Sloka 31

Text 31

Verš

Text

bhraśyaty anusmṛtiś cittaṁ
jñāna-bhraṁśaḥ smṛti-kṣaye
tad-rodhaṁ kavayaḥ prāhur
ātmāpahnavam ātmanaḥ

Synonyma

Synonyms

bhraśyati — je ztracené; anusmṛtiḥ — když myslí neustále; cittam — vědomí; jñāna-bhraṁśaḥ — zbavena skutečného poznání; smṛti-kṣaye — zničením paměti; tat-rodham — zastavení tohoto procesu; kavayaḥ — velcí učenci; prāhuḥ — jsou toho názoru; ātma — duše; apahnavam — zničení; ātmanaḥ — duše.

bhraśyati — becomes destroyed; anusmṛtiḥ — constantly thinking; cittam — consciousness; jñāna-bhraṁśaḥ — bereft of real knowledge; smṛti-kṣaye — by destruction of remembrance; tat-rodham — choking that process; kavayaḥ — great learned scholars; prāhuḥ — have opined; ātma — of the soul; apahnavam — destruction; ātmanaḥ — of the soul.

Překlad

Translation

Když se duše odchýlí od svého původního vědomí, ztratí schopnost vzpomenout si na své předchozí postavení nebo poznat současné. Jakmile pozbyde paměti, pak všechno získané poznání spočívá na falešných základech. V tomto případě učenci považují duši za ztracenou.

When one deviates from his original consciousness, he loses the capacity to remember his previous position or recognize his present one. When remembrance is lost, all knowledge acquired is based on a false foundation. When this occurs, learned scholars consider that the soul is lost.

Význam

Purport

Živá bytost, duše, existuje vždy a je věčná. Nemůže být ztracena, ale učenci ji považují za ztracenou, když nejedná se skutečným poznáním. To je rozdíl mezi zvířaty a lidmi. Podle méně inteligentních filozofů nemají zvířata duši, ale ve skutečnosti ji mají. Kvůli naprosté nevědomosti zvířat se však zdá, že své duše ztratila. Bez duše se tělo nemůže pohybovat. To je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem. Když z těla odejde duše, je označováno za mrtvé. Duše je považována za ztracenou, pokud neprojevuje náležité poznání. Naším původním vědomím je vědomí Kṛṣṇy, neboť jsme nedílnými částmi Kṛṣṇy. Jakmile se toto vědomí odchýlí, živá bytost je přemístěna do hmotného prostředí, které znečistí její původní vědomí. Začne se považovat za výtvor hmotných prvků a zapomene na své skutečné postavení nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, stejně jako člověk zapomene ve spánku na svou totožnost. Když jsou tedy pozastaveny činnosti pravého vědomí, veškeré jednání ztracené duše probíhá na falešném základě. V současné době jedná lidská civilizace s falešným tělesným pojetím totožnosti; proto lze říci, že lidé současného věku ztratili své duše, a v tom ohledu nejsou o nic lepší než zvířata.

The living entity, or the soul, is ever existing and eternal. It cannot be lost, but learned scholars say that it is lost when actual knowledge is not working. That is the difference between animals and human beings. According to less intelligent philosophers, animals have no soul. But factually animals have souls. Due to the animals’ gross ignorance, however, it appears that they have lost their souls. Without the soul, a body cannot move. That is the difference between a living body and a dead body. When the soul is out of the body, the body is called dead. The soul is said to be lost when there is no proper knowledge exhibited. Our original consciousness is Kṛṣṇa consciousness because we are part and parcel of Kṛṣṇa. When this consciousness is misguided and one is put into the material atmosphere, which pollutes the original consciousness, one thinks that he is a product of the material elements. Thus one loses his real remembrance of his position as part and parcel of the Supreme Personality of Godhead, just as a man who sleeps forgets himself. In this way, when the activities of proper consciousness are checked, all the activities of the lost soul are performed on a false basis. At the present moment, human civilization is acting on a false platform of bodily identification; therefore it can be said that the people of the present age have lost their souls, and in this respect they are no better than animals.