Sloka 32
Text 32
Verš
Text
asaṅga-vijñāna-viśeṣa-vīryavān
yad-aṅghri-mūle kṛta-ketanaḥ punar
na saṁsṛtiṁ kleśa-vahāṁ prapadyate
asaṅga-vijñāna-viśeṣa-vīryavān
yad-aṅghri-mūle kṛta-ketanaḥ punar
na saṁsṛtiṁ kleśa-vahāṁ prapadyate
Synonyma
Synonyms
vinirdhuta — zvláště očištěný; aśeṣa — nesčetné; manaḥ-malaḥ — mentální spekulace čili nečistota nahromaděná v mysli; pumān — osoba; asaṅga — znechucená; vijñāna — vědecky; viśeṣa — konkrétně; vīrya-vān — posílený bhakti-yogou; yat — Jehož; aṅghri — lotosové nohy; mūle — u jejich chodidel; kṛta-ketanaḥ — když přijal útočiště; punaḥ — znovu; na — nikdy; saṁsṛtim — hmotný svět; kleśa-vahām — plný utrpení; prapadyate — uchýlí se.
vinirdhuta — being specifically cleansed; aśeṣa — unlimited; manaḥ-malaḥ — mental speculation or the dirt accumulated in the mind; pumān — the person; asaṅga — being disgusted; vijñāna — scientifically; viśeṣa — particularly; vīrya-vān — being strengthened in bhakti-yoga; yat — whose; aṅghri — lotus feet; mūle — at the root of; kṛta-ketanaḥ — taken shelter; punaḥ — again; na — never; saṁsṛtim — material existence; kleśa-vahām — full of miserable conditions; prapadyate — takes to.
Překlad
Translation
Když se oddaný uchýlí k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, je zcela zbaven všeho neporozumění a mentální spekulace a začne jednat odříkavě. To je možné jedině tehdy, když je posílen praktikováním bhakti-yogy. Jakmile jednou přijme útočiště u chodidel lotosových nohou Pána, již nikdy se nevrátí do tohoto hmotného světa, plného trojího utrpení.
When a devotee takes shelter at the lotus feet of the Supreme Personality of Godhead, he is completely cleansed of all misunderstanding or mental speculation, and he manifests renunciation. This is possible only when one is strengthened by practicing bhakti-yoga. Once having taken shelter at the root of the lotus feet of the Lord, a devotee never comes back to this material existence, which is full of the threefold miseries.
Význam
Purport
Jak uvedl Pán Caitanya Mahāprabhu v pokynech Śikṣāṣṭaky, zpíváním svatého jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — čili procesem naslouchání o slávě Pána a jejího opěvování se mysl postupně očistí. Jelikož jsme ve styku s hmotou již od nepaměti, nashromáždili jsme ve svých myslích velké množství nečistot. Výsledek se projevuje, když se živá bytost ztotožňuje se svým tělem — ocitá se v sevření přísných zákonů hmotné přírody a s mylným dojmem tělesné totožnosti se dostává do koloběhu opakovaných zrození a smrtí. Když se posílí praktikováním bhakti-yogy, její mysl se tohoto mylného pochopení zbaví a živá bytost se přestane o hmotnou existenci či smyslový požitek zajímat.
As stated by Lord Caitanya Mahāprabhu in His Śikṣāṣṭaka instructions, by the chanting of the holy name of the Lord — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — or by the process of hearing and chanting of the glories of the Lord, one’s mind is gradually cleansed of all dirt. Due to our material association since time immemorial, we have accumulated heaps of dirty things in our minds. The total effect of this takes place when a living entity identifies himself with his body and is thus entrapped by the stringent laws of material nature and put into the cycle of repeated birth and death under the false impression of bodily identification. When one is strengthened by practicing bhakti-yoga, his mind is cleansed of this misunderstanding, and he is no longer interested in material existence or in sense gratification.
Bhakti neboli oddanou službu charakterizuje vairāgya a jñāna. Jñāna se týká pochopení, že nejsme toto tělo, a vairāgya znamená nezájem o smyslový požitek. Tyto dvě prvořadé zásady zbavení se hmotných pout lze realizovat na síle bhakti-yogy. Když je oddaný upevněný v láskyplné službě lotosovým nohám Pána, po opuštění svého těla se nikdy nevrátí do tohoto hmotného světa, jak Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna).
