Skip to main content

Sloka 42

Text 42

Verš

Text

yad brahma nityaṁ virajaṁ sanātanaṁ
śraddhā-tapo-maṅgala-mauna-saṁyamaiḥ
samādhinā bibhrati hārtha-dṛṣṭaye
yatredam ādarśa ivāvabhāsate
yad brahma nityaṁ virajaṁ sanātanaṁ
śraddhā-tapo-maṅgala-mauna-saṁyamaiḥ
samādhinā bibhrati hārtha-dṛṣṭaye
yatredam ādarśa ivāvabhāsate

Synonyma

Synonyms

yat — to, co; brahma — bráhmanská kultura; nityam — věčně; virajam — bez znečištění; sanātanam — bez počátku; śraddhā — víra; tapaḥ — askeze; maṅgala — příznivé; mauna — mlčení; saṁyamaiḥ — ovládání mysli a smyslů; samādhinā — s naprostým soustředěním; bibhrati — osvětluje; ha — jak učinil; artha — skutečný smysl Ved; dṛṣṭaye — pro nalezení; yatra — kde; idam — to vše; ādarśe — v zrcadle; iva — jako; avabhāsate — projevuje se.

yat — that which; brahma — the brahminical culture; nityam — eternally; virajam — without contamination; sanātanam — without beginning; śraddhā — faith; tapaḥ — austerity; maṅgala — auspicious; mauna — silence; saṁyamaiḥ — controlling the mind and senses; samādhinā — with full concentration; bibhrati — illuminates; ha — as he did it; artha — the real purpose of the Vedas; dṛṣṭaye — for the purpose of finding out; yatra — wherein; idam — all this; ādarśe — in a mirror; iva — like; avabhāsate — manifests.

Překlad

Translation

V bráhmanské kultuře je věčně zachováno transcendentální postavení brāhmaṇy, neboť příkazy Ved jsou přijímány s vírou, askezí, naprostým ovládáním smyslů a mysli, meditací a podle závěrů písem. Takto je osvětlen skutečný cíl života, stejně jako se tvář dokonale odráží v čistém zrcadle.

In brahminical culture a brāhmaṇa’s transcendental position is eternally maintained because the injunctions of the Vedas are accepted with faith, austerity, scriptural conclusions, full sense and mind control, and meditation. In this way the real goal of life is illuminated, just as one’s face is fully reflected in a clear mirror.

Význam

Purport

V minulém verši je vysvětleno, že nasytit žijícího brāhmaṇu je účinnější než obětovat v ohňové oběti, a nyní je proto jasně popsáno, co je to bráhmanismus a kdo je brāhmaṇa. Skutečnosti, že nasycením brāhmaṇy lze dosáhnout lepších výsledků než vykonáváním obětí, využívá ve věku Kali určitá třída lidí, kteří nemají žádné bráhmanské kvalifikace, a dělá si nároky na výsadní přijímání potravy (brāhmaṇa-bhojana) pouze na základě svého zrození v bráhmanských rodinách. Pro odlišení těchto lidí od skutečných brāhmaṇů podává Mahārāja Pṛthu přesný popis brāhmaṇy a bráhmanské kultury. Nikdo by neměl využívat svého postavení k tomu, aby jen žil jako oheň bez světla. Brāhmaṇa musí být dokonale obeznámený se závěrem Ved, který popisuje Bhagavad-gītā. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Závěrem Ved — konečným pochopením neboli Vedāntou — je poznání Kṛṣṇy. To je skutečnost, neboť když člověk pochopí Kṛṣṇu takového, jaký je — jak Ho popisuje Bhagavad-gītā (janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ) — stane se dokonalým brāhmaṇou. Brāhmaṇa, který dokonale zná Kṛṣṇu, setrvává v transcendentálním postavení. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

