Skip to main content

Sloka 8

Text 8

Verš

Texto

yadṛcchayopalabdhena
santuṣṭo mita-bhuṅ muniḥ
vivikta-śaraṇaḥ śānto
maitraḥ karuṇa ātmavān
yadṛcchayopalabdhena
santuṣṭo mita-bhuṅ muniḥ
vivikta-śaraṇaḥ śānto
maitraḥ karuṇa ātmavān

Synonyma

Palabra por palabra

yadṛcchayā — bez potíží; upalabdhena — s tím, co získá; santuṣṭaḥ — spokojený; mita — málo; bhuk — jíst; muniḥ — rozvážný; vivikta-śaraṇaḥ — žijící v ústraní; śāntaḥ — klidný; maitraḥ — přátelský; karuṇaḥ — soucitný; ātma-vān — vyrovnaný, seberealizovaný.

yadṛcchayā — sin dificultad; upalabdhena — con lo que se obtiene; santuṣṭaḥ — satisfecho; mita — poco; bhuk — comer; muniḥ — reflexivo; vivikta-śaraṇaḥ — viviendo en un lugar apartado; śāntaḥ — pacífico; maitraḥ — amistoso; karuṇaḥ — compasivo; ātma-vān — dueño de sí mismo, autorrealizado.

Překlad

Traducción

Co se týče příjmu, oddaný má být spokojený s tím, co si vydělá bez velkých potíží. Nemá jíst víc, než je nutné. Má žít v ústraní a být vždy rozvážný, klidný, přátelský, soucitný a seberealizovaný.

En cuestión de ingresos, el devoto debe estar satisfecho con lo que gane sin demasiado esfuerzo. No debe comer más de lo necesario. Debe vivir en un lugar apartado, y siempre debe ser reflexivo, pacífico, amistoso, compasivo y autorrealizado.

Význam

Significado

Každý, kdo přijal hmotné tělo, musí mít nějaký příjem, z něhož zabezpečí potřeby těla. Oddaný má pro takový příjem pracovat jen tolik, kolik je nezbytně nutné. Má být se svým příjmem vždy spokojený, a ne se snažit vydělávat víc a víc, jen aby hromadil zbytečné bohatství. Když je člověk, který je podmíněný, bez peněz, pokaždé vidíme, jak těžce pracuje, aby si nějaké vydělal, s cílem panovat hmotné přírodě. Kapiladeva nás poučuje, že bychom neměli těžce usilovat o věci, které mohou přijít samy, bez vedlejšího úsilí. Přesné slovo, použité v této souvislosti, je yadṛcchayā. Znamená, že každá živá bytost má ve svém současném těle předurčené štěstí a neštěstí. To se nazývá “zákon karmy”. Ne každý člověk, který se snaží nahromadit peníze, to dokáže; jinak by měli všichni prakticky stejně. Ve skutečnosti každý vydělává a získává tolik, kolik má dáno svou karmou. Jak je řečeno v Bhāgavatamu, někdy se dostáváme do nebezpečných a nepříjemných situací, aniž bychom chtěli, a stejně tak můžeme žít v blahobytu, aniž bychom o to usilovali. Proto dostáváme radu, abychom tyto věci nechali přicházet tak, jak jsou předurčeny. Svůj drahocenný čas máme věnovat činnostem ve vědomí Kṛṣṇy. Člověk se tedy má spokojit se svou přirozenou situací. Je-li mu dáno žít v méně přepychových podmínkách než někomu jinému, nemá tím být rozrušen. Má se pouze snažit využít svůj drahocenný čas k pokroku ve vědomí Kṛṣṇy. Pokrok ve vědomí Kṛṣṇy nezávisí na hmotném přepychu nebo chudobě; neovlivňují ho podmínky vnucené hmotným životem. I chudý člověk může rozvíjet vědomí Kṛṣṇy stejně účinně, jako velice bohatý člověk. Každý se proto má spokojit s tím postavením, které mu Pán nabízí.

