Sloka 50
Text 50
Verš
Text
satāṁ saṁrakṣaṇāya te
vadhāya cāsatāṁ yas tvaṁ
hareḥ śaktir hi pālinī
satāṁ saṁrakṣaṇāya te
vadhāya cāsatāṁ yas tvaṁ
hareḥ śaktir hi pālinī
Synonyma
Synonyms
nūnam — surely; caṅkramaṇam — the tour; deva — O lord; satām — of the virtuous; saṁrakṣaṇāya — for the protection; te — your; vadhāya — for killing; ca — and; asatām — of the demons; yaḥ — the person who; tvam — you; hareḥ — of the Supreme Personality of Godhead; śaktiḥ — the energy; hi — since; pālinī — protecting.
Překlad
Translation
Účelem cesty, na kterou ses vydal, ó pane, je jistě chránit spravedlivé a zabíjet démony, neboť jsi ztělesněním ochranné energie Śrī Hariho.
The tour you have undertaken, O lord, is surely intended to protect the virtuous and kill the demons, since you embody the protecting energy of Śrī Hari.
Význam
Purport
Z mnoha védských textů a zvláště historických příběhů, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Purāṇy, vyplývá, že zbožní králové v dávných dobách jezdili na projížďky po svých královstvích, aby chránili zbožné obyvatele a trestali nebo zabíjeli bezbožné. Někdy se vydávali lovit lesní zvířata, aby se cvičili v zabíjení, protože bez této přípravy by nedokázali zabíjet nežádoucí živly ve společnosti. Kṣatriyové mají dovoleno se dopouštět takového násilí, neboť násilí pro dobrý účel patří k jejich povinnostem. V tomto verši jsou dvě jasná slova: vadhāya, “za účelem zabíjení”, a asatām, “nežádoucích živlů”. Ochranná energie krále se pokládá za energii Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (4.8) Pán říká: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām. Pán sestupuje, aby chránil spravedlivé a zabíjel démony. Schopnost chránit zbožné bytosti a zabíjet démony neboli nežádoucí živly je tedy energií přímo od Nejvyššího Pána a král nebo vůdčí představitel státu má tuto energii mít. V současném věku je velice obtížné najít hlavu státu, která ovládá umění, jak zabíjet nežádoucí živly. Moderní vůdčí představitelé státu sedí pohodlně ve svých palácích a nechávají bezdůvodně zabíjet nevinné bytosti.
It appears from many Vedic literatures, especially histories like Śrīmad-Bhāgavatam and the other Purāṇas, that the pious kings of old used to tour their kingdoms in order to give protection to the pious citizens and to chastise or kill the impious. Sometimes they used to kill animals in the forests to practice the killing art because without such practice they would not be able to kill the undesirable elements. Kṣatriyas are allowed to commit violence in that way because violence for a good purpose is a part of their duty. Here two terms are clearly mentioned: vadhāya, “for the purpose of killing,” and asatām, “those who are undesirable.” The protecting energy of the king is supposed to be the energy of the Supreme Lord. In Bhagavad-gītā (4.8) the Lord says, paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām. The Lord descends to give protection to the pious and to kill the demons. Therefore the potency to give protection to the pious and kill the demons or undesirables is directly an energy from the Supreme Lord, and the king or the chief executive of the state is supposed to possess such energy. In this age it is very difficult to find such a head of state who is expert in killing the undesirables. Modern heads of state sit very nicely in their palaces and try without reason to kill innocent persons.