Skip to main content

Sloka 18

Text 18

Verš

Text

evaṁ kuṭumba-bharaṇe
vyāpṛtātmājitendriyaḥ
mriyate rudatāṁ svānām
uru-vedanayāsta-dhīḥ
evaṁ kuṭumba-bharaṇe
vyāpṛtātmājitendriyaḥ
mriyate rudatāṁ svānām
uru-vedanayāsta-dhīḥ

Synonyma

Synonyms

evam — takto; kuṭumba-bharaṇe — v udržování rodiny; vyāpṛta — pohroužená; ātmā — jeho mysl; ajita — neovládnuté; indriyaḥ — jeho smysly; mriyate — umírá; rudatām — za nářku; svānām — svých příbuzných; uru — velká; vedanayā — s bolestí; asta — zbaven; dhīḥ — vědomí.

evam — thus; kuṭumba-bharaṇe — in maintaining a family; vyāpṛta — engrossed; ātmā — his mind; ajita — uncontrolled; indriyaḥ — his senses; mriyate — he dies; rudatām — while crying; svānām — his relatives; uru — great; vedanayā — with pain; asta — bereft of; dhīḥ — consciousness.

Překlad

Translation

Muž, který se s neovládnutými smysly zaměstnával udržováním své rodiny, takto umírá ve velkém smutku s pohledem na své plačící příbuzné. Umírá velice žalostně, s velkými bolestmi a v bezvědomí.

Thus the man, who engaged with uncontrolled senses in maintaining a family, dies in great grief, seeing his relatives crying. He dies most pathetically, in great pain and without consciousness.

Význam

Purport

V Bhagavad-gītě je řečeno, že v okamžiku smrti bude člověk pohroužen do myšlenek, které rozvíjel po celý svůj život. Poslední myšlenky toho, kdo neměl jiné plány, než jak řádně zaopatřit členy své rodiny, se budou nutně týkat rodinných starostí. To je v případě obyčejného člověka přirozený sled událostí. Obyčejný člověk nezná cíl své životní cesty — během tohoto krátkého záblesku života je naplno zaměstnán udržováním své rodiny. V posledním stadiu není nikdo spokojený s tím, jak vylepšil rodinnou hospodářskou situaci — každý si myslí, že nezajistil dostatečně dobré podmínky. Kvůli své hluboké rodinné náklonnosti člověk zapomíná na svoji hlavní povinnost: ovládnout smysly a vyvinout duchovní vědomí. Umírající muž někdy svěřuje rodinné záležitosti svému synovi nebo jinému příbuznému se slovy: “Odcházím. Prosím, postarej se o rodinu.” Neví, kam jde, ale přesto si i v okamžiku smrti dělá starosti o to, jak bude zaopatřena jeho rodina. Někdy vidíme, jak umírající člověk žádá lékaře o prodloužení života alespoň o několik let, aby mohl dokončit svůj plán na zabezpečení rodiny, na kterém začal pracovat. To jsou hmotné nemoci podmíněné duše. Zcela zapomíná na své skutečné poslání vyvinout vědomí Kṛṣṇy a neustále velice vážně plánuje, jak se postará o svoji rodinu, přestože střídá jednu rodinu za druhou.

In Bhagavad-gītā it is said that at the time of death one will be absorbed in the thoughts which he cultivated during his lifetime. A person who had no other idea than to properly maintain his family members must have family affairs in his last thoughts. That is the natural sequence for a common man. The common man does not know the destiny of his life; he is simply busy in his flash of life, maintaining his family. At the last stage, no one is satisfied with how he has improved the family economic condition; everyone thinks that he could not provide sufficiently. Because of his deep family affection, he forgets his main duty of controlling the senses and improving his spiritual consciousness. Sometimes a dying man entrusts the family affairs to either his son or some relative, saying, “I am going. Please look after the family.” He does not know where he is going, but even at the time of death he is anxious about how his family will be maintained. Sometimes it is seen that a dying man requests the physician to increase his life at least for a few years so that the family maintenance plan which he has begun can be completed. These are the material diseases of the conditioned soul. He completely forgets his real engagement — to become Kṛṣṇa conscious — and is always serious about planning to maintain his family, although he changes families one after another.