Sloka 27

Text 27

Verš

Text

kṣitau śayānaṁ tam akuṇṭha-varcasaṁ
karāla-daṁṣṭraṁ paridaṣṭa-dacchadam
ajādayo vīkṣya śaśaṁsur āgatā
aho imaṁ ko nu labheta saṁsthitim

Synonyma

Synonyms

kṣitau — na zemi; śayānam — ležící; tam — Hiraṇyākṣa; akuṇṭha — nevybledlý; varcasam — lesk; karāla — hrozivé; daṁṣṭram — zuby; paridaṣṭa — skousnutý; dat-chadam — ret; aja-ādayaḥ — Brahmā a další; vīkṣya — když viděli; śaśaṁsuḥ — řekli s obdivem; āgatāḥ — dospěli; aho — ó; imam — tuto; kaḥ — kdo; nu — vskutku; labheta — mohl mít; saṁsthitim — smrt.

kṣitau — on the ground; śayānam — lying; tam — Hiraṇyākṣa; akuṇṭha — unfaded; varcasam — glow; karāla — fearful; daṁṣṭram — teeth; paridaṣṭa — bitten; dat-chadam — lip; aja-ādayaḥ — Brahmā and others; vīkṣya — having seen; śaśaṁsuḥ — admiringly said; āgatāḥ — arrived; aho — oh; imam — this; kaḥ — who; nu — indeed; labheta — could meet; saṁsthitim — death.

Překlad

Translation

Aja (Brahmā) a další dospěli na místo souboje, kde viděli démona s hrozivými zuby ležet na zemi se skousnutým rtem. Lesk jeho tváře ještě nevybledl a Brahmā řekl s obdivem: Ó, kdo může mít takovou požehnanou smrt?

Aja [Brahmā] and others arrived on the spot to see the fearfully tusked demon lying on the ground, biting his lip. The glow of his face was yet unfaded, and Brahmā admiringly said: Oh, who could meet such blessed death?

Význam

Purport

Přestože byl démon mrtev, lesk jeho těla nevybledl. To je velice zvláštní, protože když člověk nebo zvíře zemře, jeho tělo okamžitě vybledne, lesk se postupně vytratí a dochází k rozkladu. V tomto případě se však lesk démonova těla neztrácel, přestože Hiraṇyākṣa ležel mrtev na zemi, neboť se jeho těla dotýkal Pán, Nejvyšší Duše. Tělo si zachovává svůj lesk tak dlouho, dokud je v něm přítomná duše. Přestože démonova duše již opustila jeho tělo, jeho tělesný lesk nevybledl, protože se ho dotýkala Nejvyšší Duše. Individuální duše se liší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo při opouštění svého těla vidí Nejvyšší Osobnost Božství, má jistě veliké štěstí. Brahmā a ostatní osobnosti proto vychvalovali démonovu smrt.

Although the demon was dead, his bodily luster was unfaded. This is very peculiar because when a man or animal is dead, the body immediately becomes pale, the luster gradually fades, and decomposition takes place. But here, although Hiraṇyākṣa lay dead, his bodily luster was unfaded because the Lord, the Supreme Spirit, was touching his body. One’s bodily luster remains fresh only as long as the spirit soul is present. Although the demon’s soul had departed his body, the Supreme Spirit touched the body, and therefore his bodily luster did not fade. The individual soul is different from the Supreme Personality of Godhead. One who sees the Supreme Personality of Godhead when he quits his body is certainly very fortunate, and therefore personalities like Brahmā and the other demigods eulogized the death of the demon.