Sloka 7

Text 7

Verš

Text

titikṣur yata-vāg dānta
ūrdhva-retā jitānilaḥ
ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇam
acarat tapa uttamam

Synonyma

Synonyms

titikṣuḥ — toleroval; yata — ovládat; vāk — slova; dāntaḥ — ovládat smysly; ūrdhva-retāḥ — nevypouštět semeno; jita-anilaḥ — opanovat životní vzduch; ārirādhayiṣuḥ — toužil jen po; kṛṣṇam — Pán Kṛṣṇa; acarat — praxe; tapaḥ — askeze; uttamam — nejlepší.

titikṣuḥ — tolerating; yata — controlling; vāk — words; dāntaḥ — controlling the senses; ūrdhva-retāḥ — without discharge of semen; jita-anilaḥ — controlling the life air; ārirādhayiṣuḥ — simply desiring; kṛṣṇam — Lord Kṛṣṇa; acarat — practice; tapaḥ — austerities; uttamam — the best.

Překlad

Translation

Mahārāja Pṛthu podstoupil tuto přísnou askezi, aby ovládl svá slova a smysly, zabránil ztrátě semene a opanoval životní vzduch v těle. To vše dělal pouze pro uspokojení Kṛṣṇy — neměl žádný jiný cíl.

Mahārāja Pṛthu underwent all these severe austerities in order to control his words and his senses, to refrain from discharging his semen and to control the life air within his body. All this he did for the satisfaction of Kṛṣṇa. He had no other purpose.

Význam

Purport

V Kali-yuze se doporučuje:

In Kali-yuga the following is recommended:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

(Bṛhan-nāradīya Purāṇa)

Aby nás Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, vzal na vědomí, musíme neustále — dvacet čtyři hodin denně — zpívat svaté jméno Pána. Politováníhodní lidé, kteří nedokáží tento návod přijmout, se raději věnují nějaké pseudomeditaci a vyhýbají se dalším metodám askeze. Skutečnost je ovšem taková, že musíme přijmout buď výše popsanou přísnou askezi, abychom se očistili, nebo proces oddané služby, který se doporučuje pro potěšení Nejvyššího Pána Kṛṣṇy. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je nejinteligentnější, neboť v Kali-yuze je naprosto nemožné takovou askezi podstupovat. Je třeba pouze následovat velké osobnosti, jako je Pán Caitanya Mahāprabhu, který ve Své Śikṣāṣṭace napsal: paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam — sláva svatým jménům Pána Kṛṣṇy, která od samého začátku očišťují naše srdce a udělují okamžité osvobození. Bhava-mahādāvāgni-nirvāpanam. Je-li skutečným cílem veškeré yogy potěšit Pána Kṛṣṇu, pak tento jednoduchý systém bhakti-yogy, doporučený pro současný věk, stačí. Je ovšem nezbytné neustále sloužit Pánu. Přestože se Pṛthu Mahārāja podroboval askezi dávno před zjevením Pána Kṛṣṇy na této planetě, jeho cílem bylo potěšit Kṛṣṇu.

In order to be recognized by Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, one should chant the holy name of the Lord continuously, twenty-four hours a day. Unfortunate persons who cannot accept this formula prefer to execute some type of pseudomeditation, without accepting the other processes of austerity. The fact is, however, that one must accept either the severe method of austerity described above to become purified or take to the process of devotional service recommended for pleasing the Supreme Lord, Kṛṣṇa. The person who is Kṛṣṇa conscious is most intelligent because in Kali-yuga it is not at all possible to undergo such severe austerities. We need only follow great personalities like Lord Caitanya Mahāprabhu. In His Śikṣāṣṭaka, Lord Caitanya Mahāprabhu wrote, paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam: all glories to the holy names of Lord Kṛṣṇa, which from the very beginning purify the heart and immediately liberate one. Bhava-mahādāvāgni-nirvāpanam. If the real purpose of all yoga is to please Lord Kṛṣṇa, then this simple bhakti-yoga system recommended for this age is sufficient. It is necessary, however, to engage constantly in the service of the Lord. Although Pṛthu Mahārāja executed his austerities long before the appearance of Lord Kṛṣṇa on this planet, his purpose was still to please Kṛṣṇa.

Mnoho hlupáků tvrdí, že uctívání Kṛṣṇy začalo teprve před pěti tisíci lety — poté, co se Pán Kṛṣṇa zjevil v Indii — ale to není pravda. Pṛthu Mahārāja uctíval Kṛṣṇu již před milióny let, neboť byl potomkem rodu Mahārāje Dhruvy, který vládl po dobu třiceti šesti tisíc let v Satya-yuze. Jak by mohl Dhruva Mahārāja vládnout světu tak dlouho, aniž by délka jeho života byla sto tisíc let? Důležité je to, že uctívání Kṛṣṇy existovalo již na počátku stvoření, potom dále v průběhu Satya-yugy, Tretā-yugy i Dvāpara-yugy a nyní pokračuje v Kali-yuze. Bhagavad-gītā uvádí, že Kṛṣṇa se zjevuje nejen v tomto, ale v každém Brahmově dni. Kṛṣṇa je tedy uctíván ve všech věcích. Není pravda, že uctívání Kṛṣṇy začalo teprve tehdy, když se Kṛṣṇa před pěti tisíci lety zjevil na této planetě. To je pošetilý závěr, který védská literatura nepodporuje.

