Sloka 10

Text 10

Verš

Text

atha me deva sammoham
apākraṣṭuṁ tvam arhasi
yo ’vagraho ’haṁ mametīty
etasmin yojitas tvayā

Synonyma

Synonyms

atha — nyní; me — mou; deva — ó Pane; sammoham — iluzi; apākraṣṭum — rozptýlit; tvam — Ty; arhasi — rač; yaḥ — které; avagrahaḥ — mylné pojetí; aham — já; mama — moje; iti — takto; iti — takto; etasmin — v tom; yojitaḥ — zaměstnaná; tvayā — Tebou.

atha — now; me — my; deva — O Lord; sammoham — delusion; apākraṣṭum — to dispel; tvam — You; arhasi — be pleased; yaḥ — which; avagrahaḥ — misconception; aham — I; mama — mine; iti — thus; iti — thus; etasmin — in this; yojitaḥ — engaged; tvayā — by You.

Překlad

Translation

Nyní buď tak laskavý, můj Pane, a rozptyl moji velkou iluzi. Kvůli svému falešnému egu jsem byla vedena Tvou māyou a ztotožňovala se s tělem a s ním spojenými tělesnými vztahy.

Now be pleased, my Lord, to dispel my great delusion. Due to my feeling of false ego, I have been engaged by Your māyā and have identified myself with the body and consequent bodily relations.

Význam

Purport

Falešné ego, na základě kterého se živá bytost ztotožňuje se svým tělem a věci spojené s tímto tělem prohlašuje za své, je māyā. V patnácté kapitole Bhagavad-gīty Pán říká: “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází vzpomínky a zapomnění.” Devahūti řekla, že falešné ztotožňování se s tělem a připoutanost k tělesnému vlastnictví spadají také pod vládu Pána. Znamená to, že Pán rozlišuje a zaměstnává jednu živou bytost ve Své oddané službě a druhou smyslovým požitkem? Kdyby to byla pravda, byl by to rozpor v chování Nejvyššího Pána, ale skutečnost je jiná. Jakmile živá bytost zapomene na své skutečné, přirozené postavení věčného služebníka Pána a místo toho si chce sama užívat smyslový požitek, je polapena māyou. Toto zajetí māyi má podobu vědomí na úrovni mylného ztotožňování se s tělem a připoutanosti k tělesnému vlastnictví. To je výsledek působení māyi, a jelikož māyā je také zástupcem Pána, jde o nepřímý zásah Pána. Pán je milostivý — jakmile na Něj chce někdo zapomenout a užívat si hmotného světa, Pán mu dává veškeré prostředky; ne přímo, ale prostřednictvím Své hmotné energie. Hmotná energie je však Jeho energie, a proto je to nepřímo Pán, kdo živé bytosti umožňuje na Něho zapomenout. Devahūti proto řekla: “Smyslovému požitku jsem se věnovala také díky Tobě. Nyní mě laskavě vysvoboď z tohoto zapletení.”

The false ego of identifying one’s body as one’s self and of claiming things possessed in relationship with this body is called māyā. In Bhagavad-gītā, Fifteenth Chapter, the Lord says, “I am sitting in everyone’s heart, and from Me come everyone’s remembrance and forgetfulness.” Devahūti has stated that false identification of the body with the self and attachment for possessions in relation to the body are also under the direction of the Lord. Does this mean that the Lord discriminates by engaging one in His devotional service and another in sense gratification? If that were true, it would be an incongruity on the part of the Supreme Lord, but that is not the actual fact. As soon as the living entity forgets his real, constitutional position of eternal servitorship to the Lord and wants instead to enjoy himself by sense gratification, he is captured by māyā. This capture by māyā is the consciousness of false identification with the body and attachment for the possessions of the body. These are the activities of māyā, and since māyā is also an agent of the Lord, it is indirectly the action of the Lord. The Lord is merciful; if anyone wants to forget Him and enjoy this material world, He gives him full facility, not directly but through the agency of His material potency. Therefore, since the material potency is the Lord’s energy, indirectly it is the Lord who gives the facility to forget Him. Devahūti therefore said, “My engagement in sense gratification was also due to You. Now kindly get me free from this entanglement.”

Milostí Pána je živé bytosti dovoleno užívat si v hmotném světě, ale když je znechucena a zklamána hmotným požitkem a upřímně se odevzdá lotosovým nohám Pána, Pán je tak laskavý, že ji vysvobodí z jejího zapletení. Kṛṣṇa proto říká v Bhagavad-gītě: “Nejprve se odevzdej. Já se potom o tebe postarám a zbavím tě všech reakcí za hříšné činnosti.” Hříšné činnosti jsou ty, které vykonáváme v zapomnění našeho vztahu k Pánu. Hříšné jsou i činnosti určené k smyslovému požitku, které jsou v tomto hmotném světě považovány za zbožné. Někteří lidé například dávají milodary chudákům s vyhlídkou, že se jim jejich peníze čtyřnásobně vrátí. Dávání milodarů s očekáváním zisku náleží do kvality vášně. Veškeré jednání zde podléhá kvalitám hmotné přírody, a proto jsou všechny činnosti kromě služby Pánu hříšné. Kvůli svým hříšným činnostem jsme přitahováni iluzí v podobě hmotné připoutanosti a myslíme si: “Jsem toto tělo.” Považuji tělo za sebe samotného a tělesné vlastnictví za “moje”. Devahūti žádala Pána Kapilu, aby ji vysvobodil z tohoto zapletení ve falešné představě totožnosti a falešném pocitu vlastnictví.

By the grace of the Lord one is allowed to enjoy this material world, but when one is disgusted with material enjoyment and is frustrated, and when one sincerely surrenders unto the lotus feet of the Lord, then the Lord is so kind that He frees one from entanglement. Kṛṣṇa therefore says in Bhagavad-gītā, “First of all surrender, and then I will take charge of you and free you from all reactions of sinful activities.” Sinful activities are those activities performed in forgetfulness of our relationship with the Lord. In this material world, activities for material enjoyment which are considered to be pious are also sinful. For example, one sometimes gives something in charity to a needy person with a view to getting back the money four times increased. Giving with the purpose of gaining something is called charity in the mode of passion. Everything done here is done in the modes of material nature, and therefore all activities but service to the Lord are sinful. Because of sinful activities we become attracted by the illusion of material attachment, and we think, “I am this body.” I think of the body as myself and of bodily possessions as “mine.” Devahūti requested Lord Kapila to free her from that entanglement of false identification and false possession.