Sloka 8

Text 8

Verš

Text

nāhaṁ tathādmi yajamāna-havir vitāne
ścyotad-ghṛta-plutam adan huta-bhuṅ-mukhena
yad brāhmaṇasya mukhataś carato ’nughāsaṁ
tuṣṭasya mayy avahitair nija-karma-pākaiḥ

Synonyma

Synonyms

na — ne; aham — Já; tathā — na druhou stranu; admi — jím; yajamāna — vykonavatelem oběti; haviḥ — obětiny; vitāne — do obětního ohně; ścyotat — lité; ghṛta — ghí; plutam — smíšené; adan — pojídající; huta-bhuk — obětní oheň; mukhena — ústy; yat — jako; brāhmaṇasya — brāhmaṇy; mukhataḥ — z úst; carataḥ — který jedná; anughāsam — sousta; tuṣṭasya — uspokojeného; mayi — Mně; avahitaiḥ — obětoval; nija — vlastní; karma — činnosti; pākaiḥ — výsledky.

na — not; aham — I; tathā — on the other hand; admi — I eat; yajamāna — by the sacrificer; haviḥ — the oblations; vitāne — in the sacrificial fire; ścyotat — pouring; ghṛta — ghee; plutam — mixed; adan — eating; huta-bhuk — the sacrificial fire; mukhena — by the mouth; yat — as; brāhmaṇasya — of the brāhmaṇa; mukhataḥ — from the mouth; carataḥ — acting; anughāsam — morsels; tuṣṭasya — satisfied; mayi — to Me; avahitaiḥ — offered; nija — own; karma — activities; pākaiḥ — by the results.

Překlad

Translation

Nepochutnám si tolik na obětinách nabízených vykonavateli obětí do obětního ohně, který představuje jedna z Mých úst, jako na lahůdkách plných ghí, jež jsou obětovány do úst brāhmaṇů, kteří Mi odevzdávají výsledky svých činností a jsou vždy spokojeni s Mým prasādam.

I do not enjoy the oblations offered by the sacrificers in the sacrificial fire, which is one of My own mouths, with the same relish as I do the delicacies overflowing with ghee which are offered to the mouths of the brāhmaṇas who have dedicated to Me the results of their activities and who are ever satisfied with My prasāda.

Význam

Purport

Oddaný Pána neboli vaiṣṇava nepřijme nic, aniž by to obětoval Pánu. Jelikož vaiṣṇava odevzdává Pánovi výsledky všech svých činností, neochutná žádné jídlo, které nebylo nejprve obětováno Jemu. Pán zase velice rád vkládá všechnu potravu, která Mu byla obětována, do úst vaiṣṇavy. Tento verš říká, že Pán jí prostřednictvím obětního ohně a úst brāhmaṇů. Při oběti se Pánovi nabízí pro Jeho uspokojení mnoho různých věcí — obilí, ghí atd. Pán přijímá tyto obětiny od brāhmaṇů a oddaných a na jiném místě je uvedeno, že přijímá také vše, co brāhmaṇové a vaiṣṇavové dostanou k jídlu. Zde je však řečeno, že oběti do úst brāhmaṇů a vaiṣṇavů Pán přijímá dokonce s ještě větší chutí. Nejlepší takový příklad nalézáme v životě Advaity Prabhua při Jeho jednání s Haridāsem Ṭhākurem. I když se Haridāsa narodil v muslimské rodině, Advaita Prabhu mu po vykonání posvátného obřadu ohněm nabídl první porci prasādam. Haridāsa Ṭhākura Ho upozornil, že pochází z muslimské rodiny, a zeptal se, proč Advaita Prabhu nabízí první porci muslimovi, místo aby ji nabídl pokročilému brāhmaṇovi. Haridāsa se pokorně vydával za nízkého muslima, ale Advaita Prabhu ho jako zkušený oddaný přijal za skutečného brāhmaṇu. Advaita Prabhu prohlásil, že když nabídl první porci Haridāsovi Ṭhākurovi, získal tím stejný prospěch, jako kdyby nakrmil sto tisíc brāhmaṇů. Z toho plyne, že nasytit jednoho brāhmaṇu nebo vaiṣṇavu je lepší než vykonat statisíce obětí. V tomto věku platí, že harer nāma — zpívat svaté jméno Boha — a uspokojovat vaiṣṇavu jsou jediné způsoby, jak dospět na úroveň duchovního života.

The devotee of the Lord, or the Vaiṣṇava, does not take anything without offering it to the Lord. Since a Vaiṣṇava dedicates all the results of his activities to the Lord, he does not taste anything eatable which is not first offered to Him. The Lord also relishes giving to the Vaiṣṇava’s mouth all eatables offered to Him. It is clear from this verse that the Lord eats through the sacrificial fire and the brāhmaṇa’s mouth. So many articles — grains, ghee, etc. — are offered in sacrifice for the satisfaction of the Lord. The Lord accepts sacrificial offerings from the brāhmaṇas and devotees, and elsewhere it is stated that whatever is given for the brāhmaṇas and Vaiṣṇavas to eat is also accepted by the Lord. But here it is said that He accepts offerings to the mouths of brāhmaṇas and Vaiṣṇavas with even greater relish. The best example of this is found in the life of Advaita Prabhu in his dealings with Haridāsa Ṭhākura. Even though Haridāsa was born of a Muhammadan family, Advaita Prabhu offered him the first dish of prasāda after the performance of a sacred fire ceremony. Haridāsa Ṭhākura informed him that he was born of a Muhammadan family and asked why Advaita Prabhu was offering the first dish to a Muhammadan instead of an elevated brāhmaṇa. Out of his humbleness, Haridāsa condemned himself a Muhammadan, but Advaita Prabhu, being an experienced devotee, accepted him as a real brāhmaṇa. Advaita Prabhu asserted that by offering the first dish to Haridāsa Ṭhākura, he was getting the result of feeding one hundred thousand brāhmaṇas. The conclusion is that if one can feed a brāhmaṇa or Vaiṣṇava, it is better than performing hundreds of thousands of sacrifices. In this age, therefore, it is recommended that harer nāma — chanting the holy name of God — and pleasing the Vaiṣṇava are the only means to elevate oneself to spiritual life.