Since it is described in the previous verse that feeding a living brāhmaṇa is more effective than offering oblations in a fire sacrifice, in this verse it is now clearly described what brāhmaṇism is and who a brāhmaṇa is. In the Age of Kali, taking advantage of the fact that by feeding a brāhmaṇa one obtains a more effective result than by performing sacrifices, a class of men with no brahminical qualifications claim the eating privilege known as brāhmaṇa-bhojana simply on the basis of their birth in brāhmaṇa families. In order to distinguish this class of men from the real brāhmaṇas, Mahārāja Pṛthu is giving an exact description of a brāhmaṇa and brahminical culture. One should not take advantage of his position simply to live like a fire without light. A brāhmaṇa must be fully conversant with the Vedic conclusion, which is described in Bhagavad-gītā. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). The Vedic conclusion — the ultimate understanding, or Vedānta understanding — is knowledge of Kṛṣṇa. Actually that is a fact because simply by understanding Kṛṣṇa as He is, as described in Bhagavad-gītā (janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ), one becomes a perfect brāhmaṇa. The brāhmaṇa who knows Kṛṣṇa perfectly well is always in a transcendental position. This is also confirmed in Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Ten, kdo se plně zaměstnává oddanou službou a za žádných okolností nepoklesne, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak dosahuje úrovně Brahmanu.”

“One who engages in full devotional service and who does not fall down in any circumstance at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.”

Proto je oddaný Pána Kṛṣṇy skutečně dokonalým brāhmaṇou. Jeho postavení je transcendentální, neboť je oproštěn od čtyř nedostatků podmíněného života — nedokonalých smyslů a sklonu dopouštět se chyb, podléhat iluzi a podvádět. Dokonalý vaiṣṇava, osoba vědomá si Kṛṣṇy, je neustále v transcendentálním postavení, jelikož hovoří ve shodě s Kṛṣṇou a Jeho zástupcem. Vaiṣṇavové hovoří v dokonalé shodě s Kṛṣṇou, a proto je vše, co říkají, mimo vliv těchto čtyř nedostatků. Kṛṣṇa například v Bhagavad-gītě říká, že na Něho má každý neustále myslet, stát se Jeho oddaným, klanět se Mu, uctívat Ho a nakonec se Mu odevzdat. Tyto oddané činnosti jsou transcendentální — prosté chyb, iluze, podvádění a nedokonalosti. Proto každý, kdo je upřímným oddaným Pána Kṛṣṇy a kdo káže tuto oddanost, přičemž hovoří pouze na základě Kṛṣṇových pokynů, je virajam, prostý nedostatků způsobených hmotným znečištěním. Ryzí brāhmaṇa či vaiṣṇava proto věčně závisí na závěru Ved, na védských tvrzeních pocházejících od Samotné Nejvyšší Osobnosti Božství. Jedině z Ved můžeme pochopit skutečné postavení Absolutní Pravdy, která — jak je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu — se projevuje ve třech rysech: jako neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a nakonec jako Nejvyšší Osobnost Božství. Toto poznání je dokonalé již od nepaměti a bráhmanská či vaiṣṇavská kultura na tomto principu věčně závisí. Člověk by proto měl Vedy studovat s vírou; nejen aby sám získal poznání, ale aby toto poznání a tyto činnosti šířil se skutečnou vírou ve slova Nejvyšší Osobnosti Božství a Ved.

Therefore a devotee of Lord Kṛṣṇa is actually a perfect brāhmaṇa. His situation is transcendental, for he is free from the four defects of conditional life, which are the tendencies to commit mistakes, to be illusioned, to cheat and to possess imperfect senses. A perfect Vaiṣṇava, or Kṛṣṇa conscious person, is always in this transcendental position because he speaks according to Kṛṣṇa and His representative. Because Vaiṣṇavas speak exactly according to the tune of Kṛṣṇa, whatever they say is free from these four defects. For example, Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā that everyone should always think of Him, everyone should become His devotee, offer Him obeisances and worship Him, and ultimately everyone should surrender unto Him. These devotional activities are transcendental and free from mistakes, illusion, cheating and imperfection. Therefore anyone who is a sincere devotee of Lord Kṛṣṇa and who preaches this cult, speaking only on the basis of Kṛṣṇa’s instructions, is understood to be virajam, or free from the defects of material contamination. A genuine brāhmaṇa or Vaiṣṇava therefore depends eternally on the conclusion of the Vedas or Vedic versions presented by the Supreme Personality of Godhead Himself. Only from Vedic knowledge can we understand the actual position of the Absolute Truth, who, as described in Śrīmad-Bhāgavatam, is manifested in three features — namely impersonal Brahman, localized Paramātmā and, at last, the Supreme Personality of Godhead. This knowledge is perfect from time immemorial, and the brahminical or Vaiṣṇava culture depends on this principle eternally. One should therefore study the Vedas with faith, not only for one’s personal knowledge, but for the sake of spreading this knowledge and these activities through real faith in the words of the Supreme Personality of Godhead and the Vedas.

