Sloka 21
Text 21
Verš
Text
patyuḥ pṛthivyā dayitasya cātmanaḥ
ālakṣya kiñcic ca vilapya sā satī
citām athāropayad adri-sānuni
patyuḥ pṛthivyā dayitasya cātmanaḥ
ālakṣya kiñcic ca vilapya sā satī
citām athāropayad adri-sānuni
Synonyma
Synonyms
deham — tělo; vipanna — bezvládné; akhila — všechny; cetana — cítila; ādikam — známky; patyuḥ — jejího manžela; pṛthivyāḥ — ke světu; dayitasya — milostivého; ca ātmanaḥ — také k ní; ālakṣya — když viděla; kiñcit — krátkou chvíli; ca — a; vilapya — naříkala; sā — ona; satī — počestná; citām — na oheň; atha — nyní; āropayat — umístila; adri — kopce; sānuni — na vrcholku.
deham — body; vipanna — completely failing; akhila — all; cetana — feeling; ādikam — symptoms; patyuḥ — of her husband; pṛthivyāḥ — the world; dayitasya — of the merciful; ca ātmanaḥ — also of herself; ālakṣya — by seeing; kiñcit — very little; ca — and; vilapya — lamenting; sā — she; satī — the chaste; citām — unto the fire; atha — now; āropayat — placed; adri — hill; sānuni — on the top.
Překlad
Translation
Když královna Arci viděla, že její manžel, který byl k ní a k Zemi tak milostivý, již nejeví známky života, chvíli naříkala a potom na vrcholku kopce postavila ohňovou hranici a položila na ni jeho tělo.
When Queen Arci saw that her husband, who had been so merciful to her and the earth, no longer showed symptoms of life, she lamented for a little while and then built a fiery pyre on top of a hill and placed the body of her husband on it.
Význam
Purport
Když královna viděla, že její manžel přestal jevit známky života, chvíli naříkala. Slovo kiñcit znamená “krátkou chvíli”. Dobře věděla, že její muž nezemřel, přestože již nejevil známky života — jednání, inteligenci a smyslové vnímání. Bhagavad-gītā (2.13) říká:
After seeing all the life symptoms in her husband stop, the Queen lamented for a while. The word kiñcit means “for a little while.” The Queen was completely aware that her husband was not dead, although the symptoms of life — action, intelligence and sense perception — had ceased. As stated in Bhagavad-gītā (2.13):
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.”
“As the embodied soul continually passes, in this body, from boyhood to youth to old age, the soul similarly passes into another body at death. The self-realized soul is not bewildered by such a change.”
Když se živá bytost přemísťuje z jednoho těla do druhého — což se obvykle nazývá “smrt” — rozumný člověk nenaříká, neboť ví, že nezemřela, ale pouze změnila tělo. Královna měla důvod se bát zůstat sama v lese s tělem svého manžela — jelikož však byla významnou manželkou vznešené osobnosti, po chvilce nářku si uvědomila, že ji čeká mnoho povinností. Neztrácela tedy čas naříkáním a ihned postavila na vrcholku kopce ohňovou hranici, na kterou položila tělo svého muže, aby ho spálila.
When a living entity transfers from one body to another, a process generally known as death, a sane man does not lament, for he knows that the living entity is not dead but is simply transferred from one body to another. The Queen should have been afraid of being alone in the forest with the body of her husband, but since she was a great wife of a great personality, she lamented for a while but immediately understood that she had many duties to perform. Thus instead of wasting her time in lamentation, she immediately prepared a fiery pyre on top of a hill and then placed the body of her husband on it to be burned.
Mahārāja Pṛthu je označen jako dayita, neboť Zemi nejen kraloval, ale také ji chránil jako své vlastní dítě. Stejným způsobem chránil i svou manželku. Povinností krále bylo chránit každého; zvláště zemi, které vládl, a také její občany a členy své rodiny. Jelikož byl Mahārāja Pṛthu dokonalý král, poskytoval ochranu všem, a proto je zde označen jako dayita.
Mahārāja Pṛthu is described here as dayita, for not only was he the king of the earth, but he treated the earth as his protected child. Similarly, he protected his wife also. It was the duty of the king to give protection to everyone, especially to the earth or land which he ruled, as well as the citizens and his family members. Since Pṛthu Mahārāja was a perfect king, he gave protection to everyone, and therefore he is described here as dayita.