Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.18.18

Verš

vatsena pitaro ’ryamṇā
kavyaṁ kṣīram adhukṣata
āma-pātre mahā-bhāgāḥ
śraddhayā śrāddha-devatāḥ

Synonyma

vatsena — teletem; pitaraḥ — obyvatelé Pitṛloky; aryamṇā — bohem Pitṛloky, Aryamou; kavyam — potrava obětovaná předkům; kṣīram — mléko; adhukṣata — získali; āma-pātre — do nevypálené hliněné nádoby; mahā-bhāgāḥ — velice šťastní; śraddhayā — s velkou vírou; śrāddha-devatāḥ — polobozi vládnoucí obřadům śrāddha na počest zesnulých příbuzných.

Překlad

Šťastní obyvatelé Pitṛloky, kteří vládnou pohřebním obřadům, učinili teletem Aryamu. S velkou vírou nadojili do nevypálené hliněné nádoby kavyu, potravu obětovanou předkům.

Význam

V Bhagavad-gītě (9.25) je řečeno: pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ. Ti, kdo usilují o blaho rodiny, se nazývají pitṛ-vratāḥ. Existuje planeta zvaná Pitṛloka a její vládnoucí božstvo se jmenuje Aryamā. Aryamā je něco jako polobůh a jeho uspokojením můžeme rodinným členům, kteří mají těla duchů, pomoci vyvinout hrubohmotné tělo. Lidé velice hříšní a připoutaní ke své rodině, domu, vesnici či zemi nedostávají tělo z hrubohmotných prvků, ale zůstávají v jemnohmotném těle, složeném z mysli, ega a inteligence. Ti, kdo žijí v těchto jemnohmotných tělech, se nazývají duchové. Duch je ve velice nepříjemném postavení, jelikož má inteligenci, mysl a ego a chce si užívat hmotného života, ale nemá k tomu hrubohmotné tělo. Z nedostatku hmotného požitku se stává jedině zdrojem znepokojení. Povinností rodinných příslušníků, zvláště pak syna, je nabídnout obětiny polobohu Aryamovi nebo Pánu Viṣṇuovi. V Indii je od nepaměti zvykem, že syn zesnulého se vydá do Gayi a v tamním chrámu Viṣṇua nabídne obětiny ve prospěch svého otce, který má tělo ducha. Neznamená to, že by se každý otec stával duchem, ale obětiny piṇḍa se nabízejí lotosovým nohám Pána Viṣṇua proto, aby v případě, že by se některý člen rodiny stal duchem, mohl získat hrubohmotné tělo. Je-li však někdo zvyklý přijímat prasādam Pána Viṣṇua, není možné, aby se stal duchem nebo čímkoliv nižším než lidskou bytostí. Ve védské civilizaci se vykonává obřad zvaný śrāddha, při němž se s vírou a oddaností obětuje potrava. Když člověk s vírou a oddaností nabízí obětiny — buď lotosovým nohám Pána Viṣṇua, nebo Jeho zástupci na Pitṛloce, Aryamovi — jeho předkové získají hrubohmotná těla, aby mohli zakusit všechen požitek, který jim náleží. Nemusejí se z nich tedy stát duchové.