Skip to main content

Sloka 11

Text 11

Verš

Texto

maitreya uvāca
guṇa-vyatikarākāro
nirviśeṣo ’pratiṣṭhitaḥ
puruṣas tad-upādānam
ātmānaṁ līlayāsṛjat
maitreya uvāca
guṇa-vyatikarākāro
nirviśeṣo ’pratiṣṭhitaḥ
puruṣas tad-upādānam
ātmānaṁ līlayāsṛjat

Synonyma

Palabra por palabra

maitreyaḥ uvāca — Maitreya řekl; guṇa-vyatikara — vzájemného působení kvalit hmotné přírody; ākāraḥ — zdroj; nirviśeṣaḥ — bez různorodosti; apratiṣṭhitaḥ — neomezený; puruṣaḥ — Nejvyšší Osoby; tat — to; upādānam — nástroj; ātmānam — hmotné stvoření; līlayā — zábavami; asṛjat — stvořený.

maitreyaḥ uvāca — Maitreya dijo; guṇa-vyatikara — de las interacciones de las modalidades de la naturaleza material; ākāraḥ — fuente; nirviśeṣaḥ — sin diversidad; apratiṣṭhitaḥ — ilimitado; puruṣaḥ — de la Persona Suprema; tat — ese; upādānam — instrumento; ātmānam — la creación material; līlayā — mediante pasatiempos; asṛjat — creado.

Překlad

Traducción

Maitreya řekl: Věčný čas je prvotním zdrojem vzájemného působení tří kvalit hmotné přírody. Je neměnný, neomezený a funguje jako nástroj Nejvyšší Osobnosti Božství pro zábavy Pána v hmotném stvoření.

Maitreya dijo: El tiempo eterno es la fuente primigenia de las interacciones de las tres modalidades de la naturaleza material. Es inmutable e ilimitado, y actúa como instrumento de la Suprema Personalidad de Dios para Sus pasatiempos en la creación material.

Význam

Significado

Neosobní faktor času tvoří pozadí hmotného projevu jako nástroj Nejvyššího Pána. Je složkou, která pomáhá hmotné přírodě. Nikdo neví, kde začíná a kde končí, a je to právě čas, jenž dokáže zaznamenat stvoření, udržování a zničení hmotného projevu. Tento časový faktor je hmotnou příčinou stvoření, a je tedy vlastní expanzí Osobnosti Božství. Čas je pokládán za neosobní podobu Pána.

El impersonal factor tiempo es el trasfondo de la manifestación material, como instrumento del Señor Supremo. Es el componente de asistencia que se ofrece a la naturaleza material. Nadie sabe dónde comenzó el tiempo ni dónde termina, y es únicamente el tiempo el que puede mantener un registro de la creación, manutención y destrucción de la manifestación material. Este factor tiempo es la causa material de la creación, y, por lo tanto, es una expansión de la Personalidad de Dios. Al tiempo se le considera el aspecto impersonal del Señor.

I moderní lidé vykládají časový faktor různými způsoby. Někteří ho přijímají téměř tak, jak je vysvětlen ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Například v hebrejské literatuře je čas přijímán ve stejném duchu — jako zastoupení Boha. Je tam řečeno: “Bůh, který v různých dobách a různými způsoby v minulosti promlouval k otcům prostřednictvím proroků...” Metafyzicky je čas chápán jako absolutní a skutečný. Absolutní čas se nezastavuje a není ovlivněn rychlostí nebo pomalostí hmotných dějů. Astronomicky a matematicky se čas počítá vzhledem k rychlosti, proměnám a trvání daného předmětu, ale ve skutečnosti nemá s relativitou věcí nic společného — naopak, vše je utvářeno a počítáno podle časových možností. Čas je základní mírou činnosti našich smyslů, podle které počítáme minulost, přítomnost a budoucnost, ale z hlediska skutečných počtů nemá začátek ani konec. Paṇḍita Cāṇakya říká, že ani sebemenší zlomek času nelze koupit za miliony dolarů, a proto je třeba pokládat každý promarněný okamžik za největší životní ztrátu. Čas nepodléhá žádné psychologii a zároveň okamžiky nejsou samy o sobě žádnou objektivní realitou, ale závisí na způsobu vnímání.

El factor tiempo también lo explican de diversas maneras los hombres modernos. Algunos lo aceptan prácticamente igual que como se explica en el Śrīmad-Bhāgavatam. Por ejemplo, en la literatura hebrea se acepta el tiempo con el mismo espíritu, como una representación de Dios. Se declara allí: «Dios, quien en diversos momentos y de diversas maneras habló en el pasado a los padres a través de los profetas...». En sentido metafísico, el tiempo se distingue como absoluto y real. El tiempo absoluto es continuo, y no lo afecta la rapidez o lentitud de las cosas materiales. El tiempo se calcula astronómica y matemáticamente en relación con la velocidad, el cambio y la vida de un objeto en particular. De hecho, sin embargo, el tiempo no tiene nada que ver con la relatividad de las cosas; más bien, todo se moldea y se calcula en término de la facilidad que ofrece el tiempo. El tiempo es la medida básica de la actividad de nuestros sentidos, mediante los cuales calculamos el pasado, el presente y el futuro; pero en el verdadero cálculo, el tiempo no tiene principio ni fin. Cāṇakya Paṇḍita dice que ni siquiera con millones de dólares se puede comprar una pequeña fracción de tiempo, y, por lo tanto, hasta un momento de tiempo que se pierda sin provecho debe considerarse como la mayor pérdida en la vida. El tiempo no está sujeto a ninguna forma de sicología, ni los momentos son realidades objetivas en sí mismos, sino que dependen de experiencias particulares.

Śrīla Jīva Gosvāmī tedy dochází k závěru, že faktor času je vzájemně spojen s činnostmi — akcemi a reakcemi — vnější energie Pána. Vnější energie neboli hmotná příroda jedná pod dohledem časového faktoru, který zastupuje Pána, a proto se zdá, že hmotná příroda vytváří ve vesmírném projevu mnoho úžasných věcí. Bhagavad-gītā (9.10) tento závěr potvrzuje následovně:

Por lo tanto, Śrīla Jīva Gosvāmī concluye que el factor tiempo está entremezclado con las actividades —acciones y reacciones— de la energía externa del Señor. La energía externa, la naturaleza material, actúa bajo la superintendencia del factor tiempo en el carácter del propio Señor, y es por eso que la naturaleza material parece haber producido tantas cosas maravillosas en la manifestación cósmica. El Bhagavad-gītā (9.10) confirma esta conclusión de la siguiente manera:

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate
mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate