Sloka 6

Text 6

Verš

Text

evaṁ parābhidhyānena
kartṛtvaṁ prakṛteḥ pumān
karmasu kriyamāṇeṣu
guṇair ātmani manyate

Synonyma

Synonyms

evam — takto; para — jiným; abhidhyānena — ztotožňováním se; kartṛtvam — vykonávání činností; prakṛteḥ — hmotné přírody; pumān — živá bytost; karmasu kriyamāṇeṣu — během činností; guṇaiḥ — třemi kvalitami; ātmani — sobě; manyate — přisuzuje.

evam — in this way; para — other; abhidhyānena — by identification; kartṛtvam — the performance of activities; prakṛteḥ — of the material nature; pumān — the living entity; karmasu kriyamāṇeṣu — while the activities are being performed; guṇaiḥ — by the three modes; ātmani — to himself; manyate — he considers.

Překlad

Translation

Kvůli svému zapomnění pokládá transcendentální živá bytost vliv hmotné energie za své pole činností a na tento popud mylně přisuzuje činnosti sobě.

Because of his forgetfulness, the transcendental living entity accepts the influence of material energy as his field of activities, and thus actuated, he wrongly applies the activities to himself.

Význam

Purport

Zapomnětlivou živou bytost můžeme přirovnat k člověku, jenž dostal nějakou nemoc a zbláznil se, nebo k člověku posedlému duchy, který nemá vládu nad svým jednáním, a přesto si myslí, že mu vládne. Podmíněná duše je pod vlivem hmotné přírody pohroužena do hmotného vědomí. S tímto vědomím si myslí, že ona sama je původcem všeho, co je vykonáno pod vlivem hmotné energie. Duše v čistém stavu si má být vědoma Kṛṣṇy. Nejedná-li s vědomím Kṛṣṇy, nutně jedná s hmotným vědomím. Vědomí nelze odstranit, protože vědomí je příznakem živé bytosti. Hmotné vědomí je pouze nutné očistit. Živá bytost získá osvobození, když přijme Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, za svého pána a když změní kvalitu svého vědomí z hmotného vědomí na vědomí Kṛṣṇy.

The forgetful living entity can be compared to a man who is under the influence of disease and has become mad or to a man haunted by ghosts, who acts without control and yet thinks himself to be in control. Under the influence of material nature, the conditioned soul becomes absorbed in material consciousness. In this consciousness, whatever is done under the influence of the material energy is accepted by the conditioned soul as self-actuated. Actually, the soul in his pure state of existence should be in Kṛṣṇa consciousness. When a person is not acting in Kṛṣṇa consciousness, he is understood to be acting in material consciousness. Consciousness cannot be killed, for the symptom of the living entity is consciousness. The material consciousness simply has to be purified. One becomes liberated by accepting Kṛṣṇa, or the Supreme Lord, as master and by changing the mode of consciousness from material consciousness to Kṛṣṇa consciousness.