Sloka 28

Text 28

Verš

Text

sa vañcito batātma-dhruk
kṛcchreṇa mahatā bhuvi
labdhvāpavargyaṁ mānuṣyaṁ
viṣayeṣu viṣajjate

Synonyma

Synonyms

saḥ — on; vañcitaḥ — podvedený; bata — jistě; ātma-dhruk — závistivý vůči svému vlastnímu já; kṛcchreṇa — s velkými potížemi; mahatā — významnými činnostmi; bhuvi — v tomto světě; labdhvā — dosažením; āpavargyam — cesty osvobození; mānuṣyam — v lidské životní podobě; viṣayeṣu — smyslovému požitku; viṣajjate — oddává se.

saḥ — he; vañcitaḥ — cheated; bata — certainly; ātma-dhruk — envious of himself; kṛcchreṇa — with great difficulty; mahatā — by great activities; bhuvi — in this world; labdhvā — by achieving; āpavargyam — the path of liberation; mānuṣyam — in the human form of life; viṣayeṣu — in the matter of sense gratification; viṣajjate — becomes engaged.

Překlad

Translation

Kdo se v tomto hmotném světě zaměstnává činnostmi, které si vyžadují velké úsilí, a kdo po získání lidské životní podoby — jež dává příležitost osvobodit se od utrpení — přijme obtížné plodonosné jednání, toho je třeba považovat za podvedeného a závistivého vůči svému vlastnímu já.

Any person who engages himself within this material world in performing activities that necessitate great struggle, and who, after obtaining a human form of life — which is a chance to attain liberation from miseries — undertakes the difficult tasks of fruitive activities, must be considered to be cheated and envious of his own self.

Význam

Purport

Lidé v tomto hmotném světě se věnují mnoha různým činnostem jen proto, aby dosáhli špetky smyslového požitku. Karmī se zabývají velice obtížnými činnostmi — otevírají obrovské továrny, staví rozlehlá velkoměsta, dělají velké vědecké objevy a podobně. Jinými slovy, pořádají velice nákladné oběti, aby se mohli přemístit na vyšší planetární systémy. Yogīni usilují o podobný cíl tak, že podstupují nezáživné praktiky mystické yogy. Jñānī se zase zabývají filozofickou spekulací, aby se osvobodili ze zajetí hmotné přírody. Tímto způsobem každý vykonává velice obtížné činnosti pro pouhé uspokojení smyslů. Všichni tito lidé usilují o smyslový požitek (neboli viṣaya), jelikož požadují určité prostředky pro hmotnou existenci. Výsledky těchto činností jsou však ve skutečnosti dočasné. Kṛṣṇa Samotný prohlašuje v Bhagavad-gītě (7.23): antavat tu phalaṁ teṣām — “Plody (těch, kdo uctívají polobohy) jsou omezené a dočasné.” Činnosti yogīnů, karmīch a jñānīch nesou pomíjivé plody. Navíc Kṛṣṇa říká: tad bhavaty alpa-medhasām — “Jsou určeny pouze pro méně inteligentní lidi.” Slovo viṣaya označuje smyslový požitek. Karmī otevřeně prohlašují, že chtějí požitek pro své smysly. Yogīni ho chtějí také, ale na vyšší úrovni. Jejich touhou je předvádět nějaké zázračné výsledky praktikování yogy, a proto se usilovně snaží stát menším než nejmenší nebo větším než největší, stvořit celou planetu, jako je Země, nebo se jako moderní vědci proslavit vynalézáním mnoha úžasných strojů. Jñānī také usilují o uspokojení svých smyslů, neboť chtějí splynout s Nejvyšším. Cílem všech těchto činností je tedy ve větší či menší míře smyslový požitek. Bhakty ovšem uspokojování smyslů nezajímá; jsou spokojeni, když mohou sloužit Bohu. Přestože jsou spokojeni v každé situaci, neexistuje nic, co by nemohli získat, jelikož jsou zaměstnáni výhradně službou Pánu.

In this material world people are engaged in different activities simply to achieve a little success in sense gratification. The karmīs are engaged in performing very difficult activities, and thus they open gigantic factories, build huge cities, make big scientific discoveries, etc. In other words, they are engaged in performing very costly sacrifices in order to be promoted to the higher planetary systems. Similarly, yogīs are engaged in achieving a similar goal by accepting the tedious practices of mystic yoga. Jñānīs are engaged in philosophical speculation in order to gain release from the clutches of material nature. In these ways everyone is engaged in performing very difficult tasks simply for the gratification of the senses. All of these are considered to be engaged in sense gratificatory activities (or viṣaya) because they all demand some facility for material existence. Actually the results of such activities are temporary. As Kṛṣṇa Himself proclaims in Bhagavad-gītā (7.23), antavat tu phalaṁ teṣām: “The fruits [of those who worship the demigods] are limited and temporary.” Thus the fruits of the activities of the yogīs, karmīs and jñānīs are ephemeral. Moreover, Kṛṣṇa says, tad bhavaty alpa-medhasām: “They are simply meant for men of small intelligence.” The word viṣaya denotes sense gratification. The karmīs flatly state that they want sense gratification. The yogīs also want sense gratification, but they want it to a higher degree. It is their desire to show some miraculous results through the practice of yoga. Thus they strive very hard to achieve success in becoming smaller than the smallest or greater than the greatest, or in creating a planet like earth or, as scientists, by inventing so many wonderful machines. Similarly, the jñānīs are also engaged in sense gratification, for they are simply interested in becoming one with the Supreme. Thus the aim of all these activities is sense gratification to a higher or a lower degree. The bhaktas, however, are not interested in sense gratificatory practices; they are simply satisfied to get an opportunity to serve the Lord. Although they are satisfied in any condition, there is nothing they cannot obtain, because they are purely engaged in the service of the Lord.

Manželky polobohů odsoudily ty, kdo uspokojují své smysly, slovem vañcita, “podvedení”. Ti, kdo takto jednají, ve skutečnosti zabíjejí sami sebe (ātma-hā). Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.20.17) je uvedeno:

The wives of the demigods condemn the performers of sense gratificatory activities as vañcita, cheated. Those so engaged are actually killing themselves (ātma-hā). As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (11.20.17):

nṛ-deham ādyaṁ sulabhaṁ sudurlabhaṁ
plavaṁ sukalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā

Když chce člověk přeplout velký oceán, potřebuje k tomu pevnou loď. Je řečeno, že tato lidská životní podoba je právě takovou lodí pro překonání oceánu nevědomosti. Je zde také možnost získat vedení dobrého navigátora, duchovního mistra, a milostí Kṛṣṇy se nám dostává příznivých větrů v podobě Kṛṣṇových pokynů. Lidské tělo je loď, pokyny Pána Kṛṣṇy jsou příznivé větry a duchovní mistr je navigátor, který dobře ví, jak napnout plachty, aby zachytily vítr, a jak kormidlovat loď k jejímu cíli. Pokud se však člověk nechopí této příležitosti, promarní výhodu své lidské životní podoby. Takto promarnit svůj čas a život je totéž jako spáchat sebevraždu.

When one wants to cross a large ocean, he requires a strong boat. It is said that this human form of life is a good boat by which one can cross the ocean of nescience. In the human form of life one can obtain the guidance of a good navigator, the spiritual master. One also gets a favorable wind by the mercy of Kṛṣṇa, and that wind is the instructions of Kṛṣṇa. The human body is the boat, the instructions of Lord Kṛṣṇa are the favorable winds, and the spiritual master is the navigator. The spiritual master knows well how to adjust the sails to catch the winds favorably and steer the boat to its destination. If, however, one does not take advantage of this opportunity, one wastes the human form of life. Wasting time and life in this way is the same as committing suicide.

Slovo labdhvāpavargyam je významné, protože podle Jīvy Gosvāmīho se āpavargyam neboli cesta osvobození nevztahuje na splynutí s neosobním Brahmanem, ale na sālokyādi-siddhi, což znamená dosažení planety, na které sídlí Nejvyšší Osobnost Božství. Existuje pět druhů osvobození a jeden se nazývá sāyujya-mukti neboli splynutí s Nejvyšším, s neosobní září Brahmanu. Jelikož ale z tohoto postavení můžeme znovu poklesnout do hmotného světa, Śrīla Jīva Gosvāmī prohlašuje, že naším jediným cílem v této lidské životní podobě má být návrat domů, zpátky k Bohu. Slova sa vañcitaḥ vyjadřují, že pokud někdo získal lidskou životní podobu, ale nepřipravuje se na návrat domů, zpátky k Bohu, je podvedený. Situace všech neoddaných, kteří se nechtějí vrátit k Bohu, je velice žalostná, neboť lidská životní podoba není určena k ničemu jinému než k vykonávání oddané služby.

The word labdhvāpavargyam is significant in this verse, because according to Jīva Gosvāmī, āpavargyam, or the path of liberation, does not refer to merging into the impersonal Brahman but to sālokyādi-siddhi, which means attaining the very planet where the Supreme Personality of Godhead resides. There are five kinds of liberation, and one is called sāyujya-mukti, or merging into the existence of the Supreme, or the impersonal Brahman effulgence. However, since there is a chance of one’s falling down again into the material sky from the Brahman effulgence, Śrīla Jīva Gosvāmī advises that in this human form of life one’s only aim should be to go back home, back to Godhead. The words sa vañcitaḥ indicate that once a person has obtained the human form of life, he is actually cheated if he does not make preparations to go back home, back to Godhead. The position of all nondevotees, who are not interested in going back to Godhead, is very much lamentable, for the human form of life is meant for executing devotional service and nothing else.