Todo el que ha aceptado un cuerpo material tiene que trabajar o ganarse el sustento para mantener el cuerpo y sus necesidades. El devoto solo debe trabajar para ganar lo absolutamente necesario. Siempre debe estar satisfecho con esos ingresos, y no debe esforzarse por ganar más y más simplemente para acumular cosas innecesarias. En el estado de vida condicionada, una persona que no tiene dinero siempre está trabajando penosamente para ganar algo con objeto de enseñorearse de la naturaleza material. Kapiladeva nos enseña que no debemos hacer grandes esfuerzos por cosas que pueden venir de un modo natural, sin mayores trabajos. La palabra exacta que se emplea a este respecto, yadṛcchayā, significa que la felicidad y la aflicción que la entidad viviente va a experimentar en el cuerpo que ahora posee, le están predestinadas; esto recibe el nombre de «ley del karma». Es imposible que una persona pueda atesorar más dinero por el hecho de esforzarse en ello; si así fuese, prácticamente todos estarían al mismo nivel, en cuestión de riquezas. En realidad, todos obtienen el lucro y las ganancias que tienen predestinados por el karma. Según la conclusión del Bhāgavatam, a veces, sin esforzarnos por ello, nos enfrentamos con condiciones de miseria o de peligro, y de la misma manera, sin el menor esfuerzo, podemos vernos en condiciones prósperas. El consejo que se nos da es que dejemos que estas cosas sucedan tal y como están predestinadas. Nuestro valioso tiempo debemos ocuparlo en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. En otras palabras, debemos sentirnos satisfechos en la situación que nos depare la naturaleza. Si por nuestro destino nos vemos en alguna condición de vida que no es muy próspera en comparación con la posición de otro, no debemos sentirnos mal. Simplemente, debemos tratar de emplear nuestro valioso tiempo en progresar en la senda de conciencia de Kṛṣṇa. Ese progreso no depende de ninguna condición de prosperidad o penuria materiales; está libre de las condiciones que nos impone la vida material. Un hombre muy pobre puede ejecutar actividades de conciencia de Kṛṣṇa con tanta efectividad como un hombre muy rico. Por lo tanto, debemos estar muy satisfechos con la posición que el Señor nos haya ofrecido.

Dalším slovem je zde mita-bhuk. To znamená, že člověk má jíst jen tolik, kolik je nezbytné pro udržení těla a duše pohromadě. Nemá být nenasytný, aby uspokojil svůj jazyk. Pro lidskou spotřebu je vyhrazeno obilí, ovoce, mléko a podobné potraviny. Člověk nemá mít přehnanou touhu uspokojit jazyk a nemá jíst to, co není určeno lidem. Konkrétně oddaný má jíst pouze prasādam — jídlo, které bylo obětováno Osobnosti Božství. Má přijímat zbytky těchto pokrmů. Pánu jsou obětována nevinná jídla, jako je obilí, zelenina, ovoce, květiny a mléčné výrobky. Nikdy se Mu neobětují jídla v kvalitách vášně a nevědomosti. Oddaný nemá být chamtivý. Dále je doporučeno, že oddaný má být muni, rozvážný — má vždy myslet na Kṛṣṇu a na to, jak Nejvyšší Osobnosti Božství lépe sloužit. To má být jeho jediná starost. Stejně jako materialista vždy myslí na to, jak zlepšit své hmotné podmínky, oddaný se má ve svých myšlenkách neustále zabývat zlepšením své situace ve vědomí Kṛṣṇy — má tedy být muni.

Otra palabra de este verso es mita-bhuk; significa que solo hay que comer lo necesario para mantener el cuerpo y el alma unidos. No hay que ser glotón por satisfacer la lengua. Cereales, fruta, leche y alimentos de este tipo son los asignados para consumo del hombre. No hay que estar demasiado deseoso de satisfacer la lengua comiendo lo que no está destinado a la humanidad. Particularmente, el devoto solo debe comer prasāda, alimentos ofrecidos a la Personalidad de Dios. Su posición es aceptar los remanentes de esos alimentos. Se le ofrecen al Señor alimentos inocentes, como cereales, verduras, frutas, flores y productos lácteos, y por lo tanto, no hay la menor posibilidad de ofrecer alimentos que estén bajo la influencia de las modalidades de la pasión y la ignorancia. El devoto no debe ser codicioso. También se recomienda que el devoto sea muni, reflexivo; siempre debe pensar en Kṛṣṇa y en cómo ofrecer un servicio mejor a la Suprema Personalidad de Dios. Esa debe ser su única ansiedad. Tal como un materialista siempre está pensando en cómo mejorar sus condiciones materiales, los pensamientos del devoto deben estar siempre centrados en mejorar su condición consciente de Kṛṣṇa; por lo tanto, debe ser un muni.