Bhakti, or devotional service, is characterized by vairāgya and jñāna. Jñāna refers to understanding that one is not his body, and vairāgya means disinterest in sense gratification. These two primary principles of separation from material bondage can be realized on the strength of bhakti-yoga. Thus when a devotee is fixed in the loving service of the lotus feet of the Lord, he will never come back to this material existence after quitting his body, as confirmed in Bhagavad-gītā by the Lord (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ’rjuna).
Slovo vijñāna je v tomto verši zvláště důležité. Jñānu, poznání o své duchovní totožnosti, ke kterému člověk dospěje, když se nepovažuje za tělo, vysvětluje Bhagavad-gītā jako obnovení duchovní realizace (brahma-bhūta). V podmíněném stavu hmotné existence člověk nemůže být duchovně realizovaný, jelikož se ztotožňuje s hmotou. Pochopení rozdílu mezi hmotnou a duchovní existencí se nazývá jñāna. Po dosažení úrovně jñāny, stavu brahma-bhūta, živá bytost nakonec dospěje k oddané službě, kdy plně chápe své vlastní postavení a postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto pochopení je zde označeno jako vijñāna-viśeṣa. Pán proto říká, že poznání o Něm je vijñāna, věda. Když se člověk posílí vědeckým poznáním Nejvyšší Osobnosti Božství, jeho osvobozené postavení je jisté. V Bhagavad-gītě (9.2) je věda oddané služby popsána jako pratyakṣāvagamaṁ dharmyam, přímé pochopení náboženských zásad prostřednictvím realizace.
In this verse the word vijñāna is specifically important. Jñāna, the knowledge of spiritual identity that one attains when he does not consider himself to be the body, is explained in Bhagavad-gītā as brahma-bhūta, the revival of spiritual realization. In the conditioned state of material existence one cannot be spiritually realized because he identifies himself materially. The understanding of the distinction between material existence and spiritual existence is called jñāna. After coming to the platform of jñāna, or the brahma-bhūta state, one ultimately comes to devotional service, in which he completely understands his own position and the position of the Supreme Personality of Godhead. This understanding is explained here as vijñāna-viśeṣa. The Lord says, therefore, that knowledge of Him is vijñāna, science. In other words, when one is strengthened by scientific knowledge of the Supreme Personality of Godhead, his position of liberation is guaranteed. In Bhagavad-gītā (9.2), the science of devotional service is described as pratyakṣāvagamaṁ dharmyam, direct understanding of the principles of religion by realization.
Při praktikování bhakti-yogy můžeme přímo vnímat svůj pokrok v duchovním životě. U jiných postupů, jako je karma-yoga, jñāna-yoga a dhyāna-yoga, si svým pokrokem nemůžeme být jistí, ale u bhakti-yogy si ho můžeme být přímo vědomi — stejně jako člověk, který jí, zároveň ví, že jeho hlad je uspokojen. Naši falešnou chuť pro požívání si a panování v hmotném světě způsobuje přemíra vášně a nevědomosti. Působením bhakti-yogy těchto dvou kvalit ubývá, a tak se dostáváme do kvality dobra. Postupným překonáním kvality dobra dosáhneme čistého dobra, které není znečištěné hmotnými kvalitami. Oddaný v tomto postavení již nemá žádné pochyby — ví, že se do tohoto hmotného světa nevrátí.
By practicing bhakti-yoga, one can directly perceive his advancement in spiritual life. In other practices — like karma-yoga, jñāna-yoga and dhyāna-yoga — one may not be confident about his progress, but in bhakti-yoga one can become directly aware of his progress in spiritual life, just as a person who eats can understand that his hunger is satisfied. Our false appetite for enjoyment and lordship of the material world is due to a prominence of passion and ignorance. By bhakti-yoga these two qualities are diminished, and one becomes situated in the mode of goodness. Gradually surpassing the mode of goodness, one is situated in pure goodness, which is not contaminated by the material qualities. When thus situated, a devotee no longer has any doubts; he knows that he will not come back to this material world.