Sloka 28

Text 28

Verš

Text

yaḥ paraṁ raṁhasaḥ sākṣāt
tri-guṇāj jīva-saṁjñitāt
bhagavantaṁ vāsudevaṁ
prapannaḥ sa priyo hi me

Synonyma

Synonyms

yaḥ — kdokoliv; param — transcendentální; raṁhasaḥ — vládce; sākṣāt — přímo; tri-guṇāt — ze tří kvalit hmotné přírody; jīva-saṁjñitāt — živé bytosti zvané jīvy; bhagavantam — Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudevam — Kṛṣṇovi; prapannaḥ — odevzdaný; saḥ — on; priyaḥ — velice drahý; hi — nepochybně; me — mně.

yaḥ — anyone; param — transcendental; raṁhasaḥ — of the controller; sākṣāt — directly; tri-guṇāt — from the three modes of material nature; jīva-saṁjñitāt — living entities called by the name jīvas; bhagavantam — unto the Supreme Personality of Godhead; vāsudevam — unto Kṛṣṇa; prapannaḥ — surrendered; saḥ — he; priyaḥ — very dear; hi — undoubtedly; me — of me.

Překlad

Translation

Pán Śiva pokračoval: Každý, kdo je odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, vládci všeho — hmotné přírody i živých bytostí — je mi skutečně velice drahý.

Lord Śiva continued: Any person who is surrendered to the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, the controller of everything — material nature as well as the living entity — is actually very dear to me.

Význam

Purport

Nyní Pán Śiva vysvětluje, proč se princům osobně ukázal — je to proto, že všichni tito princové jsou oddaní Pána Kṛṣṇy. Bhagavad-gītā (7.19) uvádí:

Now Lord Śiva explains the reason he has personally come before the princes. It is because all the princes are devotees of Lord Kṛṣṇa. As stated in Bhagavad-gītā (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.”

“After many births and deaths, he who is actually in knowledge surrenders unto Me, knowing Me to be the cause of all causes and all that is. Such a great soul is very rare.”

Obyčejní lidé mohou spatřit Pána Śivu jen zřídka, a stejně zřídka lze spatřit oddaného zcela odevzdaného Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, neboť taková osoba je velice vzácná (sa mahātmā sudurlabhaḥ). Proto přišel Pán Śiva právě za Pracety, neboť byli zcela odevzdáni Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Vāsudeva je rovněž uveden na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu v mantře ’oṁ namo bhagavate vāsudevāya'. Jelikož je Vāsudeva nejvyšší pravda, Pán Śiva otevřeně prohlašuje, že ten, kdo je oddaným Pána Vāsudeva — kdo je odevzdaný Pánu Kṛṣṇovi — je mu skutečně velice drahý. Pána Vāsudeva, Kṛṣṇu, uctívají nejen obyčejné živé bytosti, ale i polobozi, jako Pán Śiva, Pán Brahmā a další. Yaṁ brahmā-varuṇendra-rudra-marutaḥ stuvanti divyaiḥ stavaiḥ (Bhāg. 12.13.1). Kṛṣṇu uctívá Pán Brahmā, Pán Śiva, Varuṇa, Indra, Candra a všichni ostatní polobozi. S oddaným je to stejné. Proto ten, kdo rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je velice drahý každému, kdo začíná zjišťovat a chápat, co vědomí Kṛṣṇy ve skutečnosti znamená. Všichni polobozi se také snaží zjistit, kdo je skutečně odevzdaný Pánu Vāsudevovi, a jelikož Pracetové takoví byli, Pán Śiva rád přišel, aby se s nimi setkal.

