Popis atomu, který nacházíme ve Śrīmad-Bhāgavatamu, se téměř shoduje s moderní atomovou vědou a je dále rozveden v Paramāṇu-vādě od Kaṇādy. Moderní věda rovněž přijímá atom jako konečnou nedělitelnou částečku, která je základní složkou vesmíru. Śrīmad-Bhāgavatam je úplným textem, popisujícím veškeré poznání včetně atomové teorie. Atom je nepatrná jemná podoba věčného času.

Čas a prostor jsou dva vzájemně propojené pojmy. Čas se měří podle toho, jaký prostor pokrývají atomy. Standardní čas se počítá podle pohybu slunce. Doba, za kterou slunce projde prostorem, který zaujímá jeden atom, se nazývá “atomový čas”. Nejrozsáhlejší čas ze všech pokrývá celou existenci nedvojného projevu. Všechny planety rotují a pokrývají prostor a jednotkou pro měření prostoru jsou rozměry atomu. Každá planeta má svoji určitou oběžnou dráhu, po které se bez odchylek pohybuje, a také slunce má svoji dráhu. Celkový čas stvoření, udržování a zničení, měřený podle počtu oběhů všech planetárních systémů až do konce stvoření, je známý jako nejvyšší kāla.

Atom je popsán jako neviditelná částice, ale když se šest takových atomů spojí, nazývají se trasareṇu, které lze vidět ve slunečním světle pronikajícím skrze otvory v okenní síti.

Je vypočítáno, že když jednu sekundu rozdělíme na 1687,5 částí, každá část udává délku trvání jedné truṭi, což je čas potřebný ke spojení osmnácti atomových částic. Toto spojování atomů do různých celků udává míru hmotného času. Slunce je ústředním bodem pro výpočet všech časových intervalů.

Výpočtem zjistíme, že jedna laghu odpovídá dvěma minutám. Védské měření času pomocí atomů můžeme převést na současný čas na základě tohoto vztahu.

Zde je řečeno, že otvor do měděné měřící nádoby musí být proražen sondou vážící ne více než čtyři māṣi a ne delší než čtyři prsty. To určí průměr otvoru. Nádoba je ponořena do vody a čas, po jehož uplynutí bude pohlcena, se nazývá daṇḍa. To je jiný způsob, jak měřit délku daṇḍy, stejně jako je možné měřit čas pískem v přesýpacích hodinách. V dobách védské civilizace zjevně nebyla nouze o poznání v oblasti fyziky, chemie nebo vyšší matematiky. Měřilo se různými způsoby, které však byly co nejjednodušší.

V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Slunce je okem Nejvyššího a obíhá po své načasované dráze. Všechna tělesa, od Slunce až po atom, jsou pod vlivem kāla-cakry neboli dráhy věčného času a každé z nich má danou oběžnou dobu jedné saṁvatsary.

Náměty týkající se fyziky, chemie, matematiky, astronomie, času a prostoru, o kterých pojednávají tyto verše Śrīmad-Bhāgavatamu, jsou jistě velice zajímavé pro studenty příslušných předmětů, ale co se nás týče, nemůžeme je po technické stránce příliš důkladně vysvětlit. Látku můžeme shrnout prohlášením, že všechna odvětví poznání spadají pod svrchovanou vládu kāly, úplného zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nic neexistuje bez Nejvyššího Pána, a proto vše, jakkoliv úžasné se nám to může zdát s naším nedostatečným poznáním, je dílem Jeho kouzelného proutku. Co se týče času, dovolujeme si zde připojit časovou tabulku pro srovnání s moderními časovými údaji:

Jedna truṭi = 8/13 500 sekundy

Jedna vedha = 8/135 sekundy

Jedna lava = 8/45 sekundy

Jedna nimeṣa = 8/15 sekundy

Jedna kṣaṇa = 8/5 sekundy

Jedna kāṣṭhā = 8 sekund

Jedno laghu = 2 minuty

Jedna daṇḍa = 30 minut

Jedna prahara = 3 hodiny

Jeden den = 12 hodin

Jedna noc = 12 hodin

Jedna pakṣa = 15 dní

Dvě pakṣi tvoří jeden měsíc a dvanáct měsíců tvoří jeden kalendářní rok neboli dobu, za kterou slunce projde celou svoji dráhu. Člověk se teoreticky dožívá až sta let. Tímto způsobem se měří věčný čas.

