Skip to main content

Sloka 38

Text 38

Verš

Texto

na karhicin mat-parāḥ śānta-rūpe
naṅkṣyanti no me ’nimiṣo leḍhi hetiḥ
yeṣām ahaṁ priya ātmā sutaś ca
sakhā guruḥ suhṛdo daivam iṣṭam
na karhicin mat-parāḥ śānta-rūpe
naṅkṣyanti no me ’nimiṣo leḍhi hetiḥ
yeṣām ahaṁ priya ātmā sutaś ca
sakhā guruḥ suhṛdo daivam iṣṭam

Synonyma

Palabra por palabra

na — ne; karhicit — kdy; mat-parāḥ — Mí oddaní; śānta-rūpe — ó matko; naṅkṣyanti — ztratí; no — ne; me — Můj; animiṣaḥ — čas; leḍhi — zničí; hetiḥ — zbraň; yeṣām — pro něž; aham — Já; priyaḥ — drahý; ātmā — duše; sutaḥ — syn; ca — a; sakhā — přítel; guruḥ — učitel; suhṛdaḥ — příznivec; daivam — Božstvo; iṣṭam — zvolený.

na — no; karhicit — jamás; mat-parāḥ — Mis devotos; śānta-rūpe — ¡oh, madre!; naṅkṣyanti — perderán; no — no; me — Mi; animiṣaḥ — tiempo; leḍhi — destruye; hetiḥ — arma; yeṣām — de quienes; aham — Yo; priyaḥ — querido; ātmā — ser; sutaḥ — hijo; ca — y; sakhā — amigo; guruḥ — preceptor; suhṛdaḥ — benefactor; daivam — Deidad; iṣṭam — seleccionado.

Překlad

Traducción

Pán pokračoval: Má drahá matko, oddaní, kteří získají toto transcendentální bohatství, o ně nikdy nepřijdou — žádné zbraně ani vliv času ho nemohou zničit. Jelikož Mě oddaní přijímají jako svého přítele, příbuzného, syna, učitele, příznivce a Nejvyšší Božstvo, nemohou být nikdy připraveni o své vlastnictví.

El Señor continuó: Mi querida madre, esas opulencias trascendentales que los devotos reciben nunca se pierden; ni las armas ni el paso del tiempo las pueden destruir. Puesto que Me han aceptado como amigo, pariente, hijo, preceptor, benefactor y Deidad Suprema, en ningún momento pueden verse privados de sus posesiones.

Význam

Significado

V Bhagavad-gītě je řečeno, že živá bytost může zbožnými činnostmi dosáhnout vyšších planetárních systémů až po Brahmaloku, ale jakmile výsledky svých zbožných činností vyčerpá, musí se vrátit zpět na tuto Zemi a začít nový plodonosný život. Proto i když dosáhne vyššího planetárního systému, kde má větší požitek a dlouhý život, stále to není trvalá situace. Ale majetek oddaných — oddaná služba a následné vaikuṇṭhské bohatství ještě na této planetě — není nikdy zničen. V tomto verši Kapiladeva oslovuje Svoji matku slovem śānta-rūpā. Naznačuje jím, že bohatství oddaných je stálé, neboť žijí věčně ve vaikuṇṭhské atmosféře, která se nazývá śānta-rūpa, protože je v kvalitě čistého dobra, jež není narušované kvalitami vášně a nevědomosti. Jakmile se živá bytost ustálí v oddané službě Pánu, její postavení transcendentálního služebníka je neochvějné a blaženosti a služby donekonečna přibývá. Na oddané zaměstnané ve vědomí Kṛṣṇy, ve vaikuṇṭhské atmosféře, nepůsobí vliv času. V hmotném světě vliv času ničí vše, ale ve vaikuṇṭhské atmosféře nepůsobí čas ani polobozi, protože na vaikuṇṭhských planetách žádní nejsou. Zde řídí naše činnosti různí polobozi — ovládají i pohyb naší ruky nebo nohy. Ve vaikuṇṭhské atmosféře však vliv polobohů ani času nepůsobí, a proto tam nic nepodléhá zničení. Kde je přítomný prvek času, tam jistě dochází ke zničení, ale kde není prvek času — minulost, přítomnost a budoucnost — tam je všechno věčné. Proto se v tomto verši objevují slova na naṅkṣyanti, která vyjadřují, že transcendentální bohatství nebude nikdy zničeno.

