Sloka 45
Text 45
Verš
Text
parāhṛtāntar-manasaḥ pareśa
atho na paśyanty urugāya nūnaṁ
ye te padanyāsa-vilāsa-lakṣyāḥ
parāhṛtāntar-manasaḥ pareśa
atho na paśyanty urugāya nūnaṁ
ye te padanyāsa-vilāsa-lakṣyāḥ
Synonyma
Synonyms
tān — lotosové nohy Pána; vai — jistě; hi — pro; asat — materialistické; vṛttibhiḥ — těmi, kteří jsou ovlivněni vnější energií; akṣibhiḥ — smysly; ye — ti; parāhṛta — ztrácející se v dálce; antaḥ-manasaḥ — vnitřní mysli; pareśa — ó Nejvyšší; atho — proto; na — nikdy; paśyanti — mohou vidět; urugāya — ó veliký; nūnam — ale; ye — ti, kteří; te — Tvoje; padanyāsa — činnosti; vilāsa — transcendentální požitek; lakṣyāḥ — ti, kteří vidí.
tān — the lotus feet of the Lord; vai — certainly; hi — for; asat — materialistic; vṛttibhiḥ — by those who are influenced by external energy; akṣibhiḥ — by the senses; ye — those; parāhṛta — missing at a distance; antaḥ-manasaḥ — of the internal mind; pareśa — O Supreme; atho — therefore; na — never; paśyanti — can see; urugāya — O great; nūnam — but; ye — those who; te — Your; padanyāsa — activities; vilāsa — transcendental enjoyment; lakṣyāḥ — those who see.
Překlad
Translation
Ó Nejvyšší Pane, urážliví lidé, jejichž vnitřní pohled je příliš zakrytý vnějšími materialistickými činnostmi, nemohou vidět Tvé lotosové nohy, ale vidí je Tvoji čistí oddaní, jejichž jediným cílem je transcendentálně vychutnávat krásu Tvých činností, ó veliký.
O great Supreme Lord, offensive persons whose internal vision has been too affected by external materialistic activities cannot see Your lotus feet, but they are seen by Your pure devotees, whose one and only aim is to transcendentally enjoy Your activities.
Význam
Purport
Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (18.61), Pán pobývá v srdci každého. Přirozeně bychom tedy měli být schopni vidět Pána alespoň uvnitř sebe. To však nedokáží lidé, jejichž vnitřní pohled byl zastřen vnějšími činnostmi. Čistou duši, která se projevuje jako vědomí, může snadno vnímat i obyčejný člověk, protože vědomí je rozprostřené po celém těle. Systém yogy doporučovaný v Bhagavad-gītě předepisuje soustředit mentální činnosti dovnitř, a tak v sobě vidět lotosové nohy Pána. Mnoho takzvaných yogīnů se však o Pána vůbec nezajímá, zajímají se pouze o vědomí, které pokládají za konečnou realizaci. Realizace vědomí je vyložena v Bhagavad-gītě během pouhých několika minut, zatímco takzvaným yogīnům zabere mnoho let, protože urážejí lotosové nohy Pána. Největší urážkou je popírat, že Pán existuje odděleně od individuálních duší, neboli pokládat Pána a individuální duši za jedno a totéž. Impersonalisté překrucují teorii odrazu, a proto mylně považují individuální vědomí za svrchované.
As stated in Bhagavad-gītā (18.61), the Lord is situated in everyone’s heart. It is natural that one should he able to see the Lord at least within himself. But that is not possible for those whose internal vision has been covered by external activities. The pure soul, which is symptomized by consciousness, can be easily perceived even by a common man because consciousness is spread all over the body. The yoga system as recommended in Bhagavad-gītā is to concentrate the mental activities internally and thus see the lotus feet of the Lord within oneself. But there are many so-called yogīs who have no concern with the Lord but are only concerned with consciousness, which they accept as the final realization. Such realization of consciousness is taught by Bhagavad-gītā within only a few minutes, whereas the so-called yogīs take continuous years to realize it because of their offenses at the lotus feet of the Lord. The greatest offense is to deny the existence of the Lord as separate from the individual souls or to accept the Lord and the individual soul as one and the same. The impersonalists misinterpret the theory of reflection, and thus they wrongly accept the individual consciousness as the supreme consciousness.
