Sloka 5

Text 5

Verš

Text

lokasya mithyābhimater acakṣuṣaś
ciraṁ prasuptasya tamasy anāśraye
śrāntasya karmasv anuviddhayā dhiyā
tvam āvirāsīḥ kila yoga-bhāskaraḥ

Synonyma

Synonyms

lokasya — živých bytostí; mithyā-abhimateḥ — oklamané falešným egem; acakṣuṣaḥ — slepé; ciram — po velice dlouhou dobu; prasuptasya — spící; tamasi — v temnotě; anāśraye — bez útočiště; śrāntasya — unavené; karmasu — k hmotným činnostem; anuviddhayā — připoutané; dhiyā — s inteligencí; tvam — Ty; āvirāsīḥ — zjevil ses; kila — vskutku; yoga — jógového systému; bhāskaraḥ — slunce.

lokasya — of the living entities; mithyā-abhimateḥ — deluded by false ego; acakṣuṣaḥ — blind; ciram — for a very long time; prasuptasya — sleeping; tamasi — in darkness; anāśraye — without shelter; śrāntasya — fatigued; karmasu — to material activities; anuviddhayā — attached; dhiyā — with the intelligence; tvam — You; āvirāsīḥ — have appeared; kila — indeed; yoga — of the yoga system; bhāskaraḥ — the sun.

Překlad

Translation

Můj milý Pane, jsi jako slunce, protože osvětluješ temnotu podmíněného života živých bytostí. Jelikož nejsou jejich oči poznání otevřené, spí věčně v této temnotě bez útočiště v Tobě. Jsou iluzorně vytíženy akcemi a reakcemi svých hmotných činností a zdají se být velice unavené.

My dear Lord, You are just like the sun, for You illuminate the darkness of the conditional life of the living entities. Because their eyes of knowledge are not open, they are sleeping eternally in that darkness without Your shelter, and therefore they are falsely engaged by the actions and reactions of their material activities, and they appear to be very fatigued.

Význam

Purport

Zde vidíme, že Śrīmatī Devahūti, slavná matka Pána Kapiladeva, velice lituje žalostné podmínky obyčejných lidí, kteří spí v temné iluzi, neboť neznají smysl života. Vaiṣṇava neboli oddaný Pána přirozeně cítí, že by je měl probudit. Devahūti tedy žádá svého slavného syna, aby osvítil životy podmíněných duší a umožnil jim ukončit jejich nešťastný podmíněný život. Pána zde označuje výraz yoga-bhāskara, “slunce veškeré yogy”. Devahūti již dříve žádala svého slavného syna, aby popsal bhakti-yogu, a Pán vysvětlil, že bhakti-yoga je nejvyšším stadiem yogy.

It appears that Śrīmatī Devahūti, the glorious mother of Lord Kapiladeva, is very compassionate for the regrettable condition of people in general, who, not knowing the goal of life, are sleeping in the darkness of illusion. It is the general feeling of the Vaiṣṇava, or devotee of the Lord, that he should awaken them. Similarly, Devahūti is requesting her glorious son to illuminate the lives of the conditioned souls so that their most regrettable conditional life may be ended. The Lord is described herein as yoga-bhāskara, the sun of the system of all yoga. Devahūti has already requested her glorious son to describe bhakti-yoga, and the Lord has described bhakti-yoga as the ultimate yoga system.

Bhakti-yoga je světlo podobné slunečnímu svitu, osvobozující podmíněné duše, jejichž všeobecnou situaci popisuje tento verš. Nedokáží vidět, co je v jejich vlastním zájmu. Nevědí, že smyslem života není zvyšovat hmotné potřeby, protože tělo nebude existovat déle než několik let. Živé bytosti jsou věčné a věčné jsou i jejich potřeby. Pokud si člověk dělá starosti pouze o tělo a nezabývá se věčnými životními potřebami, pak je součástí civilizace, jejíž rozvoj přivádí živé bytosti do nejtemnějších oblastí nevědomosti. Spánek v této temné oblasti nikoho neosvěží, ale naopak více a více unaví. Lidé vymýšlejí mnoho způsobů, jak svoji únavu zmírnit, ale nedaří se jim to a zůstávají zmateni. Jedinou cestou ke zmírnění této únavy z boje o existenci je cesta oddané služby, cesta vědomí Kṛṣṇy.

Bhakti-yoga is the sunlike illumination for delivering the conditioned souls, whose general condition is described here. They have no eyes to see their own interests. They do not know that the goal of life is not to increase the material necessities of existence, because the body will not exist more than a few years. The living beings are eternal, and they have their eternal need. If one engages only in caring for the necessities of the body, not caring for the eternal necessities of life, then he is part of a civilization whose advancement puts the living entities in the darkest region of ignorance. Sleeping in that darkest region, one does not get any refreshment, but, rather, gradually becomes fatigued. He invents many processes to adjust this fatigued condition, but he fails and thus remains confused. The only path for mitigating his fatigue in the struggle for existence is the path of devotional service, or the path of Kṛṣṇa consciousness.