Velký mudrc Maitreya poděkoval Vidurovi a pochválil ho odkazem na slávu jeho rodiny. Pūruovská dynastie byla dynastií oddaných Osobnosti Božství, a byla proto slavná. Jelikož její členové nebyli připoutáni k neosobnímu Brahmanu ani lokalizované Paramātmě, ale přímo k Bhagavānovi, Osobnosti Božství, byli hodni služby Jemu a Jeho čistým oddaným. Jelikož Vidura byl jedním z nich, přirozeně šířil věčně novou slávu Pána do všech stran. Maitreya byl šťastný, že mohl mít tak slavného společníka, jako byl Vidura. Velice si jeho společnosti vážil, protože styk s takovými osobnostmi v člověku probouzí dřímající sklony k oddané službě.

Mudrc Maitreya se chystá vyprávět Śrīmad-Bhāgavatam, který byl sestaven a je předáván učednickou posloupností jako řešení všech problémů lidské společnosti. Pouze tomu, kdo má veliké štěstí, se dostane příležitosti naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu ve společnosti čistých oddaných Pána. Živé bytosti jsou okouzleny hmotnou energií a spoutány mnoha potížemi kvůli troše hmotného štěstí. Věnují se plodonosným činnostem a neznají jejich důsledky. Mylně se ztotožňují s tělem a pošetile lpí na mnoha iluzorních vztazích. Myslí si, že jejich hmotné vlastnictví je věčné. Tato mylná představa o životě je tak silná, že osoba trpí neustále, život za životem, pod vlivem vnější energie Pána. Jakmile se šťastlivý člověk setká s knihou Bhāgavatamem a také s oddaným bhāgavatou, který Bhāgavatam zná, vyprostí se z hmotného zapletení. Proto chce Śrī Maitreya Muni ze soucitu s trpícími lidmi na světě vyprávět celý Śrīmad-Bhāgavatam.

Tento údaj objasňuje tvrzení, že Śrīmad-Bhāgavatam vyslovil přímo Pán. Uvádí se zde, kdy a komu byl Bhāgavatam přednesen. Podobné otázky jako Vidura kladli velcí mudrci v čele se Sanat-kumārou a odpovídal na ně Pán Saṅkarṣaṇa, úplná expanze Nejvyššího Pána Vāsudeva.

Voda Gangy proudí přímo z lotosových nohou Viṣṇua a teče od nejvyšší planety ve vesmíru až po nejnižší. Mudrci sestoupili ze Satyaloky prostřednictvím jejích vod, což je způsob přemístění pomocí jógových mystických sil. Když nějaká řeka teče na vzdálenost tisíců kilometrů, dokonalý yogī se dokáže okamžitě přemístit z jednoho místa na druhé jednoduše tím, že se ponoří do její vody. Ganga je jediná nebeská řeka, která protéká celým vesmírem, a velcí mudrci cestují po vesmíru prostřednictvím jejích posvátných vod. To, že jejich vlasy byly mokré, znamená, že byly zmáčené přímo vodou pramenící z lotosových nohou Viṣṇua (Gangou). Každý, kdo se hlavou dotkne vody z Gangy, se dotýká přímo lotosových nohou Pána a může se osvobodit od všech důsledků svých hříšných činů. Pokud se po vykoupání v Ganze neboli po smytí všech hříchů člověk střeží dalších hříšných činů, je jistě osvobozen. Pokud však znovu začne s hříšnými činnostmi, jeho koupel v Ganze je stejná jako koupel slona, který se sice důkladně umyje v řece, ale není to nic platné, protože na břehu opět obalí své tělo prachem.

Pán je někdy oslovován jako uttamaśloka, což znamená “ten, Jehož oddaní uctívají vybranými slovy”. Z oddaného, který je plně pohroužen v náklonnosti a lásce k oddané službě, vychází záplava takových vybraných slov. Existuje mnoho příkladů, kdy i malý chlapec, který byl velkým oddaným Pána, dokázal oslavovat Pánovy zábavy nejvybranějšími slovy ve znamenitých modlitbách. Bez jemné náklonnosti a lásky se nikdo nedokáže modlit k Pánu vhodným způsobem.

Takto funguje systém parampary. I když se Sanat-kumāra, slavný světec Kumāra, nacházel ve stádiu životní dokonalosti, přesto si vyslechl od Pána Saṅkarṣaṇa poselství Śrīmad-Bhāgavatamu. Když se ho potom dotazoval Sāṅkhyāyana Ṛṣi, přednesl mu stejné poselství, jaké slyšel od Pána Saṅkarṣaṇa. To znamená, že nikdo se nemůže stát kazatelem, dokud nenaslouchá správné autoritě. První dva z devíti druhů oddané služby — naslouchání a opěvování — jsou proto nejdůležitější. Bez pečlivého naslouchání nemůže nikdo kázat poselství védského poznání.