Teorii odrazu Nejvyššího může bez potíží jasně pochopit každý obyčejný upřímný člověk. Když se nebe odráží na vodě, můžeme tam vidět nebe i hvězdy, ale chápeme, že nebe a hvězdy ve skutečnosti nejsou na stejné úrovni. Hvězdy jsou částí nebe, a proto se nikdy nemohou rovnat celku. Nebe je celek a hvězdy jsou jeho části. Nemohou být jedno a totéž. Transcendentalisté, kteří neuznávají, že svrchované vědomí existuje odděleně od individuálního vědomí, jsou stejně urážliví jako materialisté, kteří popírají samotnou existenci Pána.
The theory of the reflection of the Supreme can be clearly understood without difficulty by any sincere common man. When there is a reflection of the sky on the water, both the sky and the stars are seen within the water, but it is understood that the sky and the stars are not to be accepted on the same level. The stars are parts of the sky, and therefore they cannot be equal to the whole. The sky is the whole, and the stars are parts. They cannot be one and the same. Transcendentalists who do not accept the supreme consciousness as separate from the individual consciousness are as offensive as the materialists who deny even the existence of the Lord.
Takoví urážliví lidé v sobě nemohou vidět lotosové nohy Pána a nejsou schopni vidět ani oddané Pána. Oddaní Pána jsou tak laskaví, že putují po všech místech, aby lidem připomněli vědomí Boha. Ovšem lidé, kteří urážejí Pána, se připravují o možnost přijmout Pánovy oddané, zatímco obyčejný člověk, který Pána neuráží, je přítomností oddaných okamžitě ovlivněn. S tím se pojí zajímavý příběh o lovci a Devarṣim Nāradovi. I když byl lesní lovec velký hříšník, nedopouštěl se záměrných urážek. Přítomnost Nārady ho ihned ovlivnila a rozhodl se pro oddanou službu, pro kterou se vzdal i svého domova. Zato urážlivě se chovající Nalakūvara a Maṇigrīva, kteří žili mezi polobohy, se museli za trest narodit v příštím životě jako stromy, i když milostí oddaného je později osvobodil Samotný Pán. Hříšníci, kteří urážejí Pána, musejí čekat, dokud neobdrží milost oddaných, a teprve potom budou schopni v sobě vidět lotosové nohy Pána. Kvůli svým urážkám a vyhraněnému materialismu však nedokáží vidět ani oddané Pána. Věnují se vnějším činnostem, a zabíjejí tak svůj vnitřní pohled. Pánovi oddaní ovšem neberou urážky bláznů zapletených v hrubohmotných a jemnohmotných tělesných snahách na vědomí, ale dál bez váhání rozdávají všem těmto hříšníkům požehnání oddané služby. Taková je povaha oddaných.
Such offenders cannot actually see the lotus feet of the Lord within themselves, nor are they even able to see the devotees of the Lord. The devotees of the Lord are so kind that they roam to all places to enlighten people in God consciousness. The offenders, however, lose the chance to receive the Lord’s devotees, although the offenseless common man is at once influenced by the devotees’ presence. In this connection there is an interesting story of a hunter and Devarṣi Nārada. A hunter in the forest, although a great sinner, was not an intentional offender. He was at once influenced by the presence of Nārada, and he agreed to take the path of devotion, leaving aside his hearth and home. But the offenders Nalakūvara and Maṇigrīva, even though living amongst the demigods, had to undergo the punishment of becoming trees in their next lives, although by the grace of a devotee they were later delivered by the Lord. Offenders have to wait until they receive the mercy of devotees, and then they can become eligible to see the lotus feet of the Lord within themselves. But due to their offenses and their extreme materialism, they cannot see even the devotees of the Lord. Engaged in external activities, they kill the internal vision. The Lord’s devotees, however, do not mind the offenses of the foolish in their many gross and subtle bodily endeavors. The Lord’s devotees continue to bestow the blessings of devotion upon all such offenders without hesitation. That is the nature of devotees.