Brahma-saṁhitā (5.52) potvrzuje tuto vládu času následujícím způsobem:

“Uctívám Govindu, prvotního Pána, Nejvyšší Osobnost Božství, pod Jehož vládou i Slunce, považované za oko Pána, obíhá po své dané dráze ve věčném čase. Slunce je králem všech planetárních systémů a má neomezené zásoby tepla a světla.”

Částečné zničení vesmíru, které nastává na konci Brahmova dne, nepostihuje všechny planetární systémy. Planety velice učených živých bytostí, jako jsou mudrci Sanaka a Bhṛgu, tyto konce věků neovlivňují. Existují planety různých druhů a každou ovládá jiná kāla-cakra neboli řád věčného času. Čas planety Země neplatí na jiných, vyšších planetách. Vidura se zde proto ptá na délku života na dalších planetách.

Ten, kdo dosáhl nejvyšší mystické dokonalosti a dokáže vidět vše v minulosti, současnosti i budoucnosti, se nazývá tri-kāla-jña. Stejně tak Pánovi oddaní vidí jasně vše, co stojí ve zjevených písmech. Oddaní Pána Śrī Kṛṣṇy velice snadno chápou vědu o Kṛṣṇovi i situaci v hmotném a duchovním stvoření. Nemusí usilovat o dosažení žádné yoga-siddhi neboli mystické dokonalosti. Díky milosti Pána, který sídlí v srdci každého, jsou způsobilí rozumět všemu.

Jeden rok polobohů je stejně dlouhý jako 360 lidských let. Jak bude rozvedeno v následujících verších, 12 000 let polobohů je celková délka všech výše uvedených čtyř věků, včetně období přechodu zvaných yuga-sandhyi. Celkem tedy čtyři věky trvají 4 320 000 lidských let.

Jak již bylo řečeno, jeden rok polobohů trvá 360 lidských let. Satya-yuga tedy trvá 4800 x 360 neboli 1 728 000 let. Tretā-yuga trvá 3600 x 360 neboli 1 296 000 let. Dvāpara-yuga trvá 2400 x 360 neboli 864 000 let a poslední věk, Kali-yuga, trvá 1200 x 360 neboli 432 000 let.

Ve věku Satya bylo běžné úplné dodržování všech náboženských zásad. V každém dalším věku však bylo vždy o jednu náboženskou zásadu méně, a v současnosti je tedy poměr náboženství a bezbožnosti jedna ku třem. Lidé v tomto věku proto nejsou příliš šťastní.

Když jde Brahmā na začátku své noci spát, všechny tři planetární systémy pod Brahmalokou se potápí do vody zpustošení. Brahmā během svého spánku sní o Garbhodakaśāyī Viṣṇuovi a přijímá od Pána pokyny, jak obnovit zpustošené oblasti vesmíru.

Ke kratším záplavám dochází také na konci života každého Manua.

Život jednoho Manua trvá sedmdesát jedna cyklů čtyř věků, což je uvedeno také ve Viṣṇu Purāṇě. Každý Manu žije zhruba 852 000 let podle počtu polobohů, což znamená 306 720 000 let podle lidských počtů.

Během jednoho dne Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů a každý z nich má různé potomky.

Tento verš popisuje noc Brahmy, která je výsledkem působení času ve styku s bezvýznamnou částí temných kvalit hmotné přírody. Zpustošení tří světů vykonává inkarnace temnoty Rudra, který je všechny spaluje v podobě ohně věčného času. Tři světy se nazývají Bhūḥ, Bhuvaḥ a Svaḥ neboli Pātāla, Martya a Svarga. Nespočetné živé bytosti splývají s tímto zpustošením, které vypadá, jako když se zatáhne závěs na scéně, kde právě skončilo představení energie Nejvyššího Pána, a všude zavládne ticho.

Tento verš je třeba chápat tak, že světlo slunce a měsíce z oblasti tří světů mizí, ale samotné slunce a měsíc nezanikají. Jsou vidět ve zbývající části vesmíru, která je nad oblastí tří světů. Zpustošená část zůstává bez slunečních paprsků a měsíčního jasu. Je celá temná a plná vody a vanou tam nespoutané větry, což je popsáno v dalších verších.