Lord Śiva is rarely seen by common men, and similarly a person who is fully surrendered unto Vāsudeva, Kṛṣṇa, is also very rarely seen because a person who is fully surrendered unto the Supreme Lord is very rare (sa mahātmā sudurlabhaḥ). Consequently, Lord Śiva came especially to see the Pracetās because they were fully surrendered unto the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva. Vāsudeva is also mentioned in the beginning of Śrīmad-Bhāgavatam in the mantra oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Since Vāsudeva is the ultimate truth, Lord Śiva openly proclaims that one who is a devotee of Lord Vāsudeva, who is surrendered to Lord Kṛṣṇa, is actually very dear to him. Lord Vāsudeva, Kṛṣṇa, is worshipable not only by ordinary living entities but by demigods like Lord Śiva, Lord Brahmā and others. Yaṁ brahmā-varuṇendra-rudra-marutaḥ stunvanti divyaiḥ stavaiḥ (Bhāg. 12.13.1): Kṛṣṇa is worshiped by Lord Brahmā, Lord Śiva, Varuṇa, Indra, Candra and all other demigods. That is also the situation with a devotee. Indeed, one who takes to Kṛṣṇa consciousness immediately becomes very dear to anyone who is simply finding out and beginning to understand what Kṛṣṇa consciousness actually is. Similarly, all the demigods are also trying to find out who is actually surrendered to Lord Vāsudeva. Because the Pracetā princes were surrendered to Vāsudeva, Lord Śiva willingly came forth to see them.

Pána Vāsudeva, Kṛṣṇu, popisuje Bhagavad-gītā jako Puruṣottamu. On je skutečný poživatel (puruṣa) a je také Nejvyšší (uttama). Užívá si všeho — prakṛti i puruṣi. Živá bytost, ovlivněná třemi kvalitami hmotné přírody, se snaží vládnout hmotnému světu, ale ve skutečnosti není puruṣou (poživatelem), ale prakṛti — jak popisuje Bhagavad-gītā (7.5): apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ viddhi me parām. Jīva neboli živá bytost je tedy ve skutečnosti prakṛti, okrajová energie Nejvyššího Pána, a jelikož je ve styku s hmotnou energií, snaží se panovat hmotné přírodě. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7):

Lord Vāsudeva, or Kṛṣṇa, is described in Bhagavad-gītā as Puruṣottama. Actually He is the enjoyer (puruṣa) and the Supreme (uttama) as well. He is the enjoyer of everything — the prakṛti and the puruṣa. Being influenced by the three modes of material nature, the living entity tries to dominate material nature, but actually he is not the puruṣa (enjoyer) but prakṛti, as described in Bhagavad-gītā (7.5): apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ viddhi me parām. Thus the jīva, or living entity, is actually prakṛti, or the marginal energy of the Supreme Lord. Being associated with material energy, he tries to lord it over the material nature. This is also confirmed in Bhagavad-gītā (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce zápasí se šesti smysly, k nimž patří také mysl.”

“The living entities in this conditioned world are My eternal fragmental parts. Due to conditioned life, they are struggling very hard with the six senses, which include the mind.”

Živá bytost se snaží vládnout hmotné přírodě, a kvůli tomu těžce zápasí o přežití. Její zápas o požitek je tak těžký, že si ani nemůže užívat hmotných zdrojů. Proto se někdy nazývá prakṛti nebo jīva, neboť patří k okrajové energii. Když je pokryta třemi kvalitami hmotné přírody, nazývá se jīva-saṁjñita. Existují dva druhy živých bytostí — jeden se nazývá kṣara a druhý akṣara. Kṣara označuje ty, kdo poklesli a jsou nyní podmínění, zatímco akṣara se vztahuje na ty, kdo podmínění nejsou. Naprostá většina živých bytostí žije v duchovním světě a nazývají se akṣara. Jsou v postavení Brahmanu, čisté duchovní existence, a liší se od těch, jež podmiňují tři kvality hmotné přírody.

By endeavoring to dominate material nature, the living entity simply struggles hard for existence. Indeed, he struggles so hard to enjoy himself that he cannot even enjoy the material resources. Thus he is sometimes called prakṛti, or jīva, for he is situated in the marginal potency. When the living entity is covered with the three modes of material nature, he is called jīva-saṁjñita. There are two kinds of living entities: one is called kṣara, and the other is akṣara. Kṣara refers to those who have fallen down and become conditioned, and akṣara refers to those who are not conditioned. The vast majority of living entities live in the spiritual world and are called akṣara — they are in the position of Brahman, pure spiritual existence. They are different from those who have been conditioned by the three modes of material nature.

