Sloka 13
Text 13
Verš
Text
bhūtendriya-manomayaiḥ
svābhāsair lakṣito ’nena
sad-ābhāsena satya-dṛk
bhūtendriya-manomayaiḥ
svābhāsair lakṣito ’nena
sad-ābhāsena satya-dṛk
Synonyma
Synonyms
Překlad
Translation
Seberealizovaná duše se takto odráží nejprve v trojím egu a potom v těle, smyslech a mysli.
The self-realized soul is thus reflected first in the threefold ego and then in the body, senses and mind.
Význam
Purport
Podmíněná duše si myslí: “Jsem toto tělo,” ale osvobozená duše uvažuje: “Nejsem toto tělo. Jsem duše.” Toto “já jsem” se nazývá ego neboli pojetí vlastní totožnosti. “Jsem toto tělo,” nebo “Vše ve vztahu k tělu je moje,” se nazývá falešné ego, ale pojetí seberealizované živé bytosti, která se považuje za věčného služebníka Nejvyššího Pána, je skutečné ego. První pojetí je zatemněné třemi kvalitami hmotné přírody—dobrem, vášní a nevědomostí — a druhé je na úrovni čistého dobra, zvané śuddha-sattva nebo vāsudeva. Když říkáme, že se vzdáme svého ega, znamená to, že se vzdáme svého falešného ega, ale skutečné ego je vždy přítomno. Když se živá bytost zrcadlí prostřednictvím hmotného znečištění v podobě těla a mysli ve falešném pojetí své totožnosti, je v podmíněném stavu, ale zrcadlí-li se ve své čisté podobě, nazývá se osvobozená. Ztotožňování se se svým hmotným příslušenstvím v podmíněném stavu je třeba očistit a živá bytost musí vidět svoji totožnost ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. V podmíněném stavu člověk přijímá vše jako předmět svého smyslového požitku a v osvobozeném stavu vše přijímá pro službu Nejvyššímu Pánu. Vědomí Kṛṣṇy, oddaná služba, je skutečnou osvobozenou existencí živé bytosti. Jinak přijímání i odmítání na hmotné úrovni, voidismus či impersonalismus jsou pro čistou duši nedokonalé stavy.
The conditioned soul thinks, “I am this body,” but a liberated soul thinks, “I am not this body. I am spirit soul.” This “I am” is called ego, or identification of the self. “I am this body” or “Everything in relationship to the body is mine” is called false ego, but when one is self-realized and thinks that he is an eternal servitor of the Supreme Lord, that identification is real ego. One conception is in the darkness of the threefold qualities of material nature — goodness, passion and ignorance — and the other is in the pure state of goodness, called śuddha-sattva or vāsudeva. When we say that we give up our ego, this means that we give up our false ego, but real ego is always present. When one is reflected through the material contamination of the body and mind in false identification, he is in the conditional state, but when he is reflected in the pure stage he is called liberated. The identification of oneself with one’s material possessions in the conditional stage must be purified, and one must identify himself in relationship with the Supreme Lord. In the conditioned state one accepts everything as an object of sense gratification, and in the liberated state one accepts everything for the service of the Supreme Lord. Kṛṣṇa consciousness, devotional service, is the actual liberated stage of a living entity. Otherwise, both accepting and rejecting on the material platform or in voidness or impersonalism are imperfect conditions for the pure soul.
Porozuměním čisté duši, zvané satya-dṛk, může člověk vidět vše jako odraz Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvedeme konkrétní příklad. Když podmíněná duše vidí nádhernou růži, myslí si, že tato krásná vonící květina je určena pro její smyslový požitek. To je jeden druh pohledu. Osvobozená duše však vidí tutéž květinu jako odraz Nejvyššího Pána. Myslí si: “Tato nádherná květina vznikla působením vyšší energie Nejvyššího Pána. Patří tedy Pánu a má Mu sloužit.” To jsou dva různé pohledy. Podmíněná duše vidí květinu z hlediska svého požitku a oddaný ji vidí jako předmět, který se má použít ve službě Pánu. Stejně tak můžeme vidět odraz Nejvyššího Pána i ve svých smyslech, mysli a těle — ve všem. S tímto správným pohledem můžeme zaměstnat vše ve službě Pánu. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je řečeno, že ten, kdo zaměstnává vše — svou životní energii, bohatství, inteligenci a slova — ve službě Pánu, nebo ten, kdo si to vše přeje zaměstnat ve službě Pánu, je bez ohledu na své postavení pokládán za osvobozenou duši (satya-dṛk). Takový člověk má správné pochopení.
By the understanding of the pure soul, called satya-dṛk, one can see everything as a reflection of the Supreme Personality of Godhead. A concrete example can be given in this connection. A conditioned soul sees a very beautiful rose, and he thinks that the nice aromatic flower should be used for his own sense gratification. This is one kind of vision. A liberated soul, however, sees the same flower as a reflection of the Supreme Lord. He thinks, “This beautiful flower is made possible by the superior energy of the Supreme Lord; therefore it belongs to the Supreme Lord and should be utilized in His service.” These are two kinds of vision. The conditioned soul sees the flower for his own enjoyment, and the devotee sees the flower as an object to be used in the service of the Lord. In the same way, one can see the reflection of the Supreme Lord in one’s own senses, mind and body — in everything. With that correct vision, one can engage everything in the service of the Lord. It is stated in the Bhakti-rasāmṛta-sindhu that one who has engaged everything — his vital energy, his wealth, his intelligence and his words — in the service of the Lord, or who desires to engage all these in the service of the Lord, no matter how he is situated, is to be considered a liberated soul, or satya-dṛk. Such a man has understood things as they are.