Je řečeno, že planoucí oheň z úst Saṅkarṣaṇa řádí sto let polobohů neboli 36 000 lidských let. Dalších 36 000 let pak trvají nepřetržité lijavce doprovázené prudkými větry, které zvednou veliké vlny, a moře a oceány přetečou. Tyto události během 72 000 let jsou počátkem částečného zpustošení tří světů. Lidé na všechny tyto konce světa zapomínají a myslí si, jak jsou šťastní díky materialistickému rozvoji civilizace. To se nazývá māyā neboli “to, co není”.

Neměli bychom si představovat, že Pánův spánek je stejný jako náš. Zde je výslovně použité slovo yoga-nidrā, které naznačuje, že Pánův spánek je také projevem Jeho vnitřní energie. Musíme chápat, že vše, k čemu se vztahuje slovo yoga, je transcendentální. Na transcendentální úrovni neustále probíhají činnosti všeho druhu a velcí mudrci, jako je Bhṛgu, je oslavují ve svých modlitbách.

Každá živá bytost žije sto let příslušného času na různých planetách. Těchto sto let života není vždy stejných. Nejdéle trvá sto let Brahmy, ale i když je Brahmův život velice dlouhý, i on časem vyprší. Brahmā se také bojí smrti, a proto oddaně slouží Pánu, aby se osvobodil ze zajetí iluzorní energie. Zvířata samozřejmě necítí žádnou zodpovědnost, ale i lidé, kteří již vyvinuli pocit zodpovědnosti, marní svůj drahocenný čas a žijí vesele beze strachu z blížící se smrti, aniž by se věnovali oddané službě Pánu. To je šílenství lidské společnosti. Blázen žije nezodpovědným životem. Stejně tak člověk, jenž před svojí smrtí nevyvine dostatečnou zodpovědnost, není o nic lepší než blázen, který si chce šťastně užívat hmotného života a nestará se o budoucnost. Každý člověk se musí zodpovědně připravovat na příští život, i kdyby žil dlouho jako Brahmā, nejvyšší ze všech živých tvorů ve vesmíru.

O stoleté délce Brahmova života se již hovořilo na mnoha místech tohoto díla a je také popsána v Bhagavad-gītě (8.17). Padesát let života Brahmy již uplynulo a dalších padesát je ještě před ním; pak čeká i Brahmu nevyhnutelná smrt.

Podle Padma Purāṇy (Prabhāsa-khaṇḍy) se během třiceti dnů Brahmy vystřídá mnoho kalp, jako je Vārāha-kalpa a Pitṛ-kalpa. Třicet dní tvoří jeden měsíc Brahmy, od úplňku po novoluní. Dvanáct takových měsíců tvoří jeden rok a padesát let tvoří jednu parārdhu neboli polovinu Brahmova života. Ve dni Brahmova narození se Pán zjevuje v podobě Śveta-varāhy. Podle hinduistického astronomického výpočtu se Brahmā narodil v měsíci březnu — tento údaj přebíráme z výkladu Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura.

Věk následující po Brāhma-kalpě se nazývá Pādma-kalpa, neboť v tomto věku vyrůstá vesmírný lotos. V jistých Purāṇách se Pādma-kalpa nazývá také Pitṛ-kalpa.

Pro nezasvěceného člověka jsou různé věky neboli kalpy, zvané Brāhma, Pādma a Vārāha, poněkud nejasné. Někteří učenci považují tyto kalpy za totožné. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho je Brāhma-kalpa na počátku první poloviny totéž co Pādma-kalpa. My můžeme udělat pouze to, že se budeme držet textu a budeme vědět, že současný věk spadá do druhé poloviny Brahmova života.