En el Bhagavad-gītā se afirma que las actividades piadosas pueden elevarnos hasta los sistemas planetarios superiores, incluso hasta Brahmaloka, pero cuando se terminan los efectos de esas actividades piadosas, regresamos otra vez a esta Tierra para comenzar una nueva vida con nuevas actividades. De manera que nuestra situación en los planetas superiores, adonde ascendemos para gozar de una larga vida, tampoco es permanente. Pero lo que los devotos obtienen, el servicio devocional y la consiguiente opulencia de Vaikuṇṭha incluso en este planeta, nunca se pierde. En este verso Kapiladeva Se dirige a Su madre como śānta-rūpa, lo cual indica que las opulencias de los devotos son permanentes, porque están fijos eternamente en la atmósfera de Vaikuṇṭha, que recibe el nombre de śānta-rūpa, pues está bajo la influencia de la modalidad de la bondad pura, libre de las perturbaciones de las modalidades de la pasión y la ignorancia. La posición de servicio trascendental de quien está fijo en el servicio devocional del Señor no puede ser destruida, y su placer y su servicio aumentan ilimitadamente. Los devotos ocupados en el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa en la atmósfera de Vaikuṇṭha están fuera de la influencia del tiempo. En el mundo material, la influencia del tiempo lo destruye todo, pero en la atmósfera de Vaikuṇṭha el tiempo y los semidioses no ejercen la menor influencia, pues en los planetas Vaikuṇṭhas no hay semidioses. Aquí nuestras acciones están controladas por los semidioses; incluso el movimiento de las piernas o las manos está controlado por los semidioses. Pero en la atmósfera de Vaikuṇṭha, los semidioses y el tiempo no ejercen su influencia; por lo tanto, ahí no existe la destrucción. La presencia del elemento tiempo —pasado, presente y futuro— garantiza la destrucción, pero en su ausencia, todo es eterno. Por eso en este verso aparecen las palabras na naṅkṣyanti, que indican que las opulencias trascendentales nunca serán destruidas.

Je zde uveden i důvod, proč nehrozí toto zničení. Oddaní přijímají Nejvyššího Pána jako nejdražší osobnost a mají s Ním různé vzájemné vztahy. Přijímají Nejvyšší Osobnost Božství jako nejdražšího přítele, nejdražšího příbuzného, nejdražšího syna, nejdražšího učitele, nejdražšího příznivce nebo nejdražší Božstvo. Pán je věčný, a proto každý vztah, ve kterém Ho přijímáme, je také věčný. Je zde jasně potvrzeno, že vztahy nemohou být zničeny, a proto není nikdy zničeno bohatství těchto vztahů. Každá živá bytost má sklony někoho milovat. Často vidíme, že když lidé nemají nikoho, koho by mohli milovat, zaměří svoji lásku k domácím zvířatům; kočkám a psům. To znamená, že všechny živé bytosti chtějí někde uplatnit svůj věčný sklon milovat. Z tohoto verše se můžeme poučit, že můžeme milovat Nejvyšší Osobnost Božství jako nejdražší cíl své lásky — jako přítele, syna, učitele nebo příznivce — tato láska nikdy neskončí a nikdy nebudeme podvedeni. Budeme věčně vychutnávat různé aspekty vztahu s Nejvyšším Pánem. Zvláštním bodem v tomto verši je přijetí Nejvyššího Pána jako nejvyššího učitele. Nejvyšší Pán Osobně přednesl Bhagavad-gītu a Arjuna přijal Kṛṣṇu jako gurua, duchovního mistra. Také my bychom měli přijmout Kṛṣṇu za jediného nejvyššího duchovního mistra.

La razón por la cual no existe destrucción también se presenta aquí. Para los devotos, el Señor Supremo es el ser más querido, e intercambian con Él diversas relaciones. Ellos tienen a la Suprema Personalidad de Dios como el más querido amigo, pariente, hijo, preceptor, bienqueriente o Deidad. El Señor es eterno; por lo tanto, cualquier relación que tengamos con Él es también eterna. Aquí se confirma claramente que esas relaciones no se pueden destruir, y por lo tanto, las opulencias de esas relaciones tampoco se destruyen. Toda entidad viviente tiene la propensión a amar. Vemos que si alguien no tiene a nadie a quien amar, por lo general dirige su amor a un animal, como un gato o un perro. La eterna propensión a amar de todas las entidades vivientes siempre busca un objeto de amor. En este verso aprendemos que podemos amar a la Suprema Personalidad de Dios como lo más preciado, ya sea como amigo, hijo, preceptor o bienqueriente, y en ese amor no habrá engaño ni fin. Disfrutaremos eternamente de los diversos aspectos de la relación con el Señor Supremo. Un detalle especial en este verso es que se acepta al Señor Supremo como el preceptor supremo. El Bhagavad-gītā fue hablado directamente por el Señor Supremo, y Arjuna aceptó a Kṛṣṇa como suguru, su maestro espiritual. De la misma manera, nosotros debemos aceptar solo a Kṛṣṇa como maestro espiritual supremo.