There are many fools who claim that worship of Kṛṣṇa began only about five thousand years ago, after the appearance of Lord Kṛṣṇa in India, but this is not a fact. Pṛthu Mahārāja worshiped Kṛṣṇa millions of years ago, for Pṛthu happened to be a descendant of the family of Mahārāja Dhruva, who reigned for thirty-six thousand years during the Satya-yuga age. Unless his total life span was one hundred thousand years, how could Dhruva Mahārāja reign over the world for thirty-six thousand years? The point is that Kṛṣṇa worship existed at the beginning of creation and has continued to exist throughout Satya-yuga, Tretā-yuga and Dvāpara-yuga, and now it is continuing in Kali-yuga. As stated in Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa appears not only in this millennium of Brahmā’s life, but in every millennium. Therefore worship of Kṛṣṇa is conducted in all millenniums. It is not that Kṛṣṇa worship began only when Kṛṣṇa appeared on this planet five thousand years ago. This is a foolish conclusion that is not substantiated by Vedic literatures.

Rovněž významná jsou slova ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇam acarat tapa uttamam. Mahārāja Pṛthu podstoupil přísnou askezi s jasným cílem — aby uctíval Kṛṣṇu. Kṛṣṇa je tak laskavý — a zvláště v tomto věku — že se zjevuje v transcendentální vibraci Svého svatého jména. V Nārada-pañcarātře je řečeno: ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim. Uctívá-li člověk Kṛṣṇu jakožto cíl veškerého pokroku, nemusí podstupovat přísné druhy tapasyi, neboť již dosáhl svého cíle. Pokud poté, co se podrobil všem druhům tapasyi, nedospěje ke Kṛṣṇovi, je celá jeho tapasya bezcenná, neboť bez Kṛṣṇy je veškerá askeze pouze zbytečnou námahou. Śrama eva hi kevalam (Bhāg. 1.2.8). Nemělo by nás proto odradit, že nemůžeme jít do lesa a podrobit se přísné askezi. Náš život je tak krátký, že se musíme přísně řídit zásadami, které stanovili vaiṣṇavští ācāryové, a poklidně praktikovat vědomí Kṛṣṇy. Není třeba zoufat. Narottama dāsa Ṭhākura doporučuje: ānande bala hari, bhaja vṛndāvana, śrī-guru-vaiṣṇava-pade majāiyā mana. Abyste žili transcendentálním životem plným blaženosti, zpívejte mantru Hare Kṛṣṇa, uctívejte svaté místo Vṛndāvan a neustále služte Pánu, duchovnímu mistrovi a vaiṣṇavům. Metoda tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy velice bezpečná a snadná. Musíme splnit pokyn Pána a zcela se Mu odevzdat. Je třeba následovat pokyn duchovního mistra, kázat vědomí Kṛṣṇy a kráčet cestou vaiṣṇavů. Duchovní mistr zastupuje Pána Kṛṣṇu i vaiṣṇavy — když se tedy budeme řídit jeho pokyny a zpívat Hare Kṛṣṇa, bude vše v pořádku.

Also of significance in this verse are the words ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇam acarat tapa uttamam: Mahārāja Pṛthu underwent severe types of austerities for the express purpose of worshiping Kṛṣṇa. Kṛṣṇa is so kind, especially in this age, that He appears in the transcendental vibration of His holy name. As is said in the Nārada-pañcarātra, ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim: if Kṛṣṇa is worshiped, if He is the goal of advancement, there is no need for one to execute severe types of tapasya, because one has already reached his destination. If, after executing all types of tapasya, one cannot reach Kṛṣṇa, all his tapasya has no value, for without Kṛṣṇa all austerity is simply wasted labor, śrama eva hi kevalam (Bhāg. 1.2.8). We should therefore not be discouraged just because we cannot go to the forest and practice severe austerities. Our life is so short that we must strictly adhere to the principles laid down by the Vaiṣṇava ācāryas and peacefully execute Kṛṣṇa consciousness. There is no need to become despondent. Narottama dāsa Ṭhākura recommends, ānande bala hari, bhaja vṛndāvana, śri-guru-vaiṣṇava-pade majāiyā mana: for a transcendental, blissful life, chant the Hare Kṛṣṇa mantra, come worship the holy place of Vṛndāvana, and always engage in the service of the Lord, of the spiritual master and of the Vaiṣṇavas. This Kṛṣṇa consciousness movement is therefore very safe and easy. We have only to execute the order of the Lord and fully surrender unto Him. We have only to execute the order of the spiritual master, preach Kṛṣṇa consciousness and follow in the path of the Vaiṣṇavas. The spiritual master represents both Lord Kṛṣṇa and the Vaiṣṇavas; therefore by following the instructions of the spiritual master and by chanting Hare Kṛṣṇa, everything will be all right.