Skip to main content

Sloka 49

49

Verš

Текст

kāmaṁ bhavaḥ sva-vṛjinair nirayeṣu naḥ stāc
ceto ’livad yadi nu te padayo rameta
vācaś ca nas tulasivad yadi te ’ṅghri-śobhāḥ
pūryeta te guṇa-gaṇair yadi karṇa-randhraḥ
ка̄мам̇ бгавах̣ сва-вр̣джінаір нірайешу нах̣ ста̄ч
чето ’лівад йаді ну те падайо рамета
ва̄чаш́ ча нас туласівад йаді те ’н̇ґгрі-ш́обга̄х̣
пӯрйета те ґун̣а-ґан̣аір йаді карн̣а-рандграх̣

Synonyma

Послівний переклад

kāmam — jaké si zasloužíme; bhavaḥ — zrození; sva-vṛjinaiḥ — za své hříšné činnosti; nirayeṣu — v nízkých podmínkách; naḥ — naše; stāt — nechť je; cetaḥ — mysli; ali-vat — jako včely; yadi — když; nu — mohou být; te — Tvoje; padayoḥ — u Tvých lotosových nohou; rameta — jsou zaměstnané; vācaḥ — slova; ca — a; naḥ — naše; tulasi-vat — jako lístky tulasī; yadi — když; te — Tvoje; aṅghri — u Tvých lotosových nohou; śobhāḥ — zkrásní; pūryeta — jsou naplněna; te — Tvoje; guṇa-gaṇaiḥ — transcendentálními vlastnostmi; yadi — když; karṇa-randhraḥ — ušní dírky.

ка̄мам  —  заслужене; бгавах̣  —  народження; сва-вр̣джінаіх̣  —  своїми гріхами; нірайешу  —  в низьких формах життя; нах̣  —  нас; ста̄т  —  нехай буде; четах̣  —  розум; алі-ват  —  як бджоли; йаді  —  якщо; ну  —  буде; те  —  Твоїх; падайох̣  —  біля лотосових стіп; рамета  —  занерні; ва̄чах̣  —  слова; ча  —  і; нах̣  —  нас; туласі-ват  —  як листки туласі; йаді  —  якщо; те  —  Твоїх; ан̇ґгрі  —  біля лотосових стіп; ш́обга̄х̣  —  прикрашені; пӯрйета  —  наповнені; те  —  Твоїми; ґун̣а-ґан̣аіх̣  —  трансцендентними якостями; йаді  —  якщо; карн̣а-рандграх̣  —  вушні отвори.

Překlad

Переклад

Ó Pane, i když nám určíš, abychom se narodili v pekelných životních podmínkách, modlíme se, aby naše srdce a mysli vždy sloužily Tvým lotosovým nohám, aby naše slova zkrásněla (hovorem o Tvých činnostech) stejně jako lístky tulasī obětované Tvým lotosovým nohám a aby naše uši vždy naplňovalo opěvování Tvých transcendentálních vlastností.

Господи, ми благаємо Тебе    —    нехай ми навіть народимося в пекельних умовах, аби тільки наше серце й розум завше були занурені в служіння Твоїм лотосовим стопам, наша мова    —    завше оздоблена [описами Твоїх діянь], як листки туласі набувають ще більшої краси, коли їх підносять Твоїм лотосовим стопам, і аби тільки в наші вуха завше вливалось оспівування Твоїх трансцендентних якостей.

Význam

Коментар

Čtyři mudrci nyní projevují před Osobností Božství svoji pokoru, protože povýšeně prokleli dva jiné oddané Pána. Jaya a Vijaya, dva vrátní, kteří jim zabránili ve vstupu na vaikuṇṭhskou planetu, se jistě dopustili přestupku, ale čtyři mudrci je jako vaiṣṇavové neměli v hněvu proklínat. Nakonec si uvědomili, že jednali špatně, když prokleli oddané, a modlili se k Pánovi, aby se ani v podmínkách pekla jejich mysli neodchýlily od služby lotosovým nohám Pána Nārāyaṇa. Pokud mohou oddaní neustále sloužit Pánu, nebojí se žádných životních podmínek. O těch, kdo jsou nārāyaṇa-para neboli oddaní Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství, je řečeno: na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28). Nebojí se ani vstupu do pekla, neboť jsou-li zaměstnáni transcendentální láskyplnou službou Pánu, nebe i peklo pro ně znamená jedno a totéž. Co se týče hmotného života jsou nebe i peklo na stejné hmotné úrovni — ani na jednom místě se neslouží Pánovi. Ti, kdo slouží Pánu, proto nevidí žádný rozdíl mezi nebem a peklem. Pouze pro materialisty je jedno místo lepší a druhé horší.

ПОЯСНЕННЯ: Тут четверо мудреців з усією смиренністю каються перед Богом-Особою за свою гордовитість, через яку вони прокляли двох інших відданих Господа. Джая і Віджая, двоє брамників, які не пустили їх на Вайкунтгу, безперечно, вчинили образу, але вони були вайшнави, і тому мудрецям слід було стримати свій гнів і не проклинати їх. Коли це сталося, вони усвідомили, що вчинили помилку, проклявши відданих Господа, і тому стали благати Господа, щоб, навіть якщо вони опиняться в пекельних умовах життя, їхній розум завжди залишався зануреним у суліжння лотосовим стопам Господа Нараяни. Віддані Господа не бояться ніяких обставин, якщо тільки вони можуть бути постійно зануреними в служіння Господу. Про нараяна-пара, відданих Нараяни, Верховного Бога-Особи, сказано, що вони на куташ́чана бібгйаті (Бгаґ. 6.17.28), тобто що вони не бояться навіть пекельних умов, тому що виконують трансцендентне любовне служіння Господу і для них немає різниці між раєм і пеклом. І рай, і пекло в матеріальному світі    —    це, по суті, одне й те саме, тому що обидва місця мають матеріальну природу, ні там, ні там немає служіння Господу. Отож віддані, що служать Господу, не розрізняють між раєм і пеклом, тільки матеріалісти прагнуть до раю і бояться пекла.

Tito čtyři oddaní se modlili k Pánovi, aby nezapomněli na službu Jemu, i kdyby měli jít do pekla za to, že prokleli oddané. Transcendentální láskyplná služba Pánu se vykonává třemi způsoby — tělem, myslí a slovy. Mudrci se zde modlí, aby jejich slova vždy oslavovala Nejvyššího Pána. Někdo může umět pěkně mluvit květnatou řečí nebo se vyznat v dodržování všech gramatických pravidel, ale nejsou-li jeho slova zapojena do služby Pánu, jsou bez chuti a nepřinášejí žádný užitek. Je dán příklad lístků tulasī. Lístek tulasī je velice prospěšný i z lékařského a dezinfekčního hlediska. Je posvátný a obětuje se lotosovým nohám Pána. Má bezpočet dobrých vlastností, ale kdyby se neobětoval lotosovým nohám Pána, tulasī by nebyla příliš cenná ani důležitá. Stejně tak různí lidé mohou pěkně mluvit z hlediska řečnického umění nebo gramatiky a materialistickým posluchačům se to může velice líbit, ale nejsou-li jejich slova zasvěcená službě Pánovi, nemají žádný význam. Ušní dírky jsou velice malé a může je naplnit jakýkoliv bezvýznamný zvuk — jak tedy mohou přijmout tak mocnou vibraci, jako je oslavování Pána? Odpovědí je, že ušní dírky jsou jako nebe. Stejně jako se nebe nikdy nepřeplní, ucho má takovou vlastnost, že i když ho budeme neustále naplňovat vibracemi různého druhu, bude neustále schopné přijímat víc a víc. Oddaný se nebojí, že půjde do pekla, bude-li mít možnost vždy naslouchat o slávě Pána. To je výhoda zpívání mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Člověk se může dostat do různých podmínek, ale Bůh mu dává výsadní právo zpívat Hare Kṛṣṇa. Bude-li pokračovat ve zpívání v jakýchkoliv životních podmínkách, nebude nikdy nešťastný.

These four devotees prayed to the Lord that although they might go to hell because they had cursed devotees, they might not forget the service of the Lord. The transcendental loving service of the Lord is performed in three ways — with the body, with the mind and with words. Here the sages pray that their words may always be engaged in glorifying the Supreme Lord. One may speak very nicely with ornamental language or one may be expert at controlled grammatical presentation, but if one’s words are not engaged in the service of the Lord, they have no flavor and no actual use. The example is given here of tulasī leaves. The tulasī leaf is very useful even from the medicinal or antiseptic point of view. It is considered sacred and is offered to the lotus feet of the Lord. The tulasī leaf has numerous good qualities, but if it were not offered to the lotus feet of the Lord, tulasī could not be of much value or importance. Similarly, one may speak very nicely from the rhetorical or grammatical point of view, which may be very much appreciated by a materialistic audience, but if one’s words are not offered to the service of the Lord, they are useless. The holes of the ears are very small and can be filled with any insignificant sound, so how can they receive as great a vibration as the glorification of the Lord? The answer is that the holes of the ears are like the sky. As the sky can never be filled up, the quality of the ear is such that one may go on pouring in vibrations of various kinds, yet it is capable of receiving more and more vibrations. A devotee is not afraid of going to hell if he has the opportunity to hear the glories of the Lord constantly. This is the advantage of chanting Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. One may be put in any condition, but God gives him the prerogative to chant Hare Kṛṣṇa. In any condition of life, if one goes on chanting he will never be unhappy.