Skip to main content

Sloka 11

Text 11

Verš

Texto

pradarśyātapta-tapasām
avitṛpta-dṛśāṁ nṛṇām
ādāyāntar adhād yas tu
sva-bimbaṁ loka-locanam
pradarśyātapta-tapasām
avitṛpta-dṛśāṁ nṛṇām
ādāyāntar adhād yas tu
sva-bimbaṁ loka-locanam

Synonyma

Palabra por palabra

pradarśya — projevením; atapta — kteří nepodstoupili; tapasām — pokání; avitṛpta-dṛśām — kteří neviděli plně; nṛṇām — lidí; ādāya — odebral; antaḥ — odchod; adhāt — vykonal; yaḥ — On, který; tu — ale; sva-bimbam — Svoji vlastní podobu; loka-locanam — oči veřejnosti.

pradarśya — mediante la exhibición; atapta — sin someterse; tapasām — penitencias; avitṛpta-dṛśām — sin complacer la visión; nṛṇām — de las personas; ādāya — aceptando; antaḥ — desaparición; adhāt — llevó a cabo; yaḥ — aquel que; tu — pero; sva-bimbam — Su propia forma; loka-locanam — visión pública.

Překlad

Traducción

Pán Śrī Kṛṣṇa, který projevil Svoji věčnou podobu před očima všech na této Zemi, odešel tak, že Svoji podobu odstranil z dohledu těch, kteří Ho nemohli vidět (takového, jaký je), jelikož nevykonali potřebná pokání.

Śrī Kṛṣṇa, que manifestó Su forma eterna ante la visión de toda la gente de la Tierra, llevó a cabo Su desaparición quitando Su forma de la vista de aquellos que no pudieron verlo [tal y como es] por no haber ejecutado la penitencia requerida.

Význam

Significado

V tomto verši je velice důležité slovo avitṛpta-dṛśām. Všechny podmíněné duše v hmotném světě se snaží různými způsoby uspokojit své smysly, ale nedaří se jim to, neboť taková snaha nemůže nikoho uspokojit. Velice dobře to vystihuje příklad ryby na suchu. Když vytáhneme rybu z vody a necháme ji na suchu, nebude šťastná, ať jí nabídneme sebevětší požitek. Duše může být šťastná jedině ve společnosti nejvyšší živé bytosti, Osobnosti Božství, a nikde jinde. Pán ze Své neomezené bezpříčinné milosti vládne bezpočtu vaikuṇṭhských planet duchovního nebe v oblasti brahmajyoti a v tomto transcendentálním světě je živým bytostem umožněn neomezený požitek.

En este verso, la palabra avitṛpta-dṛśām es sumamente significativa. Las almas condicionadas del mundo material están todas tratando de satisfacer sus sentidos de diversas maneras, pero han fracasado en su intento, ya que es imposible lograr la satisfacción mediante esfuerzos de esa índole. El ejemplo del pez fuera del agua es muy apropiado. Si sacamos un pez del agua y lo ponemos en el suelo, ninguna cantidad de placer que se le ofrezca lo hará feliz. El alma espiritual únicamente puede ser feliz en compañía del supremo ser viviente, la Personalidad de Dios, y en ninguna otra parte. El Señor, en virtud de Su ilimitada misericordia sin causa, tiene innumerables planetas Vaikuṇṭhas en el ámbito brahmajyoti del mundo espiritual, y en ese mundo trascendental existe una ilimitada disposición de las cosas para brindar a las entidades vivientes placer ilimitado.

Pán přichází Osobně projevit Své transcendentální zábavy a Jeho činnosti ve Vṛndāvanu, Mathuře a Dvārace jsou jejich typickou ukázkou. Přichází proto, aby přivedl podmíněné duše zpátky k Bohu, zpátky domů do věčného světa. Lidé, kteří jsou svědky těchto zábav, však po tom netouží, protože nejsou dostatečně zbožní. V Bhagavad-gītě je řečeno, že transcendentální láskyplné službě Pánu se mohou věnovat pouze ti, kteří se zcela zbavili hříšných reakcí. Cílem védského systému rituálních obřadů je přivést každou podmíněnou duši na cestu zbožnosti. Přísným dodržováním předepsaných zásad pro všechny řády společenského života lze dosáhnout pravdomluvnosti, ovládání mysli a smyslů, snášenlivosti atd. a také povýšení na úroveň čisté oddané služby Pánu. Pouze takový transcendentální postoj plně uspokojí všechny hmotné tužby.

El propio Señor viene a exhibir Sus pasatiempos trascendentales, representados de una manera característica en Vṛndāvana, Mathurā y Dvārakā. Adviene tan solo para atraer a las almas condicionadas de vuelta a Dios, de regreso al hogar, al mundo eterno. Pero, por la carencia de suficiente piedad, los espectadores no se sienten atraídos por esos pasatiempos del Señor. En elBhagavad-gītā se dice que solo pueden dedicarse al amoroso servicio trascendental del Señor aquellos que han superado por completo la senda de la reacción pecaminosa. Todo el sistema védico de las ejecuciones rituales tiene por objeto poner en la senda de la piedad a todas las almas condicionadas. La adherencia estricta a los principios prescritos para todas las órdenes de vida social hace que se puedan adquirir las cualidades de veracidad, control de la mente, control de los sentidos, tolerancia, etc., y que sea posible elevarse al plano de ofrecer servicio devocional puro al Señor. Solo mediante esa visión trascendental quedan satisfechos a plenitud todos los anhelos materiales.

Když byl Pán přítomný, mohli s Ním jít zpátky do Jeho království ti, kteří dokázali uspokojit své hmotné tužby tím, že Ho viděli v pravém světle. Ti, kteří Ho však nedokázali vidět takového, jaký je, zůstali připoutáni k hmotným tužbám a nemohli se vrátit zpátky domů, zpátky k Bohu. V tomto verši je řečeno, že když Pán sešel z očí všech, učinil tak ve Své původní věčné podobě. Pán odešel ve Svém těle — neopustil Své tělo, jak se obvykle mylně domnívají podmíněné duše. Tento verš vyvrací vymyšlenou propagandu nevěřících neoddaných, že Pán opustil tělo jako obyčejná podmíněná duše. Pán se zjevil, aby světu ulehčil od nepatřičné zátěže nevěřících asurů, a poté zmizel z očí světa.

Cuando el Señor estaba presente, las personas que pudieron satisfacer sus anhelos materiales por el hecho de verlo en la verdadera perspectiva pudieron de esa manera ir con Él de regreso a Su reino. Pero aquellas personas que no pudieron ver al Señor tal y como es permanecieron apegadas a los anhelos materiales, y no pudieron ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios. Cuando el Señor partió, yéndose más allá de la visión de todos, lo hizo en Su forma eterna original, como se declara en este verso. El Señor Se fue en Su propio cuerpo; Él no dejó Su cuerpo, como por lo general creen erróneamente las almas condicionadas. Esta declaración rebate la propaganda falsa que hacen los no devotos carentes de fe, que dice que el Señor dejó este mundo como un alma condicionada común. El Señor advino para liberar al mundo de la excesiva carga de los no creyentes asuras, y, después de hacer eso, desapareció de ante los ojos del mundo.