ādyaḥ — původní; puruṣaḥ — osoba; supta — spící; śaktiḥ — energie; tayā — kterou; rajaḥ — energie vášně; sattva — dobro; tamaḥ — nevědomost; vibhidyate — je rozrůzněná; mahān — celková hmotná energie; aham — egoismus; kham — éter; marut — vzduch; agni — oheň; vāḥ — voda; dharāḥ — země; sura-ṛṣayaḥ — polobozi a velcí mudrci; bhūta-gaṇāḥ — živé bytosti; idam — to vše; yataḥ — z Něhož.

tvam — Tu Señoría; ekaḥ — uno; ādyaḥ — la original; puruṣaḥ — persona; supta — latente; śaktiḥ — energía; tayā — por la cual; rajaḥ — la energía de la pasión; sattva — bondad; tamaḥ — ignorancia; vibhidyate — se diversifica; mahān — la energía material total; aham — egotismo; kham — el cielo; marut — el aire; agni — el fuego; vāḥ — el agua; dharāḥ — la tierra; sura-ṛṣayaḥ — los semidioses y los grandes sabios; bhūta-gaṇāḥ — las entidades vivientes; idam — todo esto; yataḥ — de quien.

Překlad

Traducción

Můj drahý Pane, jsi jediná Nejvyšší Osoba, příčina všech příčin. Před stvořením hmotného světa Tvá hmotná energie existuje ve spícím stavu. Když je vzrušena, začnou jednat tři kvality (dobro, vášeň a nevědomost), jež způsobí projevení celkové hmotné energie — egoismu, éteru, vzduchu, ohně, vody, země a všech polobohů a světců. Tak je stvořen hmotný svět.

Mi querido Señor, solo Tú eres la Persona Suprema, la causa de todas las causas. Antes de la creación del mundo material, Tu energía material permanece en estado latente. Cuando Tu energía material se agita, las tres cualidades [bondad, pasión e ignorancia] actúan, y como resultado de ello, se manifiesta la energía material total, que consta de egotismo, éter, aire, fuego, agua, tierra y toda la diversidad de semidioses y personas santas. De esa forma se crea el mundo material.

Význam

Significado

Je-li celé stvoření jednotou — nejedná-li se o nic jiného než o Nejvyššího Pána, Viṣṇua — proč potom zkušení transcendentalisté vytvářejí kategorie, o nichž hovoří tento verš? Proč moudří učenci rozlišují mezi hmotou a duší? V odpověď na tyto otázky Pán Śiva říká, že duše a hmota nejsou výtvory různých filozofů, ale projevy Pána Viṣṇua (tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ). Dělení na duchovní a hmotné kategorie je možné díky Nejvyšší Osobnosti Božství, ale pro živé bytosti, které věčně slouží Pánu, ve skutečnosti takové rozdíly neexistují. Hmotný svět existuje pouze pro ty, kdo chtějí napodobovat Pána a stát se poživateli — tento svět není ničím jiným než zapomněním na původní Nejvyšší Osobnost Božství, stvořitele všeho. Rozdíl mezi hmotou a duší vytváří Pánova spící energie tehdy, když chce Pán poskytnout určité možnosti živým bytostem, jež Ho chtějí napodobovat v Jeho požitku. Pánova dřímající energie vytváří tento hmotný svět pouze pro ně. Například děti někdy chtějí napodobovat matku, jak vaří v kuchyni, a ona jim dá hračky, aby si na její vaření mohly hrát. Když některé živé bytosti chtějí podobně napodobovat činnosti Pána, Pán pro ně stvoří tento hmotný vesmírný projev. Hmotné stvoření tedy způsobuje Pán pomocí Své hmotné energie. Svým pohledem ji vybudí k činnosti; tím jsou uvedeny do pohybu tři hmotné kvality a hmotná energie se projeví nejprve v podobě mahat-tattvy, dále jako egoismus, éter, vzduch, oheň, voda a země. Po stvoření jsou do vesmírného projevu vpraveny živé bytosti, které se objeví nejprve jako Pán Brahmā a sedm velkých ṛṣiů a poté jako různí polobozi. Od polobohů pocházejí lidské bytosti, zvířata, stromy, ptáci, šelmy a vše ostatní. Původní příčinou je ovšem Nejvyšší Osobnost Božství, jak je zde doloženo slovy tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ. Potvrzuje to i Brahma-saṁhitā (5.1):

