Sloka 34

Text 34

Verš

Text

tāṁs tān kāmān harir dadyād
yān yān kāmayate janaḥ
ārādhito yathaivaiṣa
tathā puṁsāṁ phalodayaḥ

Synonyma

Synonyms

tān tān — ty; kāmān — vytoužené předměty; hariḥ — Pán; dadyāt — dá; yān yān — cokoliv; kāmayate — přeje si; janaḥ — osoba; ārādhitaḥ — uctívaný; yathā — jako; eva — jistě; eṣaḥ — Pán; tathā — podobně; puṁsām — lidí; phala-udayaḥ — výsledek.

tān tān — those; kāmān — desired objects; hariḥ — the Lord; dadyāt — will award; yān yān — whatsoever; kāmayate — desires; janaḥ — the person; ārādhitaḥ — being worshiped; yathā — as; eva — certainly; eṣaḥ — the Lord; tathā — similarly; puṁsām — of men; phala-udayaḥ — the result.

Překlad

Translation

Kdo koná oběti (v rámci činností karma-kāṇḍy), dosáhne svým uctíváním Pána všeho, po čem touží.

The performer of the sacrifices [under karma-kāṇḍa activities] achieves the fulfillment of the desire for which he worships the Lord.

Význam

Purport

V Bhagavad-gītě Pán říká, že tomu, kdo Ho uctívá, dává všechna vytoužená požehnání. Nejvyšší Osobnost Božství nechává všem živým bytostem, podmíněným v tomto hmotném světě, plnou svobodu jednat, jak si přejí. Svému oddanému však říká, aby se místo toho raději odevzal Jemu, neboť On se o něho postará. To je rozdíl mezi ploduchtivým pracovníkem a oddaným. Ploduchtivý pracovník si užívá pouze plodů svých činností, ale oddaný dělá pod vedením Nejvyššího Pána pokrok v oddané službě, aby dosáhl konečného životního cíle — návratu domů, zpátky k Bohu. Významné je zde slovo kāmān, které znamená “touhy po smyslovém požitku”. Oddaný žádné kāmān nemá. Je anyābhilāṣitā-śūnya — bez jakýchkoliv tužeb po uspokojení svých smyslů. Jeho jediný cíl je uspokojovat smysly Pána. To je rozdíl mezi karmīm a oddaným.

In the Bhagavad-gītā the Lord says that He awards benedictions to the worshiper according to his desire. The Supreme Personality of Godhead gives all living entities conditioned within this material world full freedom to act in their own way. But to His devotee He says that instead of working in that way, it is better to surrender unto Him, for He will take charge of the devotee. That is the difference between a devotee and a fruitive actor. The fruitive actor enjoys only the fruits of his own activities, but a devotee, being under the guidance of the Supreme Lord, simply advances in devotional service to achieve the ultimate goal of life — to go back home, back to Godhead. The significant word in this verse is kāmān, which means “sense gratificatory desires.” A devotee is devoid of all kāmān. He is anyābhilāṣitā-śūnya: a devotee is always devoid of all desires for sense gratification. His only aim is to satisfy or gratify the senses of the Lord. That is the difference between a karmī and a devotee.