Skip to main content

Sloka 7

Text 7

Verš

Texto

sa vai viśva-sṛjāṁ garbho
deva-karmātma-śaktimān
vibabhājātmanātmānam
ekadhā daśadhā tridhā
sa vai viśva-sṛjāṁ garbho
deva-karmātma-śaktimān
vibabhājātmanātmānam
ekadhā daśadhā tridhā

Synonyma

Palabra por palabra

saḥ — to; vai — jistě; viśva-sṛjām — gigantické podoby virāṭ; garbhaḥ — celková energie; deva — životní energie; karma — životní činnost; ātma — vlastní já; śaktimān — plné energií; vibabhāja — rozdělil; ātmanā — Sebou; ātmānam — Sebe; ekadhā — v jednom; daśadhā — v deseti; tridhā — a ve třech.

saḥ — esa; vai — ciertamente; viśva-sṛjām — de la gigantesca forma virāṭ; garbhaḥ — energía total; deva — energía viviente; karma — actividad de la vida; ātma — el yo; śaktimān — lleno de potencias; vibabhāja — dividido; ātmanā — por Sí solo; ātmānam — Él mismo; ekadhā — en la unidad; daśadhā — en diez; tridhā — y en tres.

Překlad

Traducción

Celková energie mahat-tattvy v podobě gigantické virāṭ-rūpy se potom Sama rozdělila na vědomí živých bytostí, životní činnosti a pojetí vlastní totožnosti, které se dále dělí na jedno, deset a tři.

El mahat-tattva, la energía total, en la forma del gigantesco virāṭ-rūpa, Se dividió por Sí solo, convirtiéndose en la conciencia de las entidades vivientes, en la vida de la actividad, y en la identificación del ser, las cuales se subdividen en uno, diez y tres, respectivamente.

Význam

Significado

Vědomí je základní charakteristikou živé bytosti neboli duše. Existence duše se projevuje v podobě vědomí jako jñāna-śakti. Celkové vědomí je vědomí gigantické virāṭ-rūpy a totéž vědomí se částečně projevuje v individuálních živých bytostech. Je činné pomocí životního vzduchu, který se dělí na deset druhů. Životní vzduchy se nazývají prāṇa, apāna, udāna, vyāna a samāna a dále jsou odlišně klasifikovány jako nāga, kūrma, kṛkara, devadatta a dhanañjaya. Vědomí duše je znečištěné hmotnou atmosférou, a duše, která se pod vlivem falešného ega ztotožňuje s tělem, tak projevuje různé činnosti. Tyto různé činnosti jsou popsány v Bhagavad-gītě (2.41) jako bahu-śākhā hy anantāś ca buddhayo 'vyavasāyinām. Podmíněná duše je zmatena, a jelikož jí chybí čisté vědomí, zaplétá se do mnoha různých činností. V čistém vědomí je činnost jediná a vědomí individuální duše se po dosažení úplného souladu sjednotí se svrchovaným vědomím.

La conciencia es el signo de la presencia de la entidad viviente o alma. La existencia del alma se manifiesta en forma de la conciencia, la cual se denomina jñāna-śakti. La conciencia total es la del gigantesco virāṭ-rūpa, y la misma conciencia se exhibe en las personas individuales. La actividad de la conciencia se realiza a través del aire de la vida, que tiene diez divisiones. Los aires de la vida se denominan: prāṇa, apāna, udāna, vyāna y samāna; y también se califican de manera diferente, como: nāga, kūrma, kṛkara, devadatta y dhanañjaya. La conciencia del alma queda contaminada por la atmósfera material, y por ello se exhiben diversas actividades en el ámbito del ego falso de la identificación corporal. Esas diversas actividades se describen en el Bhagavad-gītā (2.41) como bahu-śākhā hy anantāś ca buddhayo ’vyavasāyinām. La falta de conciencia pura confunde al alma condicionada, involucrándola en diversas actividades. En el estado de conciencia pura, la actividad es una. La conciencia del alma individual se vuelve una sola con la conciencia suprema cuando hay una síntesis completa entre las dos.

Monisté tvrdí, že existuje pouze jedno vědomí, zatímco sātvatové neboli oddaní vědí, že i když je vědomí nepochybně jedno, je jedno na základě shody. Pán radil v Bhagavad-gītě (18.66) Arjunovi jakožto individuálnímu vědomí, aby jednal v souladu se svrchovaným vědomím: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Pán doporučuje individuálnímu vědomí sladit se se svrchovaným vědomím, a udržovat si tak svoji původní čistotu. Je pošetilé snažit se zastavit činnosti vědomí, ale je možné je očistit, jsou-li spojeny s Nejvyšším. Individuální vědomí se podle úrovně čistoty dělí na tři kategorie pojetí vlastní totožnosti. Jsou to: ādhyātmika, kdy se duše ztotožňuje s tělem a myslí, ādhibhautika, kdy se ztotožňuje s produkty hmoty, a ādhidaivika, kdy se pokládá za služebníka Pána. Z těchto tří je totožnost ādhidaivika počátkem existence s čistým vědomím, kdy se duše snaží plnit touhy Pána.

El monista cree que solo hay una conciencia, mientras que los sātvatas, los devotos, creen que, aunque hay indudablemente una conciencia, son una sola porque existe acuerdo. A la conciencia individual se le aconseja acoplarse con la conciencia suprema, como lo instruyó el Señor en el Bhagavad-gītā (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. A la conciencia individual (Arjuna) se le aconseja que se acople con la conciencia suprema, y en esa forma mantenga su consciente pureza. Es tonto tratar de detener las actividades de la conciencia, pero pueden purificarse cuando se acoplan con el Supremo. Esta conciencia se divide en tres modalidades de identificación del ser, de acuerdo con su proporción de pureza: ādhyātmika, o identificación del ser con el cuerpo y la mente; ādhibhautika, o identificación del ser con los productos materiales; y ādhidaivika, o identificación del ser como sirviente del Señor. De las tres, la identificación ādhidaivika del ser constituye el comienzo de la pureza de conciencia que se caracteriza por querer cumplir el deseo del Señor.