Pán Kṛṣṇa, Vāsudeva, je výše než kṣara i akṣara, a proto Ho Bhagavad-gītā (15.18) označuje jako Puruṣottamu. Impersonalisté mohou prohlašovat, že Vāsudeva je neosobní Brahman, ale ten je ve skutečnosti podřízený Kṛṣṇovi, jak také potvrzuje Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. To, že je Kṛṣṇa zdrojem neosobního Brahmanu, dokládá i Brahma-saṁhitā (5.40): yasya prabhā prabhavato jagadaṇḍa-koṭi. Neosobní Brahman není nic jiného než záře Kṛṣṇy neboli paprsky Jeho těla, ve kterých se vznáší nesčetně mnoho vesmírů. Vāsudeva, Kṛṣṇa, je tedy v každém ohledu Nejvyšším Pánem a Śiva je velice spokojený s těmi, kdo se Mu zcela odevzdali. Kṛṣṇa si přeje úplné odevzdání, jak vyjadřuje v poslední kapitole Bhagavad-gīty (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.

Being above both the kṣara and akṣara, Lord Kṛṣṇa, Vāsudeva, is described in Bhagavad-gītā (15.18) as Puruṣottama. The impersonalists may say that Vāsudeva is the impersonal Brahman, but actually the impersonal Brahman is subordinate to Kṛṣṇa, as confirmed in Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. That Kṛṣṇa is the source of the impersonal Brahman is also confirmed in Brahma-saṁhitā (5.40): yasya prabhā prabhavato jagadaṇḍa-koṭi. The impersonal Brahman is nothing but the effulgence or bodily rays of Kṛṣṇa, and in those bodily rays there are innumerable universes floating. Thus in all respects Vāsudeva, Kṛṣṇa, is the Supreme Lord, and Lord Śiva is very satisfied with those who are completely surrendered to Him. Complete surrender is desired by Kṛṣṇa, as He indicates in the last chapter of Bhagavad-gītā (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.

Velice významné je slovo sākṣāt, “přímo”. Existuje mnoho takzvaných oddaných, ale ve skutečnosti jsou to pouze karmī a jñānī, neboť nejsou přímo oddanými Pána Kṛṣṇy. Karmī někdy obětují výsledky svých činností Pánu Vāsudevovi — tyto oběti se nazývají karmārpaṇam a jsou považovány za plodonosné činnosti, neboť karmī pokládají Pána Viṣṇua za jednoho z polobohů, jako je Pán Śiva a Pán Brahmā. Jelikož je pro ně Pán Viṣṇu na stejné úrovni s polobohy, tvrdí, že odevzdat se polobohům je stejně dobré jako odevzdat se Vāsudevovi. Zde je toto tvrzení vyvrácené, neboť kdyby to byla pravda, Pán Śiva by řekl, že odevzdat se jemu, Pánu Vāsudevovi, Viṣṇuovi nebo Brahmovi je jedno a totéž. To však neříká, protože se sám odevzdává Vāsudevovi, a každý další, kdo se Vāsudevovi odevzdá, je mu velmi drahý. To zde dává otevřeně najevo. Znamená to, že Pánu Śivovi není drahý jeho vlastní oddaný, ale oddaný Pána Kṛṣṇy.

The word sākṣāt, meaning “directly,” is very significant. There are many so-called devotees, but actually they are only karmīs and jñānīs, for they are not directly devotees of Lord Kṛṣṇa. The karmīs sometimes offer the results of their activities to Lord Vāsudeva, and this offering is called karmārpaṇam. These are considered to be fruitive activities, for the karmīs consider Lord Viṣṇu to be one of the demigods like Lord Śiva and Lord Brahmā. Because they consider Lord Viṣṇu to be on the same level with the demigods, they contend that surrendering to the demigods is as good as surrendering unto Vāsudeva. This contention is denied herein because if it were true, Lord Śiva would have said that surrender unto him, Lord Vāsudeva, Viṣṇu or Brahmā is the same. However, Lord Śiva does not say this because he himself surrenders unto Vāsudeva, and whoever else surrenders unto Vāsudeva is very, very dear to him. This is expressed herein openly. The conclusion is that a devotee of Lord Śiva is not dear to Lord Śiva, but a devotee of Lord Kṛṣṇa is very dear to Lord Śiva.