Velký mudrc Maitreya rozsáhle popsal různé rozměry času, od atomu až po délku života Brahmy. Nyní se snaží přiblížit představu času neomezené Osobnosti Božství. Neomezený čas Pána pouze naznačuje měřítkem života Brahmy. Délku celého Brahmova života lze přepočítat na méně než jednu sekundu Pánova času, což je potvrzeno v Brahma-saṁhitě (5.48) následovně:

“Uctívám Govindu, Nejvyšší Osobnost Božství a příčinu všech příčin, Jehož úplnou částí je Mahā-Viṣṇu. Všichni vládci nespočetně mnoha vesmírů (Brahmové) žijí pouze po dobu jednoho Jeho výdechu.” Impersonalisté nevěří, že Pán má nějakou podobu, a proto těžko uvěří, že Pán také spí. Ke svým představám docházejí na základě nedostatečného poznání, neboť vše hodnotí podle schopností člověka. Myslí si, že existence Nejvyššího je pravým opakem činné lidské existence: jelikož člověk má smysly, Nejvyšší musí být zbaven smyslového vnímání; jelikož člověk má podobu, Nejvyšší musí být beztvarý, a jelikož člověk spí, Nejvyšší nesmí spát. Śrīmad-Bhāgavatam ovšem s těmito impersonalisty nesouhlasí. Zde je jasně řečeno, že Nejvyšší Pán se oddává spánku yoga-nidrā, o kterém jsme hovořili dříve. A jelikož spí, musí přirozeně také dýchat a Brahma-saṁhitā potvrzuje, že s Jeho výdechy a nádechy se rodí a umírá nespočetně mnoho Brahmů.

Śrīmad-Bhāgavatam a Brahma-saṁhitā jsou v naprosté shodě. Věčný čas nekončí se životem Brahmy. Běží dál, ale nemůže ovládat Nejvyšší Osobnost Božství, protože Pán je jeho vládcem. V duchovním světě čas nepochybně existuje, ale neovlivňuje žádné činnosti. Čas je neomezený, stejně jako je neomezený duchovní svět, neboť vše je tam na absolutní úrovni.

Jak bylo vysvětleno dříve, celý hmotný svět je projevem šestnácti kategorií a osmi hmotných prvků. Analytické studie hmotného světa jsou předmětem sāṅkhyové filozofie. Prvních šestnáct kategorií tvoří jedenáct smyslů a pět předmětů smyslového vnímání. Osm hrubohmotných a jemnohmotných prvků tvoří: země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a ego. Ty všechny se v různých kombinacích vyskytují po celém vesmíru, který měří v průměru šest miliard kilometrů. Kromě tohoto vesmíru, který známe, existuje nespočetně mnoho jiných vesmírů. Některé z nich jsou větší nežli tento a všechny dohromady tvoří jeden velký shluk, jsouce pokryty stejnými hmotnými prvky, jak je popsáno dále.

Obaly vesmírů tvoří tytéž základní prvky (země, voda, oheň, vzduch, éter atd.) a každý z nich je desetkrát tlustší nežli předchozí. První obal vesmíru je ze země a jeho tloušťka se rovná desetinásobku šířky samotného vesmíru. Jestliže vesmír měří šest miliard kilometrů, pak rozměr zemského obalu vesmíru je šestmiliardkrát deset. Obal z vody je desetinásobně širší než zemský obal, obal z ohně je desetinásobně širší než vodní obal, obal ze vzduchu je desetinásobně širší než ohnivý obal, obal z éteru je ještě desetinásobně širší než vzdušný obal a tak dále. Vesmír uvnitř obalů z hmoty vypadá ve srovnání s nimi jako atom a počet vesmírů neznají ani ti, kteří dokáží odhadnout podobu vesmírných obalů.

Pán Mahā-Viṣṇu, který spočívá ve spánku yoga-nidrā na Oceánu příčin a Svým dýcháním vytváří nespočetně mnoho vesmírů, se pouze dočasně zjevuje v mahat-tattvě, aby na určitou dobu projevil hmotné světy. Je úplnou částí Pána Śrī Kṛṣṇy, a přestože se od Pána Kṛṣṇy neliší, Jeho přítomnost v hmotném světě jako inkarnace je dočasná. Původní podobou Osobnosti Božství je svarūpa neboli skutečná podoba a Pán věčně pobývá ve vaikuṇṭhském světě (zvaném Viṣṇuloka). Slovo mahāt-manaḥ zde označuje Mahā-Viṣṇua, Jehož skutečnou podobou je Pán Kṛṣṇa, který se nazývá parama, jak potvrzuje Brahma-saṁhitā:

“Nejvyšší Pán je Kṛṣṇa, původní Osobnost Božství, jménem Govinda. Jeho podoba je věčná, plná blaženosti a poznání. On je původní příčinou všech příčin.”