Skip to main content

Sloka 11

Text 11

Verš

Text

tasyānayā bhagavataḥ parikarma-śuddha-
sattvātmanas tad-anusaṁsmaraṇānupūrtyā
jñānaṁ viraktimad abhūn niśitena yena
ciccheda saṁśaya-padaṁ nija-jīva-kośam
tasyānayā bhagavataḥ parikarma-śuddha-
sattvātmanas tad-anusaṁsmaraṇānupūrtyā
jñānaṁ viraktimad abhūn niśitena yena
ciccheda saṁśaya-padaṁ nija-jīva-kośam

Synonyma

Synonyms

tasya — jeho; anayā — tímto; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; parikarma — činnosti v oddané službě; śuddha — čisté, transcendentální; sattva — existence; ātmanaḥ — mysli; tat — Nejvyšší Osobnosti Božství; anusaṁsmaraṇa — neustále vzpomínající; anupūrtyā — dokonale vykonané; jñānam — poznání; virakti — nepřipoutanost; mat — vlastnictví; abhūt — projevilo se; niśitena — intenzívními činnostmi; yena — jimiž; ciccheda — oddělila se; saṁśaya-padam — pochybovačnost; nija — vlastní; jīva-kośam — zajetí živé bytosti.

tasya — his; anayā — by this; bhagavataḥ — of the Supreme Personality of Godhead; parikarma — activities in devotional service; śuddha — pure, transcendental; sattva — existence; ātmanaḥ — of the mind; tat — of the Supreme Personality of Godhead; anusaṁsmaraṇa — constantly remembering; anupūrtyā — being perfectly done; jñānam — knowledge; virakti — nonattachment; mat — possessing; abhūt — became manifested; niśitena — by sharpened activities; yena — by which; ciccheda — become separated; saṁśaya-padam — position of doubtfulness; nija — own; jīva-kośam — encagement of the living entity.

Překlad

Translation

Pravidelným vykonáváním oddané služby dosáhl transcendentálního stavu mysli, a mohl tedy neustále myslet na lotosové nohy Pána. Tak získal naprostou odpoutanost a dokonalé poznání, pomocí něhož dokázal překonat všechny pochybnosti. Byl osvobozen ze zajetí falešného ega a hmotného pojetí života.

By regularly discharging devotional service, Pṛthu Mahārāja became transcendental in mind and could therefore constantly think of the lotus feet of the Lord. Because of this, he became completely detached and attained perfect knowledge by which he could transcend all doubt. Thus he was freed from the clutches of false ego and the material conception of life.

Význam

Purport

V Nārada-pañcarātře je oddaná služba Pánu přirovnána ke královně. Když královna udílí audienci, doprovází ji mnoho služebných, a služebnými oddané služby jsou hmotné bohatství, osvobození a mystické síly. Karmī velice lpí na hmotném požitku, jñānī dychtí po osvobození z hmotného zajetí a yogīny láká představa osmi druhů mystické dokonalosti. V Nārada-pañcarātře stojí, že dosáhne-li někdo stádia čisté oddané služby, získá zároveň i všechny výsady, jež jsou výsledkem plodonosných činností, empirické filozofické spekulace a praktikování mystické yogy. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura se proto ve své Kṛṣṇa-karṇāmṛtě modlil: “Můj milý Pane, když jsem Ti neochvějně oddán, Osobně se přede mnou zjevíš a výsledky plodonosného jednání a empirické filozofické spekulace—náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození — se stávají mými osobními služebníky, kteří přede mnou stojí, jako by čekali na můj příkaz.” Jñānī se usilovně snaží vyprostit ze zajetí hmotné přírody pomocí rozvoje duchovního poznání (brahma-vidyā), zatímco oddaný se díky svému pokroku v oddané službě automaticky odpoutá od hmotného těla. Začne se projevovat jeho duchovní tělo a on obnoví činnosti svého transcendentálního života.