Důležitým slovem v tomto verši je maṅgala (“příznivé”). Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že maṅgala neboli příznivé je dělat to, co je dobré, a odmítat to, co dobré není. Dělat co je dobré znamená přijímat vše prospěšné pro vykonávání oddané služby a odmítat co není dobré znamená odmítat vše neprospěšné. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy následujeme tuto zásadu odmítáním čtyř zakázaných věcí — nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a pojídání masa — a přijímáme zpívání nejméně šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry každý den a pravidelnou meditaci opakováním Gāyatrī mantry třikrát denně. Takto lze udržet svou bráhmanskou kulturu a duchovní sílu v nedotčeném stavu. Ten, kdo přísně dodržuje tyto zásady oddané služby a dvacet čtyři hodin denně zpívá mahā-mantru — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — dělá pokrok v duchovním životě a nakonec bude zcela způsobilý vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. Jelikož konečným cílem studia a pochopení védského poznání je nalézt Kṛṣṇu, může ten, kdo dodržuje výše uvedené védské zásady, od samého počátku velmi zřetelně vidět všechny rysy Pána Kṛṣṇy, Absolutní Pravdy, stejně jako v čistém zrcadle můžeme vidět úplný odraz svého obličeje. Závěr tedy zní, že brāhmaṇa se nestává brāhmaṇou pouze tím, že je živou bytostí narozenou v bráhmanské rodině; musí mít všechny vlastnosti uvedené v śāstrách a řídit se bráhmanskými zásadami ve svém životě. Tak se nakonec může stát osobou plně si vědomou Kṛṣṇy a pochopit, kdo Kṛṣṇa je. To, jak oddaný neustále vidí Kṛṣṇu tváří v tvář ve svém srdci, popisuje Brahma-saṁhitā (5.38):

In this verse the word maṅgala, “auspicious,” is very significant. Śrīla Śrīdhara Svāmī quotes that to do what is good and to reject what is not good is called maṅgala, or auspicious. To do what is good means to accept everything favorable to the discharge of devotional service, and to reject what is not good means to reject everything not favorable for discharging devotional service. In our Kṛṣṇa consciousness movement, we accept this principle by rejecting four prohibited items — namely illicit sex life, intoxication, gambling and flesh-eating — and accepting the daily chanting of at least sixteen rounds of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra and meditation three times a day by chanting the Gāyatrī mantra. In this way one can keep his brahminical culture and spiritual strength intact. By following these principles of devotional service strictly, chanting twenty-four hours a day the mahā-mantra — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — one makes positive progress in spiritual life and ultimately becomes completely fit to see the Supreme Personality of Godhead face to face. Because the ultimate goal of studying or understanding the Vedic knowledge is to find Kṛṣṇa, one who follows the Vedic principles as described above can from the very beginning see all the features of Lord Kṛṣṇa, the Absolute Truth, very distinctly, as one can see one’s own face completely reflected in a clear mirror. The conclusion is, therefore, that a brāhmaṇa does not become a brāhmaṇa simply because he is a living entity or is born in a brāhmaṇa family; he must possess all the qualities mentioned in the śāstras and practice the brahminical principles in his life. Thus he ultimately becomes a fully Kṛṣṇa conscious person and can understand what Kṛṣṇa is. How a devotee continuously sees Kṛṣṇa face to face within his heart is described in the Brahma-saṁhitā (5.38) as follows:

premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Oddaný díky rozvoji čisté lásky ke Kṛṣṇovi neustále vidí ve svém srdci Nejvyšší Osobnost Božství, Svrchovaného Pána známého jako Śyāmasundara. To je dokonalé stádium bráhmanské kultury.

The devotee, by development of pure love for Kṛṣṇa, constantly sees the Supreme Personality of Godhead, who is known as Śyāmasundara, within his heart. That is the perfectional stage of brahminical culture.