Velký mudrc jménem Pulastya je praotcem všech démonů. Parāśara jednou zahájil oběť, při které měli být všichni démoni upáleni, protože jeden z nich zabil a pozřel jeho otce. K oběti se dostavil velký mudrc Vasiṣṭha Muni a žádal Parāśaru, aby zabíjení ukončil, a ten, kvůli Vasiṣṭhově postavení a úctě, které se těšil mezi mudrci, nemohl jeho žádost odmítnout. Když zastavil oběť, otec démonů Pulastya ocenil jeho bráhmanské chování a požehnal mu, že se v budoucnosti stane velkým přednášejícím védských textů zvaných Purāṇy neboli “doplňky Ved”. Pulastya odměnil Parāśaru za to, že se svojí bráhmanskou schopností odpouštět odpustil i démonům. Parāśara mohl v oběti všechny démony zničit, ale uvažoval: “Démonům je dáno pojídat živé tvory, lidi a zvířata, tak proč bych kvůli tomu neměl uplatnit svoji bráhmanskou schopnost odpouštět?” Jako velký přednášející Purāṇ ze všeho nejdříve přednesl Śrīmad-Bhāgavata Purāṇu, která je mezi nimi nejpřednější. Maitreya Muni si přál vyprávět Bhāgavatam v té podobě, jak jej vyslechl od Parāśary, a Vidura se pro jeho vyslechnutí kvalifikoval svojí věrností a následováním pokynů svých představených. Śrīmad-Bhāgavatam se tedy vyprávěl v učednické posloupnosti od nepaměti, dokonce i před Vyāsadevem. Takzvaní historici považují Purāṇy za pouze několik set let staré, ale ve skutečnosti existují od nepaměti, kam žádné historické výpočty světských lidí a spekulativních filozofů nedosahují.

Pán si věčně užívá transcendentální blaženosti ve Své vnitřní energii, zatímco vnější energie zůstává po dobu zničení vesmíru neprojevená.

Poté, co se tři světy — vyšší, nižší a střední planetární systém — ponořily do vod zpustošení, živé bytosti, které je obývaly, existovaly dále ve svých jemnohmotných tělech vlivem energie zvané kāla. Během zpustošení byla hrubohmotná těla neprojevená, ale jemnohmotná těla zůstala spolu s vodou v hmotném stvoření. Hmotná energie tedy nebyla zcela pohlcena, jak tomu je v případě úplného zničení hmotného světa.

Ve Viṣṇu Purāṇě je kāla-śakti označena jako avidyā. Vliv kāla-śakti se projevuje tím, že živá bytost musí pracovat v hmotném světě pro plody své práce. Ploduchtiví pracovníci jsou v Bhagavad-gītě popsáni jako mūḍhové neboli hlupáci. Tyto hloupé živé bytosti jsou velice nadšené do práce pro nějaký dočasný zisk ve svém trvalém otroctví. Člověk se celý život považuje za velice schopného, když po sobě dokáže zanechat velký majetek pro své děti. Aby tohoto dočasného cíle dosáhl, dopouští se všemožných hříšných činností, aniž by věděl, že tyto činnosti ho natrvalo sváží hmotnými pouty. Kvůli tomuto znečištěnému uvažování a hmotným hříchům měl celkový souhrn všech živých bytostí modrou barvu. Podnět k plodonosným činnostem dává vnější energie Pána, kāla.

Tento lotosový květ tvoří vesmírnou podobu virāṭ neboli gigantickou podobu Pána v hmotném světě. V době zničení splývá s břichem Osobnosti Božství Viṣṇua a v době stvoření se opět projevuje. Způsobuje to Garbhodakaśāyī Viṣṇu, který vstupuje do každého vesmíru. Vesmírná podoba obsahuje souhrn všech plodonosných činností živých bytostí podmíněných hmotnou přírodou a z tohoto lotosového květu přichází na svět první živá bytost — Brahmā, vládce vesmíru. Tato prvorozená živá bytost nemá na rozdíl od všech ostatních žádného hmotného otce, a proto se nazývá svayambhū, “samozrozený”. V době zničení usíná v těle Nārāyaṇa, a když nastává další stvoření, rodí se tímto způsobem. Z tohoto popisu získáváme představu tří prvků: hrubohmotné podoby virāṭ, jemné podoby Hiraṇyagarbhy a hmotné tvůrčí síly, Brahmy.

Pán Brahmā byl zmaten svým stvořením, lotosem a světem, přestože se je snažil pochopit po dobu celého jednoho věku, který v našich slunečních letech nelze ani vyčíslit. Nikdo proto nedokáže poznat tajemství stvoření a vesmírného projevu pouhou mentální spekulací. Člověk má tak omezené schopnosti, že bez pomoci Nejvyššího stěží pochopí záměry Pána co se týče stvoření, udržování a zničení hmotného světa.

Předmět Brahmových úvah ohledně stvoření vesmírného projevu, kterým se věnoval na počátku, je dodnes předmětem zájmu mentálních spekulantů. Nejinteligentnější člověk je ten, který se snaží nalézt příčiny své osobní existence a celého vesmírného stvoření, a tak pátrá po nejvyšší příčině. Uplatní-li ve své snaze odříkání a trpělivost, jeho pokus bude jistě korunován úspěchem.