In the Nārada-pañcarātra, devotional service to the Lord is likened unto a queen. When a queen gives an audience, many maidservants follow her. The maidservants of devotional service are material opulence, liberation and mystic powers. The karmīs are very much attached to material enjoyment, the jñānīs are very anxious to become freed from material clutches, and the yogīs are very fond of attaining the eight kinds of mystic perfection. From the Nārada-pañcarātra we understand that if one attains the stage of pure devotional service, he also attains all the opulences derived from fruitive activities, empiric philosophical speculation and mystic yogic practice. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura therefore prayed in his Kṛṣṇa-karṇāmṛta: “My dear Lord, if I have unflinching devotion to You, You become manifest before me personally, and the results of fruitive activity and empiric philosophical speculation — namely religion, economic development, sense gratification and liberation — become like personal attendants and remain standing before me as if awaiting my order.” The idea here is that the jñānīs, by culture of brahma-vidyā, spiritual knowledge, struggle very hard to get out of the clutches of material nature, but a devotee, by dint of his advancement in devotional service, automatically becomes detached from his material body. When the devotee’s spiritual body begins to manifest, he actually enters into his activities in transcendental life.

V současnosti jsme ve styku s hmotným tělem, hmotnou myslí a hmotnou inteligencí, ale když se od tohoto hmotného podmínění osvobodíme, projeví se duchovní tělo, duchovní mysl a duchovní inteligence. Oddaný v tomto transcendentálním stavu dosáhne veškerého prospěchu z karmy, jñāny a yogy. Mystické síly mu automaticky začnou sloužit, přestože se nikdy nevěnuje plodonosným činnostem či empirické spekulaci, aby tyto síly získal. Oddaný netouží po žádném hmotném bohatství, ale toto bohatství se před ním zjeví automaticky, aniž by o ně usiloval. Díky své oddané službě se automaticky stane brahma-bhūtou. To potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26), jak již bylo uvedeno výše:

At present we have contacted a material body, material mind and material intelligence, but when we become free from these material conditions, our spiritual body, spiritual mind and spiritual intelligence become manifest. In that transcendental state, a devotee attains all the benefits of karma, jñāna and yoga. Although he never engages in fruitive activities or empiric speculation to attain mystic powers, automatically mystic powers appear in his service. A devotee does not want any kind of material opulence, but such opulence appears before him automatically. He does not have to endeavor for it. Because of his devotional service, he automatically becomes brahma-bhūta. As stated before, this is confirmed in Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.”

“One who is engaged in full devotional service, unfailing in all circumstances, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.”

Díky pravidelnému vykonávání oddané služby se oddaný dostává do transcendentálního životního stádia. Jelikož je jeho mysl na transcendentální úrovni, nemůže myslet na nic jiného než na lotosové nohy Pána. To je význam slov saṁsmaraṇa-anupūrtyā. Neustálými myšlenkami na lotosové nohy Pána oddaný bezprostředně dosáhne śuddha-sattvy. Śuddha-sattva označuje úroveň, která je nad kvalitami hmotné přírody, včetně kvality dobra. V hmotném světě představuje kvalita dobra nejvyšší dokonalost, ale i ji je třeba překonat a dosáhnout čistého dobra (śuddha-sattva), kde tři kvality hmotné přírody nepůsobí.