Kṛṣṇa samozřejmě znamená Kṛṣṇa a Jeho důvěrní oddaní — Kṛṣṇa není sám. Když mluvíme o Kṛṣṇovi, “Kṛṣṇa” znamená Kṛṣṇa ve Svém jménu, ve Své podobě, ve Svých vlastnostech, ve Svém sídle a ve Svých společnících. Kṛṣṇa není nikdy sám, protože oddaní Kṛṣṇy nejsou impersonalisté. Například krále vždy doprovází jeho sekretář, jeho velitel, jeho služebník, a obklopuje ho mnoho potřebného vybavení. Jakmile přijmeme Kṛṣṇu a Jeho společníky za své učitele, žádné špatné vlivy nemohou zničit naše poznání. V hmotném světě se poznání, které získáváme, může vlivem času měnit, ale závěry vyvozené z Bhagavad-gīty, přímo ze slov Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, se nikdy nemění. Bhagavad-gītu nemá smysl interpretovat, neboť je věčná.

Kṛṣṇa, por supuesto, significa Kṛṣṇa y Sus devotos íntimos; Kṛṣṇa no está solo. Cuando hablamos de Kṛṣṇa, «Kṛṣṇa» significa Kṛṣṇa en Su nombre, en Su forma, en Sus cualidades, en Su morada y en Sus acompañantes. Kṛṣṇa nunca está solo, pues los devotos de Kṛṣṇa no son impersonalistas. Un rey, por ejemplo, siempre va acompañado de su secretario, su comandante, su sirviente y todo su séquito. En cuanto aceptamos como preceptores a Kṛṣṇa y Sus representantes, nada negativo puede destruir nuestro conocimiento. En el mundo material, el conocimiento que adquirimos puede cambiar debido a la influencia del tiempo, pero las conclusiones del Bhagavad-gītā, las palabras directas del Supremo Señor Kṛṣṇa, nunca cambian. No sirve de nada interpretar el Bhagavad-gītā; es eterna.

Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, má být přijímán jako nejlepší přítel, který nikdy nezradí. Vždy oddanému poskytne Svou přátelskou radu a ochranu. Je-li Kṛṣṇa přijímán jako syn, nikdy nezemře. V tomto světě můžeme mít velice drahého syna nebo dítě, ale otec s matkou nebo ti, kdo ho mají rádi, neustále doufají: “Kéž můj syn nezemře.” Ale Kṛṣṇa skutečně nikdy nezemře. Proto ti, kdo přijímají Kṛṣṇu, Nejvyššího Pána, jako svého syna, nikdy o svého syna nepřijdou. V mnoha případech oddaní přijímali Božstvo jako svého syna. V Bengálsku je mnoho takových případů a dokonce se stává, že po smrti oddaného vykonává Božstvo pro otce obřad śrāddha. Vztah nemůže být zničen. Lidé jsou zvyklí uctívat různé polobohy, ale v Bhagavad-gītě je tento přístup odsouzený — člověk má tedy být natolik inteligentní, aby uctíval jedině různé podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jako je Lakṣmī-Nārāyaṇa, Sītā-Rāma a Rādhā-Kṛṣṇa. Tak nebude nikdy podveden. Uctíváním polobohů může dospět na vyšší planety, ale při zničení hmotného světa bude božstvo i jeho sídlo zničeno. Ale ten, kdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, se dostává na vaikuṇṭhské planety, kde nepůsobí vliv času a nikdy nedochází ke zničení. Závěr je takový, že oddané, pro které je Nejvyšší Osobnost Božství vším, nemůže ovlivnit čas.

Debemos aceptar a Kṛṣṇa, el Señor Supremo, como nuestro mejor amigo. Él nunca nos engañará. Siempre dará al devoto Su consejo amistoso y Su protección. Si aceptamos a Kṛṣṇa como hijo, ese hijo nunca morirá. Aquí tal vez tengamos un hijo, un niño muy cariñoso, pero los padres, o los que sienten afecto por él, siempre desean: «¡Ojalá que no muera mi hijo!». Pero Kṛṣṇa no morirá nunca. Por lo tanto, aquellos que aceptan a Kṛṣṇa, el Señor Supremo, como hijo, nunca lo perderán. Hay muchos ejemplos de devotos que aceptaron como hijo a la Deidad. En Bengala hay muchos ejemplos, e incluso, después de la muerte del devoto, la Deidad ejecuta la ceremonia śrāddha para el padre. La relación nunca se acaba. La gente tiene la costumbre de adorar diferentes imágenes de semidioses, pero esa mentalidad se condena en el Bhagavad-gītā; por lo tanto, debemos ser lo bastante inteligentes como para adorar únicamente a la Suprema Personalidad de Dios en Sus diversas formas como Lakṣmī-Nārāyaṇa, Sītā-Rāma y Rādhā-Kṛṣṇa. Quien lo haga, nunca será engañado. El que adora a los semidioses puede que se eleve a los planetas superiores, pero durante la disolución del mundo material, el semidiós y su morada serán destruidos. Sin embargo, aquel que adora a la Suprema Personalidad de Dios es promovido al planeta Vaikuṇṭha, donde no existe el tiempo, la destrucción ni la aniquilación. La conclusión es que el tiempo no puede afectar a los devotos, para quienes la Suprema Personalidad de Dios lo es todo.