Sloka 2

Text 2

Verš

Text

yaḥ pañca-hāyano mātrā
prātar-āśāya yācitaḥ
tan naicchad racayan yasya
saparyāṁ bāla-līlayā

Synonyma

Synonyms

yaḥ — ten, který; pañca — pět; hāyanaḥ — let starý; mātrā — svojí matkou; prātaḥ-āśāya — ke snídani; yācitaḥ — volán; tat — to; na — ne; aicchat — líbilo se mu; racayan — hra; yasya — jehož; saparyām — služba; bāla-līlayā — dětství.

yaḥ — one who; pañca — five; hāyanaḥ — years old; mātrā — by his mother; prātaḥ-āśāya — for breakfast; yācitaḥ — called for; tat — that; na — not; aicchat — liked; racayan — playing; yasya — whose; saparyām — service; bāla-līlayā — childhood.

Překlad

Translation

Už ve svém dětství, ve věku pěti let, byl Uddhava tak pohroužený do služby Pánu Kṛṣṇovi, že když ho matka volala ke snídani, nechtěl jít.

He was one who even in his childhood, at the age of five years, was so absorbed in the service of Lord Kṛṣṇa that when he was called by his mother for morning breakfast, he did not wish to have it.

Význam

Purport

Uddhava byl oddaný Pána Kṛṣṇy neboli nitya-siddha, osvobozená duše, od samotného narození. Měl přirozený sklon sloužit Pánu Kṛṣṇovi již v dětství. Hrál si s loutkami představujícími Kṛṣṇu a sloužil jim tak, že je strojil, nabízel jim pokrmy a uctíval je. Tak byl neustále pohroužen do hry na úrovni transcendentální realizace. To jsou známky věčně osvobozené duše. Každá věčně osvobozená duše je Pánův oddaný, který na Něho nikdy nezapomíná. Lidský život je určen k oživení našeho věčného vztahu k Pánu a všechny náboženské zásady slouží k probuzení tohoto dřímajícího instinktu živé bytosti. Čím dříve k tomuto probuzení dojde, tím rychleji je naplněné poslání lidského života. V dobré rodině oddaných dostává dítě příležitost sloužit Pánu mnoha způsoby. V takových osvícených rodinách se rodí duše, které jsou již pokročilé v oddané službě. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (6.41): śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate. I když oddaný poklesne, má možnost se narodit v rodině dobře postaveného brāhmaṇy nebo zámožného obchodníka. V obou případech jsou dobré podmínky pro automatické oživení vědomí Boha, neboť zvláště v těchto rodinách se pravidelně provádí uctívání Pána Kṛṣṇy (arcanā) a dítě je může napodobovat.

From his very birth, Uddhava was a natural devotee of Lord Kṛṣṇa, or a nitya-siddha, a liberated soul. From natural instinct he used to serve Lord Kṛṣṇa, even in his childhood. He used to play with dolls in the form of Kṛṣṇa. He would serve the dolls by dressing, feeding and worshiping them, and thus he was constantly absorbed in the play of transcendental realization. These are the signs of an eternally liberated soul. An eternally liberated soul is a devotee of the Lord who never forgets Him. Human life is meant for reviving one’s eternal relation with the Lord, and all religious injunctions are meant for awakening this dormant instinct of the living entity. The sooner this awakening is brought about, the quicker the mission of human life is fulfilled. In a good family of devotees, the child gets the opportunity to serve the Lord in many ways. A soul who is already advanced in devotional service has the opportunity to take birth in such an enlightened family. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (6.41). Śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo ’bhijāyate: even the fallen devotee gets the opportunity to take his birth in the family of a well-situated brāhmaṇa or in a rich, well-to-do mercantile family. In both these families there is a good opportunity to revive one’s sense of God consciousness automatically because particularly in these families the worship of Lord Kṛṣṇa is regularly performed and the child gets the opportunity to imitate the process of worship called arcanā.

Chrámové uctívání, ve kterém začátečníci dostávají příležitost naučit se oddaně sloužit Pánu, je pāñcarātrikī metodou pro přípravu kandidátů oddané služby. Mahārāja Parīkṣit si také v dětství hrával s loutkami Kṛṣṇy. V Indii dodnes dostávají děti v dobrých rodinách na hraní loutky Pána Rāmy a Kṛṣṇy a někdy také loutky polobohů, aby vyvíjely svůj služebnický postoj k Pánu. Milostí Pána jsme i my dostali od našich rodičů tuto příležitost, na které byl založen začátek našeho života.

The pāñcarātrikī formula for training persons in devotional service is temple worship, whereby the neophytes get the opportunity to learn devotional service to the Lord. Mahārāja Parīkṣit also used to play with Kṛṣṇa dolls in his childhood. In India the children in good families are still given dolls of the Lord like Rāma and Kṛṣṇa, or sometimes the demigods, so that they may develop the aptitude of service to the Lord. By the grace of the Lord we were given the same opportunity by our parents, and the beginning of our life was based on this principle.