Si toda la creación es una, es decir, si toda ella no es otra cosa que Viṣṇu, el Señor Supremo, ¿por qué establecen los trascendentalistas expertos las categorías que vemos en este verso? ¿Por qué distinguen entre materia y espíritu los sabios y los eruditos expertos? En respuesta a esas preguntas, el Señor Śiva dice que el espíritu y la materia no son creaciones de los filósofos, sino que su manifestación, como se explica en este verso, proviene del Señor Viṣṇu: tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ. La Suprema Personalidad de Dios hace posibles las categorías espiritual y material pero, en realidad, para las entidades vivientes eternamente ocupadas en el servicio del Señor, esas diferencias no existen. El mundo material solo existe para aquellos que quieren imitar al Señor y ser disfrutadores. En verdad, el mundo material no es más que el olvido de la Suprema Personalidad de Dios original, el creador de todo. Cuando el Señor quiere facilitar las cosas a las entidades vivientes que desean disfrutar imitándole, Su energía dormida crea la diferencia entre materia y espíritu. La energía latente del Señor crea el mundo material únicamente para ellas. Por ejemplo, los niños a veces quieren imitar a su madre cuando cocina. Su madre, entonces, les da algunos juguetes para que puedan imitarla. De manera similar, cuando algunas entidades vivientes quieren imitar las actividades del Señor, el Señor crea para ellas esta manifestación cósmica. Por lo tanto, el Señor, mediante Su energía material, es la causa de la creación material. La mirada del Señor es lo que activa la energía material. En ese instante, se ponen en movimiento las tres cualidades materiales, y la energía material se manifiesta, primero en forma de mahat-tattva, y, sucesivamente, como egotismo, éter, aire, fuego, agua y tierra. Después de la creación, la manifestación cósmica es fecundada con las entidades vivientes, que emergen, primero, en la forma del Señor Brahmā y los siete grandes ṛṣis, y después, en forma de los semidioses. De los semidioses vienen los seres humanos, los animales, los árboles, las aves y todo lo demás. Sin embargo, la causa original, como se confirma en este verso —tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ— es la Suprema Personalidad de Dios. Esto se confirma también en la Brahma-saṁhitā (5.1):

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

Ti, kdo jsou zahaleni hmotnou energií, nemohou pochopit, že původem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To je shrnuto v aforismu janmādy asya yataḥ z Vedānta-sūtry (1.1.2). Totéž potvrzuje Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (10.8):

Los que están cubiertos por la energía material no pueden entender que la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, es el origen de todo. Esto se resume en el aforismo del Vedānta: janmādy asya yataḥ (Vedānta-sūtra 1.1.2). También Kṛṣṇa lo confirma en el Bhagavad-gītā (10.8):

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ
ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

“Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří si toho jsou dokonale vědomi, Mi oddaně slouží a uctívají Mě z celého srdce.”

«Yo soy la fuente de todos los mundos materiales y espirituales. Todo emana de Mí. Los sabios que conocen esto perfectamente se ocupan en Mi servicio devocional y Me adoran con todo su corazón».

Když Kṛṣṇa říká, že je původem všeho (ahaṁ sarvasya prabhavo), míní tím, že je i zdrojem Pána Brahmy, Pána Śivy, puruṣa-avatārů, hmotného projevu a všech živých bytostí v něm. Slovo prabhava (“stvoření”) se ve skutečnosti týká pouze tohoto hmotného světa, neboť duchovní svět existuje věčně, a proto nelze mluvit o jeho stvoření. V catuḥ-ślokī Śrīmad-Bhāgavatamu Pán říká: aham evāsam evāgre — “To Já jsem existoval na samém počátku, před stvořením.” (Bhāg. 2.9.33) Ve Vedách je také řečeno: eko nārāyaṇa āsīt — “Před stvořením existoval pouze Nārāyaṇa,” a to potvrzuje i Śaṅkarācārya: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — “Nārāyaṇa je transcendentální vůči stvoření.” (Gītā-bhāṣya) Všechny Nārāyaṇovy činnosti jsou duchovní, a proto když Nārāyaṇa řekl: “Nechť nastane stvoření,” toto stvoření bylo zcela duchovní. “Hmotné” existuje pouze pro ty, kdo zapomněli, že Nārāyaṇa je původní příčinou všeho.

Cuando Kṛṣṇa dice que Él es el origen de todo (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ), quiere decir que Él es la fuente incluso del Señor Brahmā, del Señor Śiva, de los puruṣa-avatāras, de la manifestación material y de todas las entidades vivientes del mundo material. En realidad, la palabra prabhava («creación») solo se refiere al mundo material, ya que en el mundo espiritual, que existe eternamente, no hay creación. En los catuḥ-ślokī del Śrīmad-Bhāgavatam, el Señor dice: aham evāsam evāgre: «Yo existía al principio, antes de la creación» (Bhāg. 2.9.33). En los Vedas se dice también: eko nārāyaṇa āsīt: «Antes de la creación solo existía Nārāyaṇa». Śaṅkarācārya lo confirma también: nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt: «Nārāyaṇa es trascendental a la creación» (Gīta-bhāṣya). Puesto que todas las actividades de Nārāyaṇa son espirituales, cuando Nārāyaṇa dijo: «Hágase la creación», esa creación era completamente espiritual. Lo «material» solo existe para aquellos que han olvidado que Nārāyaṇa es la causa original.