Sloka 8

Text 8

Verš

Text

kārya-kāraṇa-kartṛtve
kāraṇaṁ prakṛtiṁ viduḥ
bhoktṛtve sukha-duḥkhānāṁ
puruṣaṁ prakṛteḥ param

Synonyma

Synonyms

kārya — tělo; kāraṇa — smysly; kartṛtve — co se týče polobohů; kāraṇam — příčina; prakṛtim — hmotná příroda; viduḥ — učení chápou; bhoktṛtve — co se týče vnímání; sukha — štěstí; duḥkhānām — a neštěstí; puruṣam — duše; prakṛteḥ — hmotné přírodě; param — transcendentální.

kārya — the body; kāraṇa — the senses; kartṛtve — regarding the demigods; kāraṇam — the cause; prakṛtim — material nature; viduḥ — the learned understand; bhoktṛtve — regarding the perception; sukha — of happiness; duḥkhānām — and of distress; puruṣam — the spirit soul; prakṛteḥ — to material nature; param — transcendental.

Překlad

Translation

Příčinou hmotného těla a smyslů podmíněné duše a vládnoucích božstev smyslů, polobohů, je hmotná příroda. Tak to chápou učení lidé. Pocity štěstí a neštěstí si způsobuje samotná duše, která je jinak svou povahou transcendentální.

The cause of the conditioned soul’s material body and senses, and the senses’ presiding deities, the demigods, is the material nature. This is understood by learned men. The feelings of happiness and distress of the soul, who is transcendental by nature, are caused by the spirit soul himself.

Význam

Purport

V Bhagavad-gītě je řečeno, že když Pán sestupuje do tohoto hmotného světa, přichází jako osoba prostřednictvím Své vlastní energie, ātma-māyi. Žádná vyšší energie ho nenutí. Přichází z vlastního rozhodnutí a to je možné nazvat Jeho zábavou, līlou. Zde je však jasně řečeno, že podmíněná duše je k tomu, aby přijala určitý druh těla a smyslů, nucena třemi kvalitami hmotné přírody. Toto tělo nezískává na základě své vlastní volby. Podmíněná duše nemá na vybranou — musí přijmout určitý druh těla podle své karmy. Co se však týče tělesných reakcí, které cítí ve štěstí a v neštěstí, jejich příčinou je ona samotná. Jestliže si to duše přeje, může změnit svůj podmíněný život, který je plný dualit, tím, že se rozhodne sloužit Kṛṣṇovi. Živá bytost je příčinou svého utrpení, ale může být také příčinou svého věčného štěstí. Chce-li se zaměstnat ve vědomí Kṛṣṇy, dostane vhodné tělo od vnitřní, duchovní energie Pána, a chce-li uspokojovat své smysly, dostane hmotné tělo. Má tedy svobodnou volbu mezi duchovním a hmotným tělem, ale jakmile jednou nějaké tělo přijme, musí si vychutnat nebo vytrpět důsledky. Māyāvādský filozof tvrdí, že když živá bytost přijme tělo prasete, je to její zábava. S touto teorií však nemůžeme souhlasit, protože slovo “zábava” se vztahuje na dobrovolné přijetí něčeho za účelem požitku. Tato interpretace je tedy velice klamná. Je-li něco vynucené utrpení, není to zábava. Zábavy Pána a přijímání karmických reakcí živé bytosti nejsou na stejné úrovni.

In Bhagavad-gītā it is said that when the Lord descends to this material world, He comes as a person by His own energy, ātma-māyā. He is not forced by any superior energy. He comes by His own will, and this can be called His pastime, or līlā. But here it is clearly stated that the conditioned soul is forced to take a certain type of body and senses under the three modes of material nature. That body is not received according to his own choice. In other words, a conditioned soul has no free choice; he has to accept a certain type of body according to his karma. But when there are bodily reactions as felt in happiness and distress, it is to be understood that the cause is the spirit soul himself. If he so desires, the spirit soul can change this conditional life of dualities by choosing to serve Kṛṣṇa. The living entity is the cause of his own suffering, but he can also be the cause of his eternal happiness. When he wants to engage in Kṛṣṇa consciousness, a suitable body is offered to him by the internal potency, the spiritual energy of the Lord, and when he wants to satisfy his senses, a material body is offered. Thus it is his free choice to accept a spiritual body or a material body, but once the body is accepted he has to enjoy or suffer the consequences. The Māyāvādī philosopher’s presentation is that the living entity enjoys his pastimes by accepting the body of a hog. This theory is not acceptable, however, because the word “pastime” implies voluntary acceptance for enjoyment. Therefore this interpretation is most misleading. When there is enforced acceptance for suffering, it is not a pastime. The Lord’s pastimes and the conditioned living entity’s acceptance of karmic reaction are not on the same level.