Skip to main content

Sloka 34

Text 34

Verš

Texto

tāṁs tān kāmān harir dadyād
yān yān kāmayate janaḥ
ārādhito yathaivaiṣa
tathā puṁsāṁ phalodayaḥ
tāṁs tān kāmān harir dadyād
yān yān kāmayate janaḥ
ārādhito yathaivaiṣa
tathā puṁsāṁ phalodayaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

tān tān — ty; kāmān — vytoužené předměty; hariḥ — Pán; dadyāt — dá; yān yān — cokoliv; kāmayate — přeje si; janaḥ — osoba; ārādhitaḥ — uctívaný; yathā — jako; eva — jistě; eṣaḥ — Pán; tathā — podobně; puṁsām — lidí; phala-udayaḥ — výsledek.

tān tān — aquellos; kāmān — objetos deseados; hariḥ — el Señor; dadyāt — concederá; yān yān — cualesquiera; kāmayate — deseos; janaḥ — la persona; ārādhitaḥ — ser adorado; yathā — como; eva — ciertamente; eṣaḥ — el Señor; tathā — de manera similar; puṁsām — de hombres; phala-udayaḥ — el resultado.

Překlad

Traducción

Kdo koná oběti (v rámci činností karma-kāṇḍy), dosáhne svým uctíváním Pána všeho, po čem touží.

El que celebra los sacrificios [siguiendo las actividades karma-kāṇḍa] logra que se cumpla el deseo que lo ha llevado a adorar al Señor.

Význam

Significado

V Bhagavad-gītě Pán říká, že tomu, kdo Ho uctívá, dává všechna vytoužená požehnání. Nejvyšší Osobnost Božství nechává všem živým bytostem, podmíněným v tomto hmotném světě, plnou svobodu jednat, jak si přejí. Svému oddanému však říká, aby se místo toho raději odevzal Jemu, neboť On se o něho postará. To je rozdíl mezi ploduchtivým pracovníkem a oddaným. Ploduchtivý pracovník si užívá pouze plodů svých činností, ale oddaný dělá pod vedením Nejvyššího Pána pokrok v oddané službě, aby dosáhl konečného životního cíle — návratu domů, zpátky k Bohu. Významné je zde slovo kāmān, které znamená “touhy po smyslovém požitku”. Oddaný žádné kāmān nemá. Je anyābhilāṣitā-śūnya — bez jakýchkoliv tužeb po uspokojení svých smyslů. Jeho jediný cíl je uspokojovat smysly Pána. To je rozdíl mezi karmīm a oddaným.

En el Bhagavad-gītā, el Señor dice que Él concede bendiciones conforme a los deseos del adorador. La Suprema Personalidad de Dios da a todas las entidades vivientes condicionadas en el mundo material plena libertad para actuar según deseen. Pero a Su devoto le dice que, en lugar de actuar de ese modo, es mejor que se entregue a Él, pues Él cuidará de Su devoto. Esa es la diferencia entre un devoto y un trabajador fruitivo. Este último se limita a disfrutar de los frutos de sus propias actividades, pero el devoto, que está bajo la guía del Señor Supremo, avanza en el servicio devocional hasta alcanzar el objetivo supremo de la vida: regresar al hogar, de vuelta a Dios. La palabra significativa de este verso es kāmān, que significa «deseos de complacencia de los sentidos». El devoto está libre de todo kāmān; es anyābhilāṣitā-śūnya: siempre está libre de deseos de complacencia sensorial. Lo único que busca es la satisfacción y el placer de los sentidos del Señor. Esa es la diferencia entre un karmī y un devoto.