Živá bytost se svojí vlastní snahou může k Pánovi přiblížit, ale bez Jeho milosti nedosáhne konečného cíle. Pána je možné pochopit jedině oddanou službou, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (18.55): bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ.

K samādhi patří soustředění mysli na nejvyšší příčinu všeho, a to i v případě, že člověk neví, zdali je Její skutečná povaha osobní, neosobní nebo lokalizovaná. Soustředění mysli na Nejvyššího je jedním z druhů oddané služby. Ukončit vlastní snahy na úrovni smyslů a soustředit se na nejvyšší příčinu je známkou odevzdání se, které je zase neklamnou známkou oddané služby. Chce-li živá bytost pochopit konečnou příčinu své existence, musí oddaně sloužit Pánu.

Nejvyššího Pána lze poznat jedině pomocí oddané služby, a nikoliv vlastní snahou v podobě mentální spekulace. Stáří Brahmy se vyjadřuje v divya letech, které se liší od našich slunečních let. Divya roky jsou popsány v Bhagavad-gītě (8.17): sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Jeden den Brahmy se rovná tisícinásobku celkové doby trvání čtyř yug (která je vypočítána na 4 300 000 let). Brahmā tedy meditoval sto let, než mohl pochopit nejvyšší příčinu všech příčin, a potom napsal Brahma-saṁhitu, kterou schválil a uznal Pán Caitanya. Brahmā v ní zpívá: govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Aby člověk mohl Pánovi sloužit nebo Ho znát takového, jaký je, musí čekat na Jeho milost.

Krásné panoráma přírody, které nás přivádí k úžasu, můžeme považovat za převrácený odraz transcendentálního těla Pána. Jakmile je tedy někdo upoután krásou Pána, není už přitahován krásou hmotné přírody, ačkoliv její krásu nesnižuje. V Bhagavad-gītě (2.59) je řečeno, že ten, koho přitahuje param neboli Nejvyšší, už není přitahován ničím nižším.

Délku a šířku Svého transcendentálního těla může změřit jedině Pán Samotný, neboť Nejvyšší Osobnost Božství prostupuje celým vesmírným projevem. Hmotná příroda za svoji krásu vděčí kráse Jeho osobnosti, ale Pán je přesto vždy velkolepě ošacen a ozdoben na důkaz Své transcendentální rozmanitosti, která je velice důležitá pro pokrok v duchovním poznání.

Pán plní přání každého podle jeho touhy. Čistí oddaní usilují o transcendentální službu Pánu, která se od Něho neliší. Pán je tedy jediné, po čem čistí oddaní touží, a oddaná služba je jediným neposkvrněným způsobem, jak získat Jeho přízeň. Śrīla Rūpa Gosvāmī říká ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11), že čistá oddaná služba je jñāna-karmādy-anāvṛtam, nedotčená příměsí spekulativního poznání a plodonosných činností. Taková oddaná služba může čistému oddanému přinést nejvyšší výsledek — přímou společnost Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy. Podle Gopāla-tāpanī Upaniṣady Pán projevil jeden z mnoha tisíců okvětních lístků Svých lotosových nohou. Je řečeno: brāhmaṇo 'sāv anavarataṁ me dhyātaḥ stutaḥ parārdhānte so 'budhyata gopa-veśo me purastāt āvirbabhūva. Po milionech let úsilí Pán Brahmā pochopil transcendentální podobu Pána Śrī Kṛṣṇy oděného jako pasáčka krav a popsal svůj zážitek v Brahma-saṁhitě, ve slavné modlitbě govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi.

Pán je za oddanou službu velice zavázán. Existuje mnoho transcendentalistů, kteří se zabývají různými duchovními činnostmi, ale oddaná služba Pánu je výjimečná. Oddaní za svoji službu od Pána nic nechtějí. Odmítají, i když jim Pán nabízí osvobození, po kterém touží každý. Pán se tak stává svým způsobem dlužníkem Svých oddaných a může se pouze snažit jejich službu oplatit Svým věčně okouzlujícím úsměvem. Usměvavá tvář Pána je pro oddané vždy zdrojem spokojenosti a povzbuzení. A když je Pán vidí, jak ožívají, je ještě spokojenější. Mezi Pánem a Jeho oddanými tak probíhá neustálá transcendentální soutěž v podobě výměn služby a vzájemného uznání.

Významné je zde slovo avyakta-mūlam. Kořeny stromu obvykle nejsou vidět, ale pokud jde o Pána, On je Sám Svým kořenem, protože nestojí na ničem jiném, než na Sobě Samotném. Ve Vedách je řečeno, že Pán je svāśrayāśraya — je Sám Sobě oporou a žádnou jinou oporu nemá. Avyakta tedy označuje Nejvyššího Pána a nikoho jiného.

Chce-li někdo v tomto světě něco stvořit, musí se obrátit na Nejvyššího s prosbou o potřebnou energii. To platí i pro toho, kdo je pod vlivem hmotné kvality vášně. To je cesta k úspěchu v jakékoliv snaze.