Dále se doporučuje, aby oddaný žil v ústraní. Obyčejní lidé se obvykle zajímají o peníze a materialistický rozvoj života, který je pro oddaného zbytečný. Oddaný se má usadit tam, kde se všichni zajímají o oddanou službu. Proto obvykle chodí na posvátná poutní místa, kde žijí oddaní. Je mu doporučeno žít na místě, kde není mnoho obyčejných lidí. Žít v ústraní (vivikta-śaraṇa) je velice důležité. Další bod je śānta, mírumilovnost. Oddaný nemá být vzrušený. Má být spokojený se svým přirozeným příjmem, jíst pouze tolik, kolik potřebuje, aby si zachoval zdraví, žít v ústraní a být vždy klidný. Klid mysli je nezbytný pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy.

Lo siguiente que se recomienda es que el devoto viva en un lugar apartado. Por lo general, al hombre común lo que le interesa es el dinero, el progreso materialista en la vida, cosa que el devoto no necesita. Este debe escoger como residencia un lugar en el que todos estén interesados en el servicio devocional. Por esa razón, generalmente el devoto va a un lugar sagrado de peregrinaje en el que viven devotos. Se le recomienda que viva en un lugar donde no haya gran cantidad de hombres comunes. Vivir en un lugar apartado (vivikta-śaraṇa) es muy importante. Se habla después de śanta, paz. El devoto no debe agitarse. Debe estar satisfecho con sus ingresos naturales, comer solo lo que necesite para mantenerse sano, vivir en un lugar apartado, y estar siempre sereno. En el proceso de conciencia de Kṛṣṇa se necesita paz mental.

Dalším bodem je maitra, přátelskost. Oddaný má být přátelský ke každému, ale důvěrné přátelství má udržovat jedině s oddanými. K ostatním se má chovat oficiálně. Může říci: “Ano, pane. Co říkáte, je v pořádku,” ale nemá se k takovým lidem chovat důvěrně. Má však mít soucit s nevinnými lidmi, kteří nejsou ani ateističtí, ani příliš vyspělí v duchovní realizaci. K nim má být soucitný a co nejvíce je poučovat, jak mohou pokročit ve vědomí Kṛṣṇy. Oddaný má být vždy ātmavān, ve svém duchovním postavení. Nemá zapomínat, že jeho hlavním zájmem je udělat pokrok v duchovním vědomí, vědomí Kṛṣṇy, a nemá se nevědomě ztotožňovat s tělem a myslí. Ātmā znamená tělo nebo mysl, ale v tomto verši slovo ātmavān konkrétně znamená, že oddaný má být seberealizovaný. Má si neustále udržovat čisté vědomí své duchovní totožnosti a nepokládat se za hmotné tělo nebo mysl. Tak bude s jistotou dělat pokroky ve vědomí Kṛṣṇy.

Maitra, amistad: El devoto debe ser amistoso con todos, pero solo deber tener amistad íntima con devotos. Con los demás, debe ser formal. Puede decir: «Caballero, sí, tiene usted toda la razón», pero no tiene intimidad con ellos. Sin embargo, debe ser compasivo con las personas inocentes, que ni son ateas ni muy avanzadas en iluminación espiritual. Debe ser compasivo con ellas y enseñarles en la medida de lo posible a progresar en el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. El devoto siempre debe permanecer ātmavān, situado en su posición espiritual. No debe olvidar que su principal interés es hacer que aumente su conciencia espiritual, su conciencia de Kṛṣṇa, y no debe identificarse con el cuerpo o con la mente, movido por la ignorancia. Ātmā significa «el cuerpo», o «la mente», pero aquí la palabra ātmavān quiere decir en especial que debe ser dueño de sí mismo. El devoto siempre debe mantenerse en el nivel de conciencia pura, entendiendo que es un alma espiritual, y no el cuerpo o la mente materiales. Eso le hará progresar con confianza en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa.