Skip to main content

Sloka 30

Text 30

Verš

Texto

yac chrī-niketam alibhiḥ parisevyamānaṁ
bhūtyā svayā kuṭila-kuntala-vṛnda-juṣṭam
mīna-dvayāśrayam adhikṣipad abja-netraṁ
dhyāyen manomayam atandrita ullasad-bhru
yac chrī-niketam alibhiḥ parisevyamānaṁ
bhūtyā svayā kuṭila-kuntala-vṛnda-juṣṭam
mīna-dvayāśrayam adhikṣipad abja-netraṁ
dhyāyen manomayam atandrita ullasad-bhru

Synonyma

Palabra por palabra

yat — Pánův obličej; śrī-niketam — lotos; alibhiḥ — včelami; parisevyamānam — obklopený; bhūtyā — elegancí; svayā — svou; kuṭila — kadeřavé; kuntala — vlasů; vṛnda — spoustou; juṣṭam — ozdobený; mīna — ryb; dvaya — pár; āśrayam — zdržující se; adhikṣipat — zahanbující; abja — lotos; netram — který má oči; dhyāyet — má meditovat o; manaḥ-mayam — tvarovaný v mysli; atandritaḥ — pozorné; ullasat — tančící; bhru — který má obočí.

yat — ese rostro del Señor; śrī-niketam — un loto; alibhiḥ — por abejas; parisevyamānam — rodeado; bhūtyā — por elegancia; svayā — suya; kuṭila — rizado; kuntala — de cabello; vṛnda — por una multitud; juṣṭam — adornado; mīna — de peces; dvaya — un par; āśrayam — morando; adhikṣipat — poniendo en ridículo; abja — un loto; netram — con ojos; dhyāyet — debe meditar en; manaḥ-mayam — formado en la mente; atandritaḥ — atentamente; ullasat — saltarinas; bhru — con cejas.

Překlad

Traducción

Yogī poté medituje o nádherném Pánově obličeji, který zdobí kadeřavé vlasy, lotosu podobné oči a tančící obočí. Lotos, kolem kterého se rojí včely a plave pár ryb, by byl zahanben jeho elegancí.

Seguidamente, el yogī medita en el hermoso rostro del Señor, adornado con rizos de cabello y decorado con ojos como el loto y saltarinas cejas. Su elegancia pondría en ridículo la de un loto rodeado de un enjambre de abejas y la de dos peces nadando juntos.

Význam

Significado

Významná slova v tomto verši jsou dhyāyen manomayam. Manomayam není představa. Impersonalisté si myslí, že si yogī může představit libovolnou podobu, ale zde je řečeno, že yogī musí meditovat o podobě Pána, jak ji znají oddaní. Oddaní si nikdy podobu Pána nepředstavují. Nespokojí se s nějakou představou. Pán má různé věčné podoby; každý oddaný má rád určitou podobu a slouží Pánu tím, že tuto podobu uctívá. Pánovy podoby jsou různými způsoby vylíčeny v písmech. Jak jsme již uvedli, původní podoba Pána může být zastoupena osmi způsoby—její zastoupení je možné vytvořit z hlíny, kamene, dřeva, barev, písku atd., podle toho, co má oddaný k dispozici.

Una afirmación importante de este verso es dhyāyen manomayam. Manomayam no es imaginación. Los impersonalistas creen que el yogī puede imaginarse la forma que quiera, pero, como aquí se afirma, el yogī debe meditar en la forma del Señor de la cual tienen experiencia los devotos. Estos nunca imaginan una forma del Señor. No se satisfacen con algo imaginario. El Señor tiene formas eternas; a cada devoto le gusta una determinada forma, y adorándola se ocupa en el servicio del Señor. En las Escrituras se dan varias descripciones de la forma del Señor. Como ya hemos comentado, la forma original del Señor se puede representar de ocho maneras distintas; puede hacerse con arcilla, piedra, madera, pintura, arena, etc., dependiendo de los recursos del devoto.

Manomayam znamená tvarování podoby Pána v mysli. To je jeden z osmi způsobů tvarování podoby Pána. Není to dílo představivosti. Meditace o skutečné podobě Pána se může projevovat různými způsoby, ale neměli bychom z toho vyvodit, že si musíme nějakou podobu představit. V tomto verši jsou dvě přirovnání: nejprve je Pánův obličej přirovnán k lotosu a potom jsou Jeho černé vlasy přirovnány k roji včel bzučícímu kolem lotosu a Jeho dvě oči ke dvěma rybám, které plavou okolo. Lotosový květ na vodě je velice krásný, když se u něho zdržují bzučící včely a ryby. Pánův obličej je soběstačný a úplný a jeho krása překonává přirozenou krásu lotosu.

Manomayam es una escultura que se hace en la mente de la forma del Señor. Está incluida entre las ocho maneras de esculpir la forma del Señor. No es imaginación. La meditación en la forma verdadera del Señor se puede manifestar de distintas maneras, pero no debemos llegar a la conclusión de que hay que imaginar una forma. En este verso hay dos comparaciones: primero, se compara el rostro del Señor con un loto, y luego Su negro cabello con un enjambre de abejas que zumban alrededor del loto, y Sus dos ojos con dos peces que nadan de un lado a otro. Una flor de loto posada en el agua es muy hermosa cuando está rodeada de peces y abejas que zumban. El rostro del Señor es autosuficiente y completo. Su belleza desafía la belleza natural del loto.