Because of his regular discharge of devotional service, a devotee attains the transcendental stage of life. Since his mind is transcendentally situated, he cannot think of anything but the lotus feet of the Lord. This is the meaning of the word saṁsmaraṇa-anupūrtyā. By constantly thinking of the lotus feet of the Lord, the devotee immediately becomes situated in śuddha-sattva. Śuddha-sattva refers to that platform which is above the modes of material nature, including the mode of goodness. In the material world, the mode of goodness is considered to be representative of the highest perfection, but one has to transcend this mode and come to the stage of śuddha-sattva, or pure goodness, where the three qualities of material nature cannot act.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává následující příklad: Má-li člověk dobré trávení, zažehne v žaludku automaticky po jídle oheň, který vše stráví, a nemusí tedy brát léky, jež trávení napomáhají. Oheň oddané služby je natolik silný, že oddaný nemusí vyvíjet vedlejší úsilí, aby získal dokonalé poznání nebo se odpoutal od hmotných svodů. Jñānī se může od hmotných svodů odpoutat dlouhými rozhovory o poznání, a tak nakonec dospět do stádia brahma-bhūta, ale oddaný nemusí podstupovat tolik těžkostí. Stádia brahma-bhūta zaručeně dosáhne svou oddanou službou. Yogīni a jñānī jsou vždy plni pochybností ohledně svého přirozeného postavení, a proto se mylně domnívají, že splynou s Nejvyšším. Vztah oddaného s Nejvyšším se však projeví nade všechny pochybnosti a oddaný okamžitě pochopí, že je věčným služebníkem Pána. Jñānī a yogīni, kteří postrádají oddanost, se mohou považovat za osvobozené, ale jejich inteligence ve skutečnosti není tak čistá jako inteligence oddaného. Jinými slovy, nemohou být skutečně osvobozeni, dokud nedosáhnou postavení oddaných.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura gives the following example: If one has strong digestive power, after eating he automatically lights a fire within his stomach to digest everything and does not need to take medicine to aid his digestion. Similarly, the fire of devotional service is so strong that a devotee does not need to act separately to attain perfect knowledge or detachment from material attractions. A jñānī may become detached from material attractions by prolonged discussions on subjects of knowledge and may in this way finally come to the brahma-bhūta stage, but a devotee does not have to undergo so much trouble. By virtue of his devotional service, he attains the brahma-bhūta stage without a doubt. The yogīs and jñānīs are always doubtful about their constitutional position; therefore they mistakenly think of becoming one with the Supreme. However, a devotee’s relationship with the Supreme becomes manifest beyond all doubt, and he immediately understands that his position is that of eternal servant of the Lord. Jñānīs and yogīs without devotion may think themselves liberated, but actually their intelligence is not as pure as that of a devotee. In other words, the jñānīs and yogīs cannot become factually liberated unless they become elevated to the position of devotees:

āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Jñānī a yogīni se mohou povznést na nejvyšší úroveň realizace Brahmanu, ale jelikož jim schází oddanost lotosovým nohám Pána, poklesnou znovu do hmotného světa. Jñānu a yogu proto nelze považovat za metody vedoucí ke skutečnému osvobození. Mahārāja Pṛthu všechny tyto stavy transcendoval vykonáváním oddané služby. Jelikož byl śaktyāveśa-avatārem Nejvyššího Pána, nemusel o osvobození nijak usilovat. Přišel z vaikuṇṭhského světa, z duchovního nebe, aby naplnil vůli Nejvyššího Pána na Zemi — a bylo tedy jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, aniž by musel praktikovat jñānu, yogu či karmu. Pṛthu Mahārāja byl věčně čistým oddaným Pána, ale přesto přijal proces oddané služby, aby učil všechny lidi, jak správně vykonávat životní povinnosti a nakonec se vrátit domů, zpátky k Bohu.

The jñānīs and yogīs may rise to the highest position, Brahman realization, but because of their lack of devotion unto the lotus feet of the Lord, they again fall down into material nature. Therefore jñāna and yoga should not be accepted as the real processes for liberation. By discharging devotional service, Mahārāja Pṛthu automatically transcended all these positions. Since Mahārāja Pṛthu was a śaktyāveśa incarnation of the Supreme Lord, he did not have to act in any way to attain liberation. He came from the Vaikuṇṭha world, or spiritual sky, in order to execute the will of the Supreme Lord on earth. Consequently he was to return home, back to Godhead, without having to execute jñāna, yoga or karma. Although Pṛthu Mahārāja was eternally a pure devotee of the Lord, he nonetheless adopted the process of devotional service in order to teach the people in general the proper process for executing the duties of life and ultimately returning home, back to Godhead.