Sloka 1

Text 1

Verš

Text

maitreya uvāca
iti bruvāṇaṁ nṛpatiṁ
gāyakā muni-coditāḥ
tuṣṭuvus tuṣṭa-manasas
tad-vāg-amṛta-sevayā

Synonyma

Synonyms

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pravil; iti — takto; bruvāṇam — hovořícímu; nṛpatim — králi; gāyakāḥ — přednašeči; muni — mudrců; coditāḥ — na pokyn; tuṣṭuvuḥ — chválili, uspokojovali; tuṣṭa — spokojené; manasaḥ — jejich mysli; tat — jeho; vāk — slova; amṛta — nektarová; sevayā — když slyšeli.

maitreyaḥ uvāca — the great sage Maitreya said; iti — thus; bruvāṇam — speaking; nṛpatim — the King; gāyakāḥ — the reciters; muni — by the sages; coditāḥ — having been instructed; tuṣṭuvuḥ — praised, satisfied; tuṣṭa — being pleased; manasaḥ — their minds; tat — his; vāk — words; amṛta — nectarean; sevayā — by hearing.

Překlad

Translation

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Když král Pṛthu hovořil, jeho nektarová slova plná pokory přednašeče velice těšila. Poté na pokyn velkých mudrců znovu začali krále velmi uctivě chválit vznešenými modlitbami.

The great sage Maitreya continued: While King Pṛthu thus spoke, the humility of his nectarean speeches pleased the reciters very much. Then again they continued to praise the King highly with exalted prayers, as they had been instructed by the great sages.

Význam

Purport

Slovo muni-coditāḥ se vztahuje na pokyny získané od velkých mudrců a světců. I když byl Mahārāja Pṛthu právě dosazen na královský trůn a neprojevoval v té době ještě své božské schopnosti, přednašeči jako sūta, māgadha a vandī věděli díky pokynům velkých mudrců a učených brāhmaṇů, že je inkarnací Boha. Inkarnace Boha je třeba rozpoznat podle pokynů autorizovaných osob. Boha si nemůžeme sami vymyslet. Jak říkal Narottama dāsa Ṭhākura: sādhu-śāstra-guru — všechny duchovní otázky je nutné posuzovat podle pokynů světců, písem a duchovního mistra. Duchovní mistr je ten, kdo se řídí pokyny svých předchůdců — sādhuů neboli světců. Pravý duchovní mistr neříká nic, co není uvedené v autorizovaných písmech. Obyčejní lidé musí následovat pokyny sādhua, śāstry a gurua. To, co prohlašují śāstry a pravý sādhu nebo guru, se od sebe nesmí lišit.

Here the word muni-coditāḥ indicates instructions received from great sages and saintly persons. Although Mahārāja Pṛthu was simply enthroned on the royal seat and was not at that time exhibiting his godly powers, the reciters like the sūta, the māgadha and the vandī understood that King Pṛthu was an incarnation of God. They could understand this by the instructions given by the great sages and learned brāhmaṇas. We have to understand the incarnations of God by the instructions of authorized persons. We cannot manufacture a God by our own concoctions. As stated by Narottama dāsa Ṭhākura, sādhu-śāstra-guru: one has to test all spiritual matters according to the instructions of saintly persons, scriptures and the spiritual master. The spiritual master is one who follows the instructions of his predecessors, namely the sādhus, or saintly persons. A bona fide spiritual master does not mention anything not mentioned in the authorized scriptures. Ordinary people have to follow the instructions of sādhu, śāstra and guru. Those statements made in the śāstras and those made by the bona fide sādhu or guru cannot differ from one another.

Přednašeči, jako byl sūta a māgadha, získali důvěrné poznání o tom, že král Pṛthu je inkarnací Osobnosti Božství. I když král jejich chválu odmítal, protože tehdy ještě neprojevoval své božské vlastnosti, nepřestali ho chválit. Byli s ním naopak velmi spokojeni, neboť bez ohledu na to, že byl inkarnací Boha, jednal s oddanými velice pokorně a příjemně. V této souvislosti si můžeme připomenout zmínku v dřívějším verši (4.15.21), že král Pṛthu hovořil k přednašečům s úsměvem a v příjemném rozpoložení. Od Pána nebo Jeho inkarnace se tedy musíme učit vlídnosti a pokoře. Královo chování přednašeče velice těšilo, a proto se svou chválou pokračovali a podle pokynů sādhuů a mudrců dokonce předpověděli jeho budoucí činnosti.

Reciters like the sūta and the māgadha were confidentially aware that King Pṛthu was an incarnation of the Personality of Godhead. Although the King denied such praise because he was not at that time exhibiting his godly qualities, the reciters did not stop praising him. Rather, they were very pleased with the King, who, although actually an incarnation of God, was so humble and delightful in his dealings with devotees. In this connection we may note that previously (4.15.21) it was mentioned that King Pṛthu was smiling and was in a pleasant mood while speaking to the reciters. Thus we have to learn from the Lord or His incarnation how to become gentle and humble. The King’s behavior was very pleasing to the reciters, and consequently the reciters continued their praise and even foretold the King’s future activities, as they had been instructed by the sādhus and sages.