Sloka 39-40

Texts 39-40

Verš

Text

imaṁ lokaṁ tathaivāmum
ātmānam ubhayāyinam
ātmānam anu ye ceha
ye rāyaḥ paśavo gṛhāḥ

visṛjya sarvān anyāṁś ca
mām evaṁ viśvato-mukham
bhajanty ananyayā bhaktyā
tān mṛtyor atipāraye

Synonyma

Synonyms

imam — tento; lokam — svět; tathā — úměrně; eva — jistě; amum — onen svět; ātmānam — jemnohmotné tělo; ubhaya — v obou; ayinam — cestující; ātmānam — tělo; anu — ve vztahu k; ye — ti, kteří; ca — také; iha — v tomto světě; ye — to, co; rāyaḥ — bohatství; paśavaḥ — dobytek; gṛhāḥ — domy; visṛjya — vzdali se; sarvān — všeho; anyān — jiného; ca — a; mām — Mě; evam — takto; viśvataḥ-mukham — všeprostupujícího Pána vesmíru; bhajanti — uctívají; ananyayā — neochvějnou; bhaktyā — oddanou službou; tān — je; mṛtyoḥ — smrti; atipāraye — převedu na druhou stranu.

imam — this; lokam — world; tathā — accordingly; eva — certainly; amum — that world; ātmānam — the subtle body; ubhaya — in both; ayinam — traveling; ātmānam — the body; anu — in relationship with; ye — those who; ca — also; iha — in this world; ye — that which; rāyaḥ — wealth; paśavaḥ — cattle; gṛhāḥ — houses; visṛjya — having given up; sarvān — all; anyān — other; ca — and; mām — Me; evam — thus; viśvataḥ-mukham — the all-pervading Lord of the universe; bhajanti — they worship; ananyayā — unflinching; bhaktyā — by devotional service; tān — them; mṛtyoḥ — of death; atipāraye — I take to the other side.

Překlad

Translation

Tak se oddaný, který neochvějnou oddanou službou uctívá Mě, všeprostupujícího Pána vesmíru, vzdává všeho úsilí o přemístění na nebeské planety nebo o štěstí v tomto světě, jež pochází z bohatství, dětí, dobytka, domova nebo čehokoliv, co se týká těla. Sám ho převedu na druhou stranu zrození a smrti.

Thus the devotee who worships Me, the all-pervading Lord of the universe, in unflinching devotional service, gives up all aspirations to be promoted to heavenly planets or to become happy in this world with wealth, children, cattle, home or anything in relationship with the body. I take him to the other side of birth and death.

Význam

Purport

Neochvějná oddaná služba, kterou popisují tyto dva verše, znamená zaměstnat se v plném vědomí Kṛṣṇy neboli oddané službě a přijímat Nejvyššího Pána jako všechno na světě. Jelikož Nejvyšší Pán obsahuje vše, ten, kdo Ho uctívá s neochvějnou vírou, automaticky získá všechna další bohatství a splní všechny ostatní povinnosti. Pán zde slibuje, že Svého oddaného převede na druhou stranu zrození a smrti. Pán Caitanya proto doporučil tomu, kdo chce překonat zrození a smrt, aby nevlastnil žádný hmotný majetek. To znamená, že člověk by se neměl snažit být šťastný v tomto světě nebo dosáhnout nebeského světa a nemá usilovat o hmotné bohatství, děti, domy či dobytek.

Unflinching devotional service, as described in these two verses, means engaging oneself in full Kṛṣṇa consciousness, or devotional service, accepting the Supreme Lord as all in all. Since the Supreme Lord is all-inclusive, if anyone worships Him with unflinching faith, he has automatically achieved all other opulences and performed all other duties. The Lord promises herein that He takes His devotee to the other side of birth and death. Lord Caitanya therefore recommended that one who aspires to go beyond birth and death should have no material possessions. This means that one should not try to be happy in this world or to be promoted to the heavenly world, nor should he try for material wealth, children, houses or cattle.

Zde je vysvětleno, jak čistý oddaný nepostřehnutelně získává osvobození a jaké jsou toho příznaky. Pro podmíněnou duši existují dva stavy bytí. Jedním stavem je tento současný život a druhým je naše příprava na budoucí život. Jsem-li v kvalitě dobra, mohu se připravovat na přemístění na vyšší planety, jsem-li v kvalitě vášně, zůstanu zde, ve společnosti hýřící činností, a jsem-li v kvalitě nevědomosti, mohu sestoupit do zvířecího života nebo na nižší úroveň lidského života. Zájem oddaného se však nesoustředí ani na tento, ani na příští život, protože ani v jednom si nepřeje zlepšení své hmotné situace a dosažení vysoké či nízké úrovně. Modlí se k Pánovi: “Můj milý Pane, ať už se narodím kdekoliv, třeba jako mravenec, prosím, ať je to v domě oddaného.” Čistý oddaný se k Pánu nemodlí o osvobození z tohoto hmotného otroctví. Nikdy si nemyslí, že si osvobození zaslouží. Když uváží svůj minulý život a své hanebné činnosti, myslí si, že si zaslouží být poslán do nejnižších oblastí pekla. Jestliže se v tomto životě snažím stát oddaným, neznamená to, že jsem byl ve svých mnoha minulých životech na sto procent zbožný. To není možné. Oddaný si je tedy neustále vědom svého skutečného postavení. Jedině díky tomu, že se plně odevzdá Pánu, je Pánovou milostí zmírněno jeho utrpení. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě: “Odevzdej se Mně a Já tě ochráním od všech hříšných reakcí.” To je Pánova milost. Ale to neznamená, že ten, kdo se odevzdal lotosovým nohám Pána, v minulém životě nepáchal žádné špatnosti. Oddaný se vždy modlí: “Ať se za své minulé špatné činy rodím znovu a znovu, ale mé jediné přání je, abych nezapomněl na Tvoji službu.” Oddaný má takovou mentální sílu. Modlí se k Pánu: “Ať se rodím znovu a znovu, ale dej mi narodit se v domě Tvého čistého oddaného, abych mohl opět udělat nějaký pokrok.”

How liberation is imperceptibly achieved by a pure devotee and what the symptoms are have been explained. For the conditioned soul there are two statuses of living. One status is in this present life, and the other is our preparation for the next life. If I am in the mode of goodness then I may be preparing for promotion to the higher planets, if I am in the mode of passion then I shall remain here in a society where activity is very prominent, and if I am in the mode of ignorance I may be degraded to animal life or a lower grade of human life. But for a devotee there is no concern for this life or the next life because in any life he does not desire elevation in material prosperity or a high-grade or low-grade life. He prays to the Lord, “My dear Lord, it does not matter where I am born, but let me be born, even as an ant, in the house of a devotee.” A pure devotee does not pray to the Lord for liberation from this material bondage. Actually, the pure devotee never thinks that he is fit for liberation. Considering his past life and his mischievous activities, he thinks that he is fit to be sent to the lowest region of hell. If in this life I am trying to become a devotee, this does not mean that in my many past lives I was one-hundred-percent pious. That is not possible. A devotee is therefore always conscious of his real position. Only by his full surrender to the Lord, by the Lord’s grace, are his sufferings made shorter. As stated in Bhagavad-gītā, “Surrender unto Me, and I will give you protection from all kinds of sinful reaction.” That is His mercy. But this does not mean that one who has surrendered to the lotus feet of the Lord has committed no misdeeds in his past life. A devotee always prays, “For my misdeeds, may I be born again and again, but my only prayer is that I may not forget Your service.” The devotee has that much mental strength, and he prays to the Lord: “May I be born again and again, but let me be born in the home of Your pure devotee so that I may again get a chance to develop myself.”

Čistý oddaný neusiluje o lepší postavení v příštím životě. Této naděje se již vzdal. Ať se člověk narodí v jakémkoliv životním stavu, jako hospodář nebo i jako zvíře, musí mít nějaké děti, nějaké prostředky a nějaké vlastnictví, ale oddaný o nic takového neusiluje. Je spokojený s tím, co získá milostí Boha. Nijak nelpí na zlepšení svého společenského postavení nebo na lepším vzdělání svých dětí. Není nedbalý — má smysl pro povinnost—ale neztrácí příliš mnoho času zlepšováním svého dočasného rodinného nebo společenského života. Plně se zaměstnává ve službě Pánu a na zbývající záležitosti vyhrazuje tolik času, kolik je nezbytně nutné (yathārham upayuñjataḥ). Takový čistý oddaný netouží poznat, co se stane v příštím nebo v tomto životě; nezajímá se dokonce ani o rodinu, děti nebo společnost. Plně se věnuje službě Pánu ve vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě je řečeno, že aniž by o tom oddaný věděl, Pán zařizuje, aby byl okamžitě po opuštění těla přemístěn do Jeho transcendentálního sídla. Pak již nevstoupí do lůna další matky. Obyčejná živá bytost se po smrti dostává do lůna další matky, aby přijala nové tělo podle své karmy neboli činností. Oddaný se však okamžitě přemístí do společnosti Pána v duchovním světě. To je Pánova zvláštní milost. Jak je to možné, bude vysvětleno v následujících verších. Pán je všemocný, a proto může učinit cokoliv. Může prominout všechny hříšné reakce a přemístit živou bytost okamžitě na Vaikuṇṭhaloku. Taková je nepochopitelná moc Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který je příznivě nakloněn čistým oddaným.

A pure devotee is not anxious to elevate himself in his next birth. He has already given up that sort of hope. In any life in which one is born, as a householder, or even as an animal, one must have some children, some resources or some possessions, but a devotee is not anxious to possess anything. He is satisfied with whatever is obtainable by God’s grace. He is not at all attached to improving his social status or improving the status of education of his children. He is not neglectful — he is dutiful — but he does not spend too much time on the upliftment of temporary household or social life. He fully engages in the service of the Lord, and for other affairs he simply spares as much time as absolutely necessary (yathārham upayuñjataḥ). Such a pure devotee does not care for what is going to happen in the next life or in this life; he does not care even for family, children or society. He fully engages in the service of the Lord in Kṛṣṇa consciousness. It is stated in Bhagavad-gītā that without the knowledge of the devotee the Lord arranges for him to be immediately transferred to the Lord’s transcendental abode just after he leaves his body. After quitting his body he does not go into the womb of another mother. The ordinary common living entity, after death, is transferred to the womb of another mother, according to his karma, or activities, to take another type of body. But as far as the devotee is concerned, he is at once transferred to the spiritual world in the association of the Lord. That is the Lord’s special mercy. How it is possible is explained in the following verses. Because He is all-powerful, the Lord can do anything and everything. He can excuse all sinful reactions. He can immediately transfer a person to Vaikuṇṭhaloka. That is the inconceivable power of the Supreme Personality of Godhead, who is favorably